Cena Sophia: Helena Neumannová, Creative World a Levandulové údolí
Každý z projektů našich sedmi finalistek soutěže Cena Sophia mne něčím překvapil, mnohým zaujal, někdy ohromil. Dosud jsem například netušila, že se v naší malé zemi nachází "světové" pole bio levandule. Ale to není zdaleka všechno, co mne (a nejenom v tomto konkrétním projektu) přinejmenším zaujalo.
Tradice je třeba udržovat, ctít a chránit. Je dobré nezapomínat na svůj původ a nezavrhovat moudrost našich předků. Naopak je potřeba vzhlížet k nim s pokorou a obdivem k vědomostem, které nasbírali, a my máme jedinečnou možnost z nich zadarmo čerpat.
O tom by dlouhé hodiny dokázala vyprávět i Helena Neumannová. Žena, která o úctě k tradici a předkům ví své. I jí, jako ostatním finalistkám Ceny Sophia, jsem položila několik otázek.
Heleno, jaký příběh či motiv stojí v pozadí vašeho projektu? Proč jste se do něho pustila a jaké je jeho poslání?
Odmalinka mě moje věřící babička Jarmila vedla k úctě k tradicím a národnímu bohatství naší země. V době devadesátých let, kdy po dlouhém období komunismu lidé v České republice nevěděli téměř nic o našich tradicích, mne napadlo zkusit pracovat ještě i trochu jinak než dosud. Rozhodla jsem se začít znovu objevovat bohatství, které nám tady naši předci zanechali. Pověsti, pohádky, říkadla, zvyky, obyčeje a tradice…
Na základě této myšlenky jsme s kamarádkou začaly nejprve realizovat malé tematické akce pro rodiny s dětmi. Ty se postupně a spojením s ASZ ČR rozrostly v první farmářské slavnosti a trhy v ČR.
Nejzajímavější ale pro naše návštěvníky, kteří se po deseti letech rozrostli už na pěkně velkou "rodinu", je možnost znovuobjevovat zapomenuté, bavit se a radovat takovým tím "původním" a aktivním způsobem.
Připravovaly jsme pro ně stezky s kvízy a hádankami, a když ještě v České republice neexistovaly únikové hry, sestavovaly jsme příběhy s rozuzlením. Snažily jsme se přimět účastníky využívat všechny smysly, tvořit a být spolu. Dospělé i děti - právě pro ten společný prožitek!
Naše desetiletá práce se bohatě zúročila. Český člověk se opět posunul vpřed, resp. zpátky k tradicím a tradičním oslavám. Lidé se opět setkávají na farmářských a food festivalech, mluví spolu a sdílí zážitky…
CREATIVE WORLD v pražských Holešovicích, který jsme založily, nabízí tento styl prožitku 365 dnů v roce. Dalším v pořadí byl Narozeninový dům, kde jsme zúročily náš hravý přístup k dospělému i k dítěti.
Měly jsme štěstí na dobré lidi. ASZ ČR nám darovala pozemky u brdských lesů ve středních Čechách; tam se vždy našim předkům dařilo pěstovat bylinky. A tak jsme šly v jejich šlépějích. Na darovaných pozemcích jsme vytvořily bio pole s 30 tisíci kusy levandule lékařské. Teď po třech letech práce a kontroly můžeme s pýchou prohlásit, že máme v České republice největší levandulové pole v bio kvalitě! Je to dřina, ale dává nám to obrovský smysl!
Jak byste srovnala stav na počátku s tím, co se děje dnes?
Nadšená a plná energie jsem stále, to se rozhodně nezměnilo. Nicméně ne vždy férové jednání, se kterým jsme se setkaly, ovlivnilo náš přístup k novým výzvám i cestě, po které jdeme.
Samozřejmě na začátku jsme začínaly s našetřenými 300 tisíci korunami a jedním Subaru s vozíkem. Dnes je nás už čtrnáct, máme skvělé partnery, dodavatele i bohaté zkušenosti. Někdy mám ale stejně pocit, že svět se zbláznil, jak trefně prohlásil pan Bernard.
Kam až se chcete dostat, ať už v jakémkoli smyslu?
Naším cílem je vybudovat moderní lázně s bylinkářstvím a manufakturou v Chodouni, kde máme zajímavé prostory a naše pole. Chceme navázat na tradiční úspěchy počátku 20. století a ukázat lidem, že v době, kdy se utrácejí horentní sumy za chemicky vyráběnou kosmetiku a nejrůznější potravinové doplňky, lze jednoduše a za pár korun pomoci svému tělu, kráse i duši tradiční a především zdravou cestou. Zkrátka způsobem, který vymysleli naši předkové a který vždy fungoval.
Co pro vás znamená "být šťastná"? A jste?
Pro mne je štěstí dělat to, co mi dává smysl. Mít zdravé a "živé" děti a manžela, kterého si vážím. Štěstí je pro mne jít s maminkou na houby, protože mnoho mých kamarádek už nemůže. Štěstí je uléhat v klidu a míru do voňavých peřin nebo si koupit něco pro radost. Štěstí je třeba i to, že moje osmaosmdesátiletá babička Jarmila stále žije a volá mi na Zelený čtvrtek, jestli jsme se s dětmi omyli rosou, abychom byli zdraví…
Máte nějaké životní motto?
Nemám motto. Mám dvě životní filozofie. Každý den se snažím pracovat se svým podvědomím starou havajskou technikou Ho’oponopono. A pravidelně mezi knihami před usnutím přečtu postopadesáté jednu kapitolu knihy Bohyně nestárnou od doktorky Christiane Northtrupové.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
