Gerald Ford vrátil důvěru v Bílý dům
Los Angeles - Byl jediným americkým prezidentem, kterého si občané nezvolili do funkce v řádných volbách.
Jeho vláda trvala pouhých 895 dní a neoplývala výjimečnými státnickými činy.
Čestný a otevřený Ford však dokázal obnovit důvěru Američanů v Bílý dům, tak silně pošramocenou po aféře Watergate. To je zřejmě hlavní odkaz politika, který v úterý zemřel ve věku 93 let.
Cesta do Bílého domu
Fordova cesta k nejvyššímu úřadu byla netypická a v americké historii vskutku ojedinělá.
Rodáka z Nebrasky, v té době již dlouholetého vůdce republikánů ve Sněmovně reprezentantů, nejprve jmenoval v prosinci 1973 prezident Richard Nixon do funkce viceprezidenta. Stalo se tak - poprvé - na základě 25. dodatku ústavy z roku 1967 po rezignaci Spira Agnewa.
Do Oválné pracovny pak Ford usedl, díky stejnému dodatku, 9. srpna 1974, když odstoupil Nixon kvůli nechvalně proslulé aféře Watergate. "Naše noční můra skončila," slavně prohlásil Ford několik minut poté, co se stal 38. americkým prezidentem.
Watergate však neblaze zapůsobila i na jeho politickou budoucnost. Za měsíc totiž udělil Nixonovi milost za všechny zločiny, kterých se jako prezident dopustil. Toto rozhodnutí si obhájil také přes kongresovou vyšetřovací komisí. Na popularitě u voličů mu ale nepřidalo a zřejmě i díky tomu prohrál prezidentské volby v listopadu 1976 s demokratickým kandidátem Jamesem Carterem.
Dva atentáty
Ford byl u podpisu helsinského Závěrečného aktu Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě v srpnu 1975 a již v listopadu 1974 podepsal ve Vladivostoku spolu se sovětským vůdcem Leonidem Brežněvem prohlášení o strategických útočných zbraních.
Přes svůj kratší mandát zažil Ford i několik krizových situací.
V dubnu 1975 byl svědkem neslavného odchodu svých vojáků z Vietnamu.
V květnu téhož roku přišlo několik desítek amerických vojáků o život při incidentu s kambodžskými Rudými Khmery. V září 1975 vyšel nezraněn ze dvou pokusů o atentát, o něž se neúspěšně pokusily v obou případech ženy.
Porazil Reagana
Vztahy s Kongresem nebyly pro Forda zdaleka tak idylické jako v dobách, kdy v něm sám sloužil. Ve funkci prezidenta vetoval 66 zákonů a Kongres jej ve 12 případech opět přehlasoval, což se nestalo od dob prezidentování Andrewa Johnsona (1865 až 1869).
V roce 1976 Ford nejprve porazil ve vnitrostranickém souboji Ronalda Reagana, ale bývalý guvernér Georgie Carter už voliče v boji o prezidentské křeslo přesvědčil víc.
Po neúspěchu ve volbách před 30 lety se Ford vrhl na výnosnou přednáškovou činnost, napsal memoáry a byl členem správních rad řady podniků. Ze všeho nejraději se ale věnoval oblíbenému golfu. Exprezident v posledních letech trpěl různými zdravotními problémy, ale ještě těsně po devadesátce prohlašoval: "Nemám už elán jako když jsem byl prezidentem, ale je to pořád obstojné."
Hráč fotbalu
Gerald Ford se narodil jako Leslie King 14. července 1913 v Omaze ve státě Nebraska. Jméno Ford dostal po svém nevlastním otci, který ho po sňatku s jeho matkou adoptoval.
Na univerzitě v Michiganu byl nadějným hráčem amerického fotbalu, dal ale přednost studiu práv na Yaleově univerzitě absolvoval 1941). Ford poté sloužil až do roku 1946 u válečného námořnictva, kde dosáhl hodnosti korvetního kapitána.
Po krátké právnické praxi se v roce 1948 úspěšně ucházel o zvolení do Sněmovny reprezentantů, jejímž členem pak byl 25 let. Jako člen sněmovní Warrenovy komise se Ford mimo jiné podílel na vyšetřování vraždy Johna Fitzgeralda Kennedyho z roku 1963.
S manželkou Betty (od 1948) bydlel otec čtyř dětí v kalifornském Rancho Mirage východně od Los Angeles. Jeho žena zde od roku 1982 vede známé středisko (Betty Ford Center), kde se léčí ze závislostí nejedna americká celebrita.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
