Dokument: Projev Jiřího Paroubka k Fischerově vládě
Projev předsedy ČSSD Jiřího Paroubka
Projev předsedy ČSSD Jiřího Paroubka při dnešním jednání Poslanecké sněmovny, která má hlasovat o důvěře dočasné překlenovací vládě Jana Fischera.
Vážený pane předsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane předsedo vlády, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, období posledních tří měsíců, kdy jsme vyslovili nedůvěru vládě Mirka Topolánka, uzavřeli politickou dohodu o vytvoření překlenovací vlády, schválili ústavní zákon o zkrácení volebního období v obou komorách parlamentu a absolvovali náročné volby do Evropského parlamentu, poznamenané dosud neznámými jevy radikalismu spojeného s násilím, bylo velmi náročné. A i nyní prakticky bez minuty odpočinku přistupujeme k projednání programového prohlášení nové vlády Jana Fischera. Její ustavení přirozeně vítáme. Kdyby v ničem jiném, pak v tom, že bude jako administrátor státu přispívat ke zklidnění situace. Zklidnění o to významnější, že nás čeká další předvolební kampaň do Poslanecké sněmovny a my se můžeme jen dohadovat, s čím náš soupeř po Kubiceho zprávě a vajíčkových útocích přijde. Zklidňující charakter vlády odborníků je tím nejlepším možným řešením.
Chtěl bych v úvodu vysoce ocenit přístup vlády, která se uchází o naši důvěru, všech jejích ministrů a jmenovitě jejího předsedy Jana Fischera. Jan Fischer velmi intenzivně komunikoval se sociální demokracií a z médií vím, že i s ostatními politickými stranami. Tento postup byl velmi užitečný a mnohé formulace či body vládního prohlášení, které byly svým obsahem politicky výbušné a představovaly zásadní střet mezi ODS a námi či jinými politickými stranami, se podařilo postavit do neutrální polohy či odstranit.
Oceňujeme zejména základní filozofii přístupu, ke které se vláda hlásí. Filozofii kvalitní, nestranné a maximálně politicky neutrální správy země do předčasných parlamentních voleb spojené s příslibem neotevírat politicky sporná a vyhraněná témata a příslib dialogu a spolupráce napříč politickým spektrem. Takový přístup má naši plnou podporu.
Ztotožňujeme se i se základními prioritami vlády, které jsou obsaženy v programovém prohlášení, kterými jsou důstojné a profesionální dokončení českého předsednictví Rady Evropské unie, kroky k oživení tuzemské ekonomiky zasažené globální ekonomickou krizí a bojem s rostoucí nezaměstnaností, příprava realistického a odborně podloženého rozpočtu na rok 2010, zlepšení a zrychlení čerpání prostředků z fondů Evropské unie. Pro nás, sociální demokraty, a věřím, že i pro převážnou část našich spoluobčanů, je mimořádně významným závazek, že vláda v kapitole Základní východiska položila na první místo nutnost zachování sociálního smíru. Tento závazek vláda pak rozvíjí například v kapitole Sociální oblast a zdravotnictví příslibem valorizace důchodů, preventivních opatření proti poklesu příjmů a tak dále.
Vážíme si tohoto závazku vlády a nezastírám, že jej vládě budeme po celou dobu jejího mandátu v případě nutnosti znovu a znovu připomínat. Vnímáme rovněž pozitivně, že vláda zdůrazňuje boj proti změně klimatu a připravovanou Kodaňskou dohodu o ochraně klimatu. Nic nenamítáme proti tomu, že vláda hodlá na expertní a analytické úrovni pokračovat v pracích na problémech důchodové a zdravotní reformy. Je ovšem jasné, že konečné řešení s dopadem na desetiletí dopředu může přijmout jen silná politická vláda se silným politickým mandátem, a to na základě širokého politického konsensu.
Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, jsou ovšem některé sporné momenty, o kterých bych se rád zmínil. Položení důrazu na zachování sociálního smíru, které jsem ocenil, by logicky mělo najít svůj výraz i při financování dávek uživatelů sociálních služeb a vědu a výzkum. Jsem si jasně vědom toho, že v právě proběhlé volební kampani docházelo velmi často k prezentování radikálního ultraliberálního pohledu některých mladých voličů, který velmi vstřícně česká média přebírala navozujíce dojem, že sociální demokracie chce populisticky prosazovat zájmy seniorů - prý na úrok mladých.
Nemohu se z časových důvodů problémem postavení seniorů ve společnosti v komplexnosti zabývat. Jedno je ovšem jasné. Jde o zásadní výzvu, před kterou stojí naše společnost stejně jako většina zemí Evropy. Diskriminačními formulkami o doplácení mladých na staré problémy nevyřešíme. Půjde o zásadní, téměř revoluční změnu strategie provázející jev stárnutí celé české populace a vyžadující zásadní aktivizaci státu, nestátních orgánů a organizací, ale i zásadní změnu přístupu seniorů samých. V jednom si ale musíme nalít čistého vína. Situace seniorů se stále zhoršuje a naši senioři právem nechtějí nic víc a nic méně, než aby žili stejně důstojně, jako žijí důchodci v ostatních zemích Evropské unie, a to jak v takzvaných starých, tak takzvaných nových.
Nůžky mezi průměrnou hrubou mzdou a výší průměrného starobního důchodu se totiž stále zvětšují a ostudně zaostáváme proti většině evropských zemí. Takzvaný obecný náhradový poměr daný poměrem starobního důchodu k průměrné hrubé mzdě, který činil u nás 39,8 procenta v roce 2008, je výrazně nižší nejen oproti starším demokraciím, například Rakousku, Francii - obě země po 55 procentech - ale i zemím s obdobným společenskopolitickým vývojem. Například v Polsku činí 45 procent a na Slovensku, se kterým jsme sdíleli společnou minulost, dokonce 47 procent.
My jsme si přirozeně vědomi složitosti doby, ale zároveň konstatuji, že vědí-li ve Francii, Rakousku, Polsku či na Slovensku, co to je mezigenerační soudržnost a obyčejná lidská slušnost, nevidím jediný důvod, proč bychom to neměli uznávat my.
Zmínil jsem se o zákonité potřebě posilování spotřeby v době dramatického poklesu exportu. Nemohu nezdůraznit potřebu výrazných prorůstových impulzů v podobě budování dopravní infrastruktury. Budeme-li sice šetřit a čekat na zázrak, tak nás přirozeně může minout a mine nás. Nikdo z nás si nepřeje předluženou společnost. Ale pouhým zjednodušeným fiskálním restriktivismem nemůže obrat z krize k oživení nastat. To je elementární empirická poučka. I na toto téma bychom rádi slyšeli odpověď.
Jisté pochybnosti vzbuzuje i pasáž věnovaná přípravě privatizace podniků. Prohlášení chybí jasný příslib, že výjimku bude představovat prodej Letiště Praha. Konstatuji, že Letiště Praha, původně zmiňované jako cíl privatizace, bylo z konečné verze vládního prohlášení vypuštěno. Doufám, že to chápu správně, že se s uzavřením této privatizace za této vlády již nepočítá.
Rád bych, a jistě nejen já, vyslechl v průběhu rozpravy i další zdůvodnění. V jistém smyslu totéž platí o tom, že vláda jednoznačně nedeklaruje, že nezruší územní ekologické limity na Dole Československé armády. A nebude podnikat žádné kroky k obnově těžby uranu v oblasti Stráže nad Ralskem. I to může znamenat dvojí. I to, že je nezruší, i to, že je zruší. Totéž platí o obnově těžby uranu. Myslím, že i toto téma by si zasloužilo v rozpravě bližší vysvětlení.
Dodatečné vysvětlení by si jistě žádala informace o našich vojenských misích. V tomto ohledu bych chtěl poukázat na to, že sociální demokracie, naši poslanci ani já osobně, nemáme mnoho možností na výběr. V naší vnitrostranické diskusi před několika týdny, chcete-li v naší anketě vnitrostranické nebo referendu, naprosto drtivě převážil názor na stažení naší mise z Afghánistánu a v krajním případě na snížení počtu vojáků našeho kontingentu.
Chtěli bychom předejít možným konfliktům v této citlivé otázce. Rádi bychom uslyšeli slova, která nám umožní obhájit naše závazky k našim voličům.
Velmi diskusním a v podstatě již mimořádně výbušným tématem je silný požadavek našich odborníků na kritickou revizi takzvané reformy Policie České republiky. Chci na tomto místě konstatovat, že oproti původní verzi vládního prohlášení, ve kterém byla obsažena vůle pokračovat v reformě policie, předseda vlády zohlednil náš pohled, který se na tuto otázku zásadně lišil a odkaz na pokračování policejní reformy byl vypuštěn. Náš pohled na činnost bývalého ministra vnitra Ivana Langra je zásadně negativní. A stejně tak jsme přesvědčeni o tom, že nastal morální a personální rozvrat policie. Dokonce i většina médií se shodne například na dramatickém odchodu stovek a tisíců zkušených profesionálů, které dodatečné přílivy nováčků nahradit prostě nemohou. Na druhé straně zcela chápeme, že ODS má pohled přesně opačný. Ano, jde o jedno z velmi výbušných témat, kde se ODS a sociální demokracie nemůže na jeho pojetí dohodnout. A je přirozené a moudré, že vláda tuto politicky vyostřenou otázku z vládního prohlášení vypustila. Za svou osobu chápu, že šlo o maximum možného a nechtěl bych tlačit na vládu ani na ministra vnitra ke kategorickým závěrům či závazkům. Podpora vládě jako celku je pro nás politicky mnohem významnější.
Vážený pane předsedo vlády, dámy a pánové, již několikrát jsem zdůraznil, že náš postoj k této vládě bude vstřícný. Řekněme to i jinak: Toto je náš plán B. Odchod vlády Mirka Topolánka, předčasné volby do Poslanecké sněmovny a utvoření překlenovací vlády odborníků do jejich konání jsme opakovaně navrhovali při každém návrhu na odvolání vlády a jsme rádi, že se nám tyto kroky zdařily. Až na výjimky první výstupy této vlády, většiny jejích ministrů, a tím rozhodně nemám na mysli jen ty, u jejichž nominace byla sociální demokracie, působí v naprosté většině věcně, nekonfrontačně a mnohdy dokonce sympaticky.
Vítám též úspěšné převzetí úkolů českého předsednictví Janem Fischerem, Janem Kohoutem a Štefanem Fülem a koneckonců i prezidentem republiky. Jsme rádi, že české předsednictví již bez minulých ideologických konfrontací a nastolování nerealistických projektů bude úspěšně dokončeno.
Vážený pane předsedo vlády, vážené paní ministryně, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové, Česká strana sociálně demokratická je připravena přistoupit k projednání programového prohlášení vlády a k otázce důvěry této vládě maximálně konstruktivně. Děkuji vám za pozornost.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
