Důležité okamžiky historie OSN
Praha - Několik nejdůležitějších a nejkritičtějších okamžiků v historii OSN.
Korea, nejkrvavější válka
V červnu roku 1950 zahájila severokorejská vojska podporovaná čínskými dobrovolníky tažení směrem na jih, do Jižní Koreje. Americký prezident Truman se v počátcích studené války do války nehodlal zapojit. Přesto z této dálnovýchodní zemi nakonec zemřelo na 140 tisíc amerických vojáků.
Sovětská absence v Radě bezpečnosti
Pouhé dva týdny po zahájení útoku se o slovo přihlásila Organizace spojených národů a vydala rezoluci ustavující jednotné velení. Americké jednotky tvořily jeho páteř. Rezoluce prošla Radou bezpečnosti i přesto, že v ní zasedal Sovětský svaz. Jeho absence byla vykládána jako zdržení se, nikoli veto.
Nejkrvavější válka v poválečných dějinách dala Spojeným národům ojedinělou možnost oficiálně bránit nějaký stát před vojenským útokem. Hned první konflikt a zapojení OSN v něm však nijak nevylepšilo pověst Spojených národů ohledně řešení mezinárodních konfliktů. Zdlouhavé boje a tisíce mrtvých veřejnost příliš nenadchly.
Rwanda, genocida pod dohledem
Během pouhých tří měsíců v roce 1994 bylo v středoafrické Rwandě zmasakrováno 800 000 civilistů. Přestože ještě na počátku roku měla Organizace spojených národů v oblasti více než dva tisíce ozbrojených příslušníků, okamžitě po vypuknutí masakrů byly jejich počty sníženy na minimum.
Vázne komunikace i akceschopnost
O pět let později označila zpráva nezávislých vyšetřovatelů za viníky tragédie Kofi Annana i jeho předchůdce, stejně jako západní politiky v čele s Madeleine Albrightovou, tehdejší americkou vyslankyní v OSN. Ačkoliv zprávu o vážnosti situace vypracovala Komise OSN pro lidská práva v Ženevě několik měsíců před začátkem masakrů, do rukou povolaných se dostala až v průběhu masakrů. Ani pak však k žádnému zvratu nedošlo.
Nezklamala však pouze vnitřní komunikace organizace, v sídle OSN chyběla i vůle zasáhnout a poskytnout nezbytné zdroje.
Irák, americká invaze
Odzbrojíte nebo budete čelit válečnému konfliktu, vzkázaly Spojené státy Iráku. Tento požadavek zapracovaly také do návrhu pozměněné rezoluce a očekávaly hlasování Rady bezpečnosti OSN. Přestože se očekávalo veto Francie, Ruska i Číny, George Bush sebevědomě prohlásil: " Zaútočíme i bez schválené rezoluce!" Spojeným národům tak jasně vzkázal, že její rozhodnutí plány americké administrativy nezmění.
Jasné NE nepomohlo
Proti ultimátu se ohradilo i Německo, které požadovalo další kontroly. Spojené státy tak podpořila jen Velká Británie a Španělsko. I v těchto zemích se však ozývaly hlasy proti plánovanému útoku. Své NE řekl i šéf Monitorovací, ověřovací a inspekční komise Hans Blix. Poukázal na to, že ochota Iráku odzbrojit se zvyšuje a stále zůstává mnoho nezodpovězených otázek. Ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii Muhammad Baradej označil britská a americká tvrzení, že se Irák pokusil nakoupit uran v Nigeru za nevěrohodná. Inspektoři podle něj nenašli žádný důkaz zakázané jaderné činnosti.
Londýn i Washington však stále trvaly na tom, že Bagdád neplní rezoluci 1441 z roku 2002 o úplném odzbrojení. Jelikož bylo jasné, že další rezoluce Radou bezpečnosti OSN neprojde, zahájilo 19. března americké letectvo bombardování Bagdádu. Rada bezpečnosti americkému útoku pouze přihlížela.
"Spojené národy selhaly.."
Jediným krokem OSN bylo oznámení generálního tajemníka Kofiho Annana, aby zbrojní inspektoři a pracovníci humanitárních organizací ihned opustili Irák. #reklama
Organizace spojených národů řešila až situaci po útoku, a jak jinak než rezolucemi. Ta květnová č. 1483 měla ochránit civilní obyvatelstvo v zemi a upravovala program Ropa za potraviny, říjnová rezoluce 1511 vyzývala koaliční vládu k převzetí vlády v Iráku.
Celou krizi nejlépe vystihuje prohlášení mluvčího Bílého domu Ariho Fleischera: "Spojené národy selhaly a rozhodly se nevynutit své vlastní požadavky, aby Irák okamžitě odzbrojil."
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
