reklama

Budou se mít jen hůř. Své děti učí, jak se mýt vodou z kbelíku a nespoléhat na topení

V posledních letech vzniká velké množství odborných textů týkajících se rostoucího počtu lidí, kteří se rozhodují, zda na planetu zmítanou klimatickou krizí mají přivést děti. Novinářka a skautský vedoucí nevidí v bezdětnosti řešení a ukazují, jak své potomky na dobu, kdy budou omezené zdroje, sami připravují.

Budování psychické odolnosti se ukazuje jako důležitá součást výchovy potomků v dnešním světě.
Budování psychické odolnosti se ukazuje jako důležitá součást výchovy potomků v dnešním světě. | Foto: iStock

Výsledky studie z roku 2017 Concordské univerzity v Kanadě ukázaly, že největší službu, jakou mohou jednotlivci v boji proti klimatické změně vykonat, je mít o jedno dítě méně. Studie z roku 2020 zase zkoumala 600 osob, které se rozhodují, zda přivést na svět potomka kvůli obavám z klimatické změny. Blahobytem svých potenciálních dcer a synů bylo znepokojeno 96 procent dotázaných. V českém prostředí na rozhodnutí nepořizovat si děti z environmentálních důvodů zase poukázala diplomová práce absolventky Univerzity Karlovy Šárky Stříbrské, o níž jsme psali na začátku tohoto roku.

Podle novinářky a mámy čtyř dětí Kláry Kubíčkové a skautského vedoucího a trojnásobného otce Jaroslava Petříka přitom nemusí být řešením se dětí vzdát, raději doporučují potomky vychovávat k ekologii a připravit je na možnou budoucnost, kdy budou zdroje jako voda, potraviny či energie omezené. "Ve sprchovém koutě stojíme v lavoru a vodu následně použijeme na spláchnutí záchodu. Vanu si děti napouští maximálně jednou týdně a vykoupu se pak v ní ještě i já," popisuje jednačtyřicetiletý Petřík, koordinátor v Kanceláři ústředí Junáka a otec čtyřletého Jana, šestileté Julie a osmiletého Samuela. 

Na nákup pěšky do místního obchodu

Petříkovi bydlí v rodinném domě ve středočeských Mnichovicích. Na zahradě pěstují několik druhů zeleniny a ovoce, čímž skautský vedoucí vede celou rodinu k soběstačnosti a lokální spotřebě. Namísto aby jezdil autem na velké týdenní nákupy do supermarketů, potraviny nakupuje v místní zelenině, masně a jednotě, kam s dětmi dojde pěšky nebo na kole po cestě ze školky.

"Lidé mi někdy říkají, že zboží tam není dobré a raději si nechají přivézt dodávku z Rohlíku. To důležité jako sýr a mléko tam ale vždy seženu," míní Petřík, který na nákupy chodí pouze s batohem, což ho nutí nekupovat zbytečně moc potravin, které by stejně včas nevyužili a následně by je museli vyhodit.

"Děti se díky tomu učí, že není třeba mít přecpanou ledničku a velký výběr, ale že je dobré přemýšlet o tom, co má smysl v daném období kupovat. Dnešní supermarkety jsou jako pověstných dvanáct měsíčků - i uprostřed zimy v nich najdete čerstvé jahody. Tu skutečnou cenu, jakou za tento luxus naše planeta platí v emisích za jejich vypěstování a dovoz přes půlku planety, však na cenovce nenajdete," upozorňuje muž, který si s rodinou dopřává maso jedenkrát týdně, peče si vlastní chléb, vyrábí jogurty a zapéká cereálie. "Snižujeme tak i množství odpadu," dodává. 

Podle studie Oxfordské univerzity z roku 2018 bezmasý jídelníček snižuje emise skleníkových plynů o 49 procent. To potvrzuje také výše zmíněná studie z roku 2017, podle níž má největší vliv na zdraví planety po bezdětnosti omezení automobilové dopravy, létání a vyřazení masité stravy.

Důležité je budovat psychickou odolnost 

Auto Petřík s rodinou využívá výjimečně, přibližně třikrát až čtyřikrát měsíčně, kdy je třeba převézt objemnější náklad. Zhruba jednou za čtvrt roku vyjedou na 150kilometrovou cestu za rodinou, vozidlo je ale vždy plně obsazené a naložené. Třikrát do roka jej pak ještě využívá k dopravě na 40 kilometrů vzdálené skautské tábořiště. 

S dětmi jezdí do školy a do kroužků na kole, a to za jakéhokoliv počasí a ročního období. V těch největších mrazech vytáhnou namísto kol koloběžky. Děti si podle jeho slov zvykají na to, aby se přizpůsobily podmínkám, které nejsou komfortní. Budují si tak nejen fyzickou, ale také psychickou odolnost. "Ve výsledku pak například déšť a zimu jako nekomfortní nevnímají. Je pro ně běžné, že se musí pohybovat v různých podmínkách," vysvětluje Petřík. 

S manželkou přitom nikdy neplánoval, že bude děti cíleně a systematicky připravovat na budoucnost ve zhoršujících se klimatických podmínkách. "Žít minimalistickým způsobem je naše filozofie. Myslíme si, že je to tak správně a že je člověk ve výsledku spokojenější, když se naučí žít s málem. Já se například sprchuji studenou vodou, takže když mi na cestách nepoteče teplá voda, nepokazí mi to náladu," uvádí příklad.

Podle britské studie z roku 2020 více než polovina dětských psychiatrů ve Velké Británii pozoruje u svých pacientů stres způsobený stavem planety. Budování psychické odolnosti se tak ukazuje jako důležitá součást výchovy potomků v dnešním světě, jak podotkl například britský deník The Guardian.

"Odkud přiletěly ty hrozny?" S dětmi se o tom bavte

Jaroslav Petřík i Klára Kubíčková se se svými dětmi zamýšlí nad řešením ekologických problémů. "Říkám jim, že když se jim to někdy zdá bezvýchodné, například když jdeme ráno na tramvaj a nedá se moc dýchat u čtyřproudovky, že je také na nich, jak planetě ulehčí. Bavíme se o tom, že pomáhá dělat malé kroky jako například nejezdit autem, když to není nutné," popisuje novinářka Kubíčková, máma jednadvacetiletého Kryštofa, devatenáctiletého Sebastiána, devítiletého Jakuba a tříleté Ronji.

S dětmi se pravidelně zúčastňuje environmentálních demonstrací Fridays For Future. Její děti tak ekologické problematice rozumí a chápou, že některé potraviny není rozumné kupovat. "Například avokáda, hrozny z Indie nebo borůvky z Peru. Dcera zná argument, že něco nekoupíme, protože je to z velké dálky. 'Odkud přiletěly ty hrozny? Jsou pořád z velké dálky, nebo už je vypěstovali někde blízko?' ptá se," říká Kubíčková.

S rodinou Klára Kubíčková už deset let nejí maso a auto jí v garáží už několik let nestojí. Cestuje hromadnou dopravou, vlakem, na koloběžce. O cestování bez automobilu dokonce sepsala knihu, pod názvem Kilometry s dětmi jí vyjde letos v červnu. "V Česku je dostupná síť MHD a vlaků, tak nechápu, proč by někdo jezdil autem," míní 43letá novinářka, která s dětmi žije v rodinném domě v Brně, a dodává, že ji napadne tak maximálně dvakrát do roka, že by se auto hodilo. "Například nedávno, když jsme kupovali pračku z druhé ruky a potřebovali jsme ji převézt." 

Skoro všechny věci a oblečení má rodina z druhé ruky. Kubíčková děti vede k přemýšlení nad tím, zda se daná věc nedá koupit už použitá, vyměnit za něco, co sami vlastní, nebo půjčit. "Když se nám rozbila pračka, napsala jsem do brněnské swapovací skupiny. Nakonec máme za tisícovku pračku, která má lepší základní vlastnosti než ta stará," dává příklad.

V zimě obě dvě rodiny udržují teplotu v domácnosti na dvaceti stupních. Petřík si v domě nechal postavit kachlová kamna, v nichž ráno zatopí a teplo se udrží do příštího svítání. Dřevo na zimu si sám zpracovává v blízkých lesích po dohodě s lesními hospodáři, čímž podle svých slov dětem opět ukazuje, jak žít soběstačně. 

Petřík i Kubíčková dodávají, že jejich děti s takovým stylem života nemají žádný problém. Je to dáno také tím, že se pohybují mezi lidmi, kteří smýšlí podobně. "Ronja chodí do lesní školky, Kuba jí taky prošel a teď je ve svobodné škole. Obě tyto instituce vyznávají respektující přístup, takže se nestává, že by se jim někdo posmíval a naopak. Chápou, že my něco neděláme nebo něco nemáme, a ostatní zase nedělají nebo nemají něco jiného," uzavírá. 

Mohlo by vás zajímat: Jak se evropská města připravují na klimatickou změnu? (16. 3. 2022)

Video: Aktuálně.cz

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama