David ve Futuře: Další trefa do černého
Dokončení recenze
Výstava se jmenuje Pátá pečeť. Název jasně odkazuje na pasáž novozákonního Zjevení Janova- Apokalypsy, která je de facto téměř doslovným výkladovým předobrazem Davidova fotografického cyklu; až do úrovně barvy.
Postmoderní vizuál David zajistil současnou stylizací "těch, kdo byli zabiti pro slovo Boží" do podoby zakuklených jezdců formule jedna.
Na kombinézách mají místo jmenovky, reklamy sponzora či jménem domácí stáje nášivku s názvem teroristické organizace: počínaje al-Káidou přes IRA a Tamilskými tygry konče.
Symbolických třináct podobně stylizovaných fotografií uvozují dvě. Jedna se složeným závodnickým oděvem (...bylo jim dáno bílé roucho) a druhá s tématem piety. Tady už má mučedník na "Mariině-matčině" klíně kombinézu plnou - "vizitky všech teroristů světa" doplňují jména archandělů: Gabriel, uctívaný nejen křesťany, ale i Židy a muslimy, jehož polnice má ohlásit konec světa; strážný Rafael a Uriel, který má v den Dé otevřít brány pekla. Inu, a co si z toho vzít?
S takovými vstupy může člověk mudrovat doslova do soudného dne. Ring je volný, jeho konec v nedohlednu, ale vizuální pointa i jádro sdělení - ať už racionální nebo emotivní - chybějí. To si evidentně uvědomuje i sám autor, který neváhal k expozici připojit vlastní ospravedlňující text.
Má nejen naznačit hloubku, neprvoplánovost a množství kontextů, ale zároveň upozornit na relativitu významu, na právo vlastního "čtení" jazyka umění a nemožnost vytvoření ideálu s obecně srozumitelným a jednoznačným obsahem. Také Šalamoun David se tedy ptá až do aleluja - ale odpovědi nehledejte, přestože on sám si je "správného čtení plně vědomý".
Diváka nejen plácá po zádech jako spoluautora, pakliže bude jeho poselství mezi řádky číst dobře a nezaujatě, ale dokonce ho činí spoluodpovědným za jeho výklad. To je nejen alibistické, ale v něčem mi to dokonce připomíná dobu, na kterou vlastně, aspoň v tomto ohledu, nechci vzpomínat.
Jiří David je pilný, plodný a úrodný jako Polabí a dává o sobě vědět s železnou pravidelností. Jak už u střelců bývá, někdy se trefí, jindy ne. Aby se neřeklo, občas si vystřelí i ze sebe, i když většinou samozřejmě nechtěně. Teď tedy nastolil další téma, které je možno směle pokládat za konjunkturální a se kterým si neví rady nikdo na světě včetně jeho samotného.
Ale i když momentálně minul, nezapomínejme, že body z jednotlivých závodů se sčítají a optika momentálních emocí se s časem vzhledem ke konečnému pořadí mění. Bude to doba, která ho zbaví podezření z kalkulu; za pár let bude David vypadat jako vítěz.
Se svým efektním teroristickým vstupem tu bude asi skoro sám - protože ostatním tady jsou takové věci většinou proti srsti. I to bude důvod, proč se s odstupem dostane ještě pevněji do mezinárodních souvislostí, kde budou Davidovi terorističtí jezdci představovat mnohem pevnější půdu pod nohama než cokoli jiného z domácích luhů a hájů. Nakonec, tuhle potvrzenou polohu v našem umění už známe.
Ale není třeba lámat rukama, česká scéna jednoho toho Fillu na generaci unese a David na něj má momentálně monopol.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
