Inspektor komentuje snímky Mittalu - úplná verze
Hutní provozy patří na celém světě k největším znečišťovatelům ovzduší. Produkují nemalé množství tuhých znečišťujících látek i plynných emisí. Mnohdy mnohem škodlivější jsou ty emise, které nevidíme ani necítíme.
Bohužel, v posledním období stále významněji a dynamičtěji narůstají emise z automobilové i letecké dopravy a také ze spalování tuhých paliv a komunálního odpadu v technicky nevhodných lokálních topeništích v bytové sféře (způsobeno odklonem od využívání drahého zemního plynu).
Již z povahy a technické dispozice hutní technologie vyplývá, že řada rozsáhlých činností s roztaveným kovem (surovým železem, ocelí) i struskou se provádí mimo hermetizované prostory opatřené primárním odlučovacím zařízením (z důvodu bezpečnosti, vysoké teploty apod.).
Při těchto náročných operacích může dojít k úniku emisí do haly a poté do venkovního ovzduší z mnoha příčin např. náhlý rozstřik taveniny, zaklenbování vsázky, její samovolný úpad, nesvévolné prodloužení času pro úpravu odpichového otvoru (očištění odpichového otvoru, místa kolem něho) před jeho ucpáním, nežádoucí (předem nezjistitelné) příměsi ve vsázce či šrotu, nutnost rychlého snížení hladiny roztaveného kovu ve vysoké peci, porušení licího pole aj.
Tyto stavy nelze jednoznačně definovat jako havarijní či poruchové ve smyslu § 11 odst. 1 písm. g) zákona o ochraně ovzduší, poněvadž zde nedochází k žádné havárii či poruše na technologickém zařízení. Epizody se řadí mezi nestandardní události běžného provozu hutní technologie, jejichž četnost je však nutné minimalizovat.
Úniky v současných hutních provozech jsou krátkodobé a časově nahodilé nejsou pravidelnou součástí při běžném provozu hutních agregátů. ČIŽP OI Ostrava se proto v posledním období daleko více zaměřuje na předcházení těchto nežádoucích stavů a přijetí takových opatření, které sníží jejich četnost na minimum. Je zcela zřejmé, že u hutních agregátu se stářím několika desítek let nelze tyto úniky zcela vyloučit, avšak postupným tlakem orgánů ochrany ovzduší je lze minimalizovat.
Lze konstatovat, že při běžném provozu jednotlivých technologií je i množství vypouštěných emisí konstantní. Samozřejmě, že znečištěná vzdušina, o stejném množství i koncentraci, focená za různých světelných podmínek, či při odlišných teplotách a vlhkosti okolního vzduchu může opticky vykazovat značné rozdíly.
Významný vliv sehrávají také okamžité rozptylové podmínky, které se diametrálně liší za denního světla a v noci. V nočních hodinách se teplota okolního vzduchu snižuje a ustává příznivý účinek stoupavých proudů. Stoupavé proudy, které napomáhají rozptylu emisí, vznikají působením slunečního světla na zemský povrch, jenž je takto ohříván a následně ohřátý přízemní vzduch stoupá do horních vrstev atmosféry. Samostatnou kapitolu pak tvoří časté inverzní situace, které mohou nastat jak v zimě tak v létě.
Hutní provozy jsou velice energeticky náročné a v drtivé většině jsou vizuální projevy důsledkem vypouštěné vodní páry z různých chladících procesů, nebo z mokrých odlučovačů (např. Venturiho pračky atd.).