Dokument - Ministr pro lidská práva Michael Kocáb vydal prohlášení  k opětovnému zavedení víz do Kanady. Celé znění uvádíme.

Zavedení víz z důvodů nárůstu  žadatelů o azyl má své reálné příčiny. V kombinaci s benevolentním kanadským imigračním systémem je lze spatřovat v dramatickém nárůstu aktivit extremistických hnutí a stran a v nevhodných postupech některých složek veřejné moci vůči Romům. To vše  vyvolává v Romech pocit beznaděje a ztrátu vyhlídek na kvalitnější životní podmínky.

Mrzí mne, že spřátelená země, známá svým tolerantním přístupem k menšinám a důsledným budováním multikulturní společnosti, jakou je Kanada, se rozhodla k  zavedení vízové povinnosti pro české občany cestující do Kanady.

Po prvních zprávách o možném obnovení vízové povinnosti kanadskou stranou se v tisku objevily úvahy o příčinách růstu počtu romských žadatelů o azyl především v jejich chuti po ekonomických výhodách, jež kanadský systém nabízí. Tuto možnost nelze vyloučit, ale z mého pohledu se jeví jako marginální (okrajová). Spekulace o možnosti organizované emigrace samotnými Romy nelze rovněž vyloučit, ale můj úřad a pokud vím ani ministerstvo vnitra takovými poznatky k dnešnímu dni nedisponují. V zásadě byla ale opomíjena jedna podstatná příčina, jak ji vnímám, a to dlouhodobě přetrvávající předpojatý přístup některých složek veřejné moci vůči Romům.

Nezpochybňuji to, že od roku 1997, kdy byla zveřejněná první komplexní zpráva o situaci Romů u nás (tzv. Bratinkova zpráva), byla přijata řada pozitivních kroků na vládní úrovni, která směřovala k vyrovnání šancí mezi Romy a majoritní části společnosti. Patří mezi ně například vytváření  funkcí pedagogických asistentů nebo terénních sociálních pracovníků, ale i státní dotace neziskovým organizacím, institucionální zabezpečení na národní a regionální úrovni nebo přijetí antidiskriminačního zákona.

Některé problémy ale přetrvávají. Např. není dokončen přechod romských dětí do běžných základních škol, velké množství z nich stále dochází do škol se specializovanou, tedy redukovanou výukou, do bývalých zvláštních škol. Tím se snižují jejich šance na plné začlenění do společnosti.

Problém také vidím v aplikaci legislativy a státní politiky na lokální úrovni. A nejde ani tak o aplikaci litery zákona, ale obsahu integrační politiky. Hlavním cílem Koncepce romské integrace je přece dosažení bezkonfliktního soužití příslušníků romských komunit s ostatní společností. Za poslední desetiletí jsme však byli svědky několika výrazných pokusů lokálních politiků využít „romské karty" ve svůj politický prospěch a vyhrotit konflikt mezi Romy a majoritní společností na neúnosnou úroveň, v jejímž důsledku Romové „musejí z kola ven". Příkladem mohou být známé kauzy počínaje zdí v Matiční ulicí v Ústí, strategie tzv. „nulové tolerance" ve Slaném a jinde, hotelového domu v Bohumíně, „řešení" pavlačového domu ve Vsetíně či výroky  senátorky Janáčkové, nemluvě o protiprávních exekucích sociálních dávek ze strany chomutovské primátorky Řápkové. Všechny tyto populistické snahy směřují k tomu, aby jejich nositelé byli většinovou veřejností vnímáni jako zastánci "nás slušných" proti "těm druhým" a získali tak volební úspěch. Smutné přitom je, že u nás - na rozdíl od většiny zemí západní Evropy - se toho dopouštějí lokální politici zvolení za "normální" strany politického spektra, ne jen krajní pravice. A co horšího, vedení těchto stran se od takových starostů nedistancuje, ale naopak jim za "úspěch" ve vyhrocování etnických konfliktů dává vstupenku na kandidátky do parlamentu. Směřování aktivit Dělnické strany a dalších extremistických skupin do sociálně vyloučených lokalit a proti Romům se pak stává pověstnou „poslední kapkou".

V zájmu objektivity je třeba dodat, že celá řada měst a obcí realizuje vyváženou a ohleduplnou politiku směrem k romské komunitě. Dobrých příkladu jsme již zaznamenali celou řadu. Viditelné jsou především v lokalitách „Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách". V České republice existuje i celá řada neziskových organizací, které poskytují komplexní balíček služeb ve prospěch znevýhodněných Romů. Významnou součástí jejich práce, kromě přímé práce s klienty, je bourání předsudků a stereotypů, které se mezigeneračně předávají a negativně ovlivňují vztah majoritní společnosti k romské menšině.

Zpráva o zavedení vízové povinnosti s Kanadou není pro Českou republiku dobrá. Tím ale, že si česká vláda situaci Romů  uvědomuje a vyjadřuje vůli napřít své úsilí k nápravě současného stavu, dává jasně najevo svoji podporu romské komunitě, menšinám,  jakož i myšlence multikulturní společnosti. Dnešní stav se dá zlepšit pouze tím, že všechny články veřejné správy a veřejné moci, včetně toho lokálního, budou koordinovaně naplňovat hlavní cíl státní politiky romské integrace.

Michael Kocáb
ministr pro lidská práva
Praha 15.6.2009