reklama
 

Cena Sophia: Rozhovor s loňskou finalistkou Klárou Vítkovou Rulíkovou

Vzpomínáte na loňský ročník projektu Ceny Sophia? Smyslem soutěže je inspirovat maminky na mateřské dovolené ke společenské angažovanosti. Tento projekt oceňuje ženy, které aktivním způsobem využily změny, které v jejich životě nastaly příchodem dětí. Rozhodly se ke spuštění projektů majících pozitivní dopad na jejich okolí.

Foto: Soukromý archiv

Cílem projektu Ceny Sophia je mimo jiné ukázat, že i žena - maminka na mateřské dovolené může být aktivní, nápaditá a inspirativní nejenom pro lidi ve svém bezprostředním okolí. 

V loňském roce byla jednou ze tří finalistek oceněných Cenou Sophia pro nejlepší projekt vytvořený během mateřské dovolené také paní Mgr. Klára Vítková Rulíková. Zakladatelce Klubu dvojčat a vícerčat jsme položili několik zvídavých otázek.

V loňském roce jste se stala jednou z vítězek Ceny Sophia; můžete čtenářům v krátkosti připomenout váš projekt?

Když se mi v mých 26 letech po dvouletém synovi narodila dvojčata, byl to takový fofr, že si z té doby moc nepamatuji. Ale hodně mi pomohly informace ze zahraničí (jako učitelka angličtiny jsem si objednala brožury od Klubu dvojčat v Anglii). Nechtěla jsem si je nechat pro sebe - v té době ještě nebyl v domácnostech internet…

Přeložila jsem je, dala k dispozici maminkám v porodnici a dle vzoru anglické organizace jsem v roce 1995 založila první Klub dvojčat v Čechách. Začaly jsme se s maminkami dvojčat na mateřské scházet v prvním mateřském centru u nás (YMCA). K tomu jsem stále vydávala přeložené zahraniční brožury.

Když se mi v roce 1999 narodil poslední syn, který hned po porodu prodělal těžkou operaci, která mu zachránila život, opět jsem se musela při péči o něho nějak "uklidnit". Proto jsem v té době napsala první knihu o vývoji a výchově dvojčat, která vyšla v nakladatelství Portál v roce 2002.

Co vás vedlo k tomu, že jste v rámci mateřské dovolené začala uvažovat o novém směru svojí činnosti?

Asi to, abych se doma s dětmi nezbláznila :-). Jak jsem už uvedla výše - získala jsem informace, které mohly maminkám s dvojčaty pomoct (v roce 1993, kdy se mi dvojčata narodila, ještě nebyly žádné informace o vývoji a výchově dvojčat, nebyly sociální sítě ani dostupný internet).

Současně jsem cítila potřebu vzájemné výměny zkušeností, tak jsem oslovila maminku, která se mnou byla v porodnici a měla děti ve stejném věku jako já. Začaly jsme myšlenku scházení se v mateřském centru šířit mezi ostatní maminky dvojčat a tak se to celé pomalu rozběhlo.

Nejednalo se ale o podnikání, byli jsme nestátní neziskovou organizací - občanským sdružením. Až v roce 2013 jsme se transformovali na obecně prospěšnou společnost a vše jsme dělali na dobrovolné bázi. 

První dotaci jsme dostali od NROS v roce 1996. V následujících letech jsme byli střídavě úspěšní se žádostmi o podporu, třeba letos pracujeme opět jen dobrovolnicky.

Díky práci s rodinami jsem si ale rozšířila vzdělání, absolvovala několik kurzů práce s rodinou a nejen v rámci Klubu dvojčat přednáším a poskytuji rodinné a vztahové poradenství.

Jakým způsobem změnily děti váš život?

Úplně :-). Vždycky jsem si přála mít velkou rodinu. První dítě jsem potratila, což pro mě byl šok, proto jsem se snažila mít děti brzy po sobě. Příchodem dvojčat se mi život obrátil úplně naruby - to, co jsem podnikala se starším synem, s dvojčaty nešlo.

Jako učitelka TV jsem se snažila s dětmi co nejvíce sportovat - naučit je lyžovat, bruslit, plavat, jezdit na kole… Byly to náročné, ale krásné roky. Do zaměstnání jsem nespěchala, s každým z dětí jsem byla doma čtyři roky a užívala jsem si mateřskou "dovolenou".

Díky tomu, že jsem musela skloubit péči o čtyři děti s dobrovolnickou činností pro další rodiny s dětmi, se zvýšily mé manažerské a organizační dovednosti, což se mi posléze v zaměstnání hodilo.

Takže mateřskou rozhodně nepovažuji za "ztracený" čas. Mohla jsem se věnovat dětem, vidět, jak rostou, jak zvládají situace, do kterých jsme se spolu dostávali, radovat se z jejich i malých úspěchů.

Děti jsou to nejlepší, co se mi povedlo!

Ovlivnilo nějakým způsobem vaši činnost vítězství v projektu Sophia?

Každopádně mě překvapilo. Ani jsem si už nepamatovala, že jsem se do projektu přihlásila - byla to ode mě spíš taková reakce na to, že maminky nemusí hned po narození dítěte spěchat do práce nebo se snažit za každou cenu vydělávat či si pořizovat děti až poté, co nastartují kariéru.Ocenění beru jako poděkování i mým dětem, že mě posunuly dál a díky nim se mi "něco" podařilo. Myslím, že i děti byly rády, že někdo "maminku ocenil" :-).

Díky možnosti inzerovat v médiích Economia věřím, že pomůžeme rodinám s vícerčaty, které to potřebují (nechci inzerovat jen své poradenství, ale většinu inzerátů věnuji veřejné sbírce na pomoc rodinám s vícerčaty v krizi).

Jaký je váš další podnikatelský záměr? Chystáte v budoucnu nějaké změny, rozšíření apod.?

Díky rozšíření sociálních sítí a několika českým knihám o výchově a vývoji dvojčat maminky s dvojčaty už nemají nedostatek informací, zakládají vlastní diskusní skupiny, organizují si výměnu oblečení a věcí pro dvojčata, scházejí se, jezdí spolu na výlety a dovolené. Toto byl původně cíl aktivit Klubu dvojčat. Ten už je nyní překonaný.

Do budoucna se proto chci věnovat více rodinám s vícerčaty, které opravdu potřebují pomoc; ať již letos narozeným čtyřčatům, tak rodinám sociálně slabým, rodinám v jakékoliv krizi a hlavně rodinám s postiženými dvojčaty a vícerčaty, případně maminkám s postižením, kterým se narodila dvojčata.

Pokud byste opět stála na startovací čáře vaší podnikatelské činnosti, udělala byste dnes něco jinak?

Možná i proto, že nepovažuji svou činnost za podnikání, myslím, že bych nic neměnila.

Snad bych si jen po hořké osobní zkušenosti dávala větší pozor na to, s kým spolupracuji a komu dávám důvěru pro závažná rozhodování o organizaci v době, kdy se nemohu rozhodování sama účastnit.

A z trochu jiného soudku: kam se letos chystáte na dovolenou?

Obávám se, že už mě žádná velká dovolená nečeká. Pár dní strávíme v Ostravě, kde bude mít dcera promoci, a pak budu ráda, když si najdeme s mužem alespoň několik dnů na návštěvu ranče Vogelsang na Šumavě, kde je klid, krásná příroda, koně, bizoni… prostě divočina :-).
Větší dovolenou jsem měla v květnu, kdy jsme se s maminkou postižených trojčat vypravily na týdenní dámskou jízdu na Džerbu :-).

Moc děkuji za milý rozhovor a za celou naši redakci přeji hodně radosti a dobrých lidí okolo. Ať se vám daří!

reklama

Komerční tip

reklama