reklama

Digitální detox během dovolené vás nezachrání. Dětem chybí pozornost rodičů celý rok

Z digitálního detoxu se stal trend, který odvádí pozornost od skutečné hloubky problému užívání moderních technologií. Po víkendovém či týdenním odpojení se většina z nás vrátí do zajetých kolejí. V těch nepříjemné pocity řešíme útěkem k telefonu, netrávíme čas s vlastními myšlenkami a nevěnujeme pozornost dětem.

Foto: iStock

Dovolená se jeví jako skvělá příležitost pro digitální detox. Odpojit se na týden, na dva, nebo na víkend. Zakladatelka neziskové organizace Replug me Karolína Presová ale upozorňuje, že krátkodobé odpojení z dlouhodobého hlediska nepřináší takové výsledky, jaké očekáváme. Důležité je pracovat na hlubší psychologické rovině a změnit své digitální návyky. Namísto "digitálně závislé mladé generace" jsou to často rodiče, kteří nejsou schopni dát telefon z ruky, a dětem chybí jejich pozornost.

"Měla jsem klienta, který se na rok odpojil od sociálních sítí a koupil si tlačítkový telefon. Když se po roce připojil, byl po týdnu opět tam, kde před rokem. Trávil hodiny na sociálních sítích, co pět minut aktualizoval e-maily. Pokud chce člověk zlepšit svůj životní styl, nepomůže, když si dá jen digitální detox," vysvětluje socioložka a ředitelka organizace Replug me Karolína Presová. Ta se jako první v Česku začala komplexně a do hloubky věnovat tomu, jak vychovat digitální generaci a jak si najít k technologiím zdravý vztah.

Digitální detox nestačí, potřeba je hlubší psychologická práce 

Digitální detox pomůže člověku uvědomit si, jak se bez telefonu cítí. Zablokování aplikací může být první krok pro to, aby zjistil, jestli mu neustálé spojení se světem chybí, zda má ke kontrolování sociálních sítí či e-mailů nějakou emoční vazbu a zda se cítí více svobodný, nebo je naopak nervózní.

Podle Karolíny Presové se lidé chtějí odpojit zejména po době lockdownu, kdy celý den překlikávali mezi Instagramem, Slackem, Skypem, e-maily a Netflixem. Pokud chce ale člověk změnit své návyky, čeká ho mnohem hlubší práce dotýkající se emoční roviny. Konkrétně spouštěčů, které ho vedou k tomu, aby se na obrazovku mobilu nebo počítače podíval.

"Používání technologií je pro většinu lidí strategie, jak zpracovávat stres a utíkat před vlastními emocemi. Vnímala jsem to hodně v lockdownu v pracovní oblasti. Lidé byli často paralyzovaní úkoly, prací, měli toho moc. Z úzkosti sklouzávali k Netflixu, Instagramu nebo TikToku. Děti, teenageři i dospělí, se kterými pracuji, vezmou telefon do ruky, když se cítí úzkostně nebo nesebevědomě. Je to něco jako plyšový medvídek, kterým si poléčí a zaplácnou negativní emoce," vysvětluje socioložka Presová.

Digitální detox může způsobit úzkost

Ta v rámci organizace, kterou vede s týmem psychologů, pracuje každý týden ve třídách s žáky základních a středních škol, několikrát měsíčně se skupinou rodičů a pedagogy. Za poslední tří roky jejími vzdělávacími programy a konzultacemi prošlo přibližně osm tisíc dětí, dva tisíce rodičů a tisíc pedagogů. Právě proto, že je pro spoustu lidí mobil prostředek, jak se vyrovnávat s napětím či nízkým sebevědomím, Presová upozorňuje, že digitální detox může být úzkostným zážitkem. Někteří mohou mít také pocit, že jim něco uniká. "Buď odpojení vůbec nezvládnou, a pokud ano, opětovné připojení jim přináší takový stres, že je pro ně nevýhodné detox vůbec podstoupit. Proto je lepší soustředit se na pomalé a jemné změny, které vedou k celkovému přenastavení našeho digitální života."

V první řadě je důležité pracovat s tím, aby člověk přenastavil své hodnoty. Sám sobě položil otázky jako: "Co mi dává to, že dvacet minut scrolluju na Instagramu? Chci za tento obsah vyměnit svůj čas? Co mi to bere?" Následně je třeba zaměřit se na hlubší rovinu, která spočívá v identifikování spouštěčů, jež stojí za tím, že bereme telefon do ruky. Třetí, náročnější a dlouhodobá práce spočívá s digitálními návyky. "Například nespat s telefonem v ložnici, nabíjet si ho v jiné místnosti. Během práce, kdy se potřebuji soustředit, umístit telefon někam, kde na něj nevidím. Zaměřit se na to, zda přečtu jen dva odstavce v knížce a odbíhám k mobilu a zda jej kontroluju i v momentě, kdy mi nepřišla žádná zpráva a notifikace," popisuje devětadvacetiletá Presová.

Návykovosti on-line světa propadají také rodiče 

V souvislosti s tím upozorňuje Presová na velký předsudek, a to, že děti plošně trpí digitální závislostí. Je totiž potřeba rozlišovat mezi skutečně závislým dítětem a tím, které v digitálním světě tráví nepřiměřené množství času a propadá jeho návykovosti. "Závislost je vážný patologický psychologický stav, jímž trpí jednotky procent. Celá generace dětí propadá návykovosti on-line světa. To, když se nějak nezmění, vede k vytvoření digitální závislosti. Když se s nimi o tomto bavíme, říkají, že jim označení závisláci ubližuje."

Děti naopak často mluví o tzv. tiché domácnosti, kdy je matka na telefonu, otec na tabletu a do toho je puštěná televize. Jim pak nezbývá nic jiného, než si také sednout k počítači. "Pro některé děti je to výhoda, mají čas pro sebe. V základní rovině ale každé dítě, i teenager, o kterém máte pocit, že o vás nejeví zájem, potřebuje vědět, že tam pro něho jste a dáváte mu plnou pozornost. Když děti otevřeme, popisují nám, že rodiče nezajímají, nemůžou se jim svěřit nebo na ně nemají čas, protože se po pěti minutách dívají do telefonu," popisuje Presová. Ta dodává, že se často setkává s tím, že sami mladí nechtějí sociální sítě. "Vidí, jak je to toxické. Je to podobné, jako když děti alkoholiků nepijí alkohol."

Problém je ten, že dítě často rodiči neřekne, že mu něco vadí. Sice cítí, že by potřebovalo pozornost, ale nechá si to pro sebe. "Nebo ho rodič odbude a řekne mu: Prosím tě, ty jsi taky na počítači. Jsou tam různé scénáře. Rodič by měl sledovat jak svůj vlastní digitální blahobyt, tak vztah ke svému dítěti i partnerovi. Pokud máte telefon na dosah ruky a bavíte se s jiným člověkem, daná konverzace není kvalitní."

Hlavní problém je ten, že netrávíme čas sami se sebou 

To potvrzuje několik studií a experimentů, podle nichž se při setkáních s telefonem umístěným na stole vytrácí hloubka a smysluplnost. Účastník takové konverzace má strach, že tomu druhému zazvoní telefon, on jej zvedne, a tím skončí emoční sdílení. Karolína potvrzuje, že v průměru polovina žáků z každé třídy uvádí, že má pocit, že nemá nikoho, na koho by se mohla obrátit, když se necítí dobře. I přesto, že mají stovky followerů a přátel, s nimiž si celý den chatují.

Z digitálního detoxu se podle Karolíny Presové stal trend, který odvádí pozornost od hloubky problému. Ten je bagatelizovaný do formy víkendového odpojení, po němž se většina lidí vrací do zajetých kolejí. "Největší problém podle mě nejsou samotné sociální sítě a cílená reklama. Primární potíž je ta, že jsme si na sítě a on-line prostor vytvořili tak silný návyk, že tam už chodíme automaticky bez toho, aniž uvažujeme nad tím, zda to opravdu chceme a proč to děláme. Nezůstává nám pak čas a dostatek pozornosti pro naše vlastní myšlenky. Nelelkujeme, zapomínáme na denní snění. Nevnímáme své emoce a myšlenky. A pokud to uděláme, často se objeví něco nepříjemného, od čeho zase raději utečeme k telefonu. Odosobnění od sebe samého vnímám jako nejzávažnější problém." 

Mohlo by vás zajímat: Hollý: Žijeme paralelní světy na internetu, neumíme být v kontaktu se svými emocemi

Jen 10 procent alkoholiků vyhledá pomoc, s depresí se léčí jen polovina nemocných. Je důležité si zkusit digitální detox, trvat by měl dny. | Video: Emma Smetana

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama