Jak se dostat ke slovu, když vám stále někdo skáče do řeči
Zkuste si dělat čárky, kolikrát vás za den někdo přeruší. Během první hodiny s přáteli i v práci jich pravděpodobně bude víc než deset. Žijeme totiž v kultuře, kde je zvykem nenechat druhého domluvit.
Dělají to politici, celebrity v televizi, moderátoři. Jako by vyslechnout druhou stranu znamenalo nepřekonatelný problém. I přesto ale nikdo nemá rád, když se mu skáče do řeči.
Na to, že jim někdo neumožní dokončit myšlenku, si nejhůř zvykají stydliví lidé. Zformulovat nahlas svůj názor pro ně často není snadné, a když je jejich mentální nit přerušena netrpělivým neurvalcem, často si netroufnou pokračovat dál. Možná cítí, že ten, kdo jim do řeči skočil, nad nimi chce mít převahu. Což je podle klinických psychologů jeden z důvodů, proč tuhle nepěknou vlastnost lidé vůbec mají.
Snaha přerušit něčí projev ale může být někdy způsob, jak vám chce dotyčný prokázat svou pomoc, něco objasnit nebo uvést na pravou míru. Někdy jsme s někým tak propojeni, že za něj dokončujeme věty.
I tyhle dobře míněné "skoky do řeči" ale mají stejný výsledek jako ty méně příjemné: strháváte pozornost na sebe, nenecháváte dostatečný prostor vašemu společníkovi.
Nenechat někoho doříct myšlenku totiž vysílá signál, že chcete, aby řečník přestal mluvit. Nebo to, že váš názor je v tu chvíli důležitější. Časté, agresivní skákání do řeči na pracovních poradách má za následek velmi špatnou atmosféru v kolektivu. Nikdo se pak už netouží projevovat, protože svůj prostor pro komunikaci si musí doslova vyřvat.
Podle nejrůznějších výzkumů je ale většina lidí přerušována, menšina pak oním nepříjemným přerušovatelem. Studie z roku 1975, která proběhla na univerzitě v Santa Barbaře, tvrdí, že muži skáčou do řeči mnohem častěji než ženy. Další výzkumy ukazují, že řada "skokanů do řeči" si vůbec neuvědomuje, že monolog svého společníka nějak narušila.
Jak si poradit, když vám někdo skáče do řeči
1) Jednejte. Řekněte svému společníkovi natvrdo: "Právě jsi mě přerušil a já potřebuju dopovědět svou myšlenku."
2) Reflektivně poslouchejte. Většinou se bojíme konfliktu, ale zároveň nám s chronickým narušovatelem dochází trpělivost. Můžete vyzkoušet techniku, kdy mu interpretací řeknete, co si myslíte. Například: "Slyším, žes mě nenechal domluvit, vidím tvou netrpělivost, ale potřebuju svou myšlenku dovést do konce."
3) Před pracovní poradou stanovte rámec, o čem budete mluvit: "Chtěla bych teď dvě minuty probírat výsledky za poslední týden."
4) Pokračujte dál i přes přerušení. Tato technika ale vyžaduje použití síly, což nemusí být všem příjemné.
5) Dívejte se tomu, kdo vám skočil do řeči, do očí o několik vteřin déle. Dotyčnému pak dojde, že se vlastně zachoval neslušně a skočil vám do řeči. Většinou totiž chronickému narušovateli našich myšlenek ani nedochází, co vlastně dělá.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
