reklama
 

Dáte si chlebíčky? Český fenomén slaví 100 let

Okurka spadne, majonéza vám umaže prsty... Přesto chlebíčky prostě milujeme!

Foto: Žena.cz

 I když zrovna neodpovídají moderním trendům zdravé výživy, nedáme na ně dopustit. Nechybí na téměř žádné domácí oslavě a večírku a Silvestra si bez chlebíčků takřka neumíme představit. 

Kde se vlastně chlebíček vzal? Má za sebou dlouhou historii, která se táhne až do středověku. Tehdy byly krajíce chleba používány jako jedlé tácky, na kterých bylo servírováno jídlo. Po jeho snědení se chléb buď snědl taky, nebo byl darován žebrákům nebo se hodil psům.

Chutnaly už Napoleonovi

Jedna z legend praví, že za vznikem chlebíčků čili otevřených sendvičů (tak zní překlad anglického výrazu pro tento druh pohoštění) stojí sám Napoleon Bonaparte.

Ten kvůli úspoře času preferoval studenou kuchyni, ale protože byl vybíravý, nechával si chléb servírovat tak, aby bylo hned vidět, čím je obložený. Ze zemí západní Evropy se k nám dostal chlebíček přes Německo v devatenáctém století. Původně to byl plátek pečiva obložený jen jednou přísadou, případně se podával se slanečkem a cibulí.

Popularizátorem chlebíčků byl Jan Paukert, který v roce 1916 založil slavné lahůdkářství na Národní třídě. Jeho největším úspěchem se staly právě chlebíčky, které nás lákavě naskládané na tácech či mísách tak sváději k mlsání už neuvěřitelných sto let.

"Pan Paukert si recept přivezl z Itálie a ve svém podniku chlebíček přiblížil tomu, jak je připravujeme i u nás pod Řípem. Největšími milovníky chlebíčků byli za první republiky Hugo Haas, Ema Destinová nebo Vlasta Burian," vysvětluje Tomáš Fabel ze společnosti Procházka, která každý měsíc vyrobí přes 400 tisíc chlebíčků.  

Příbuzní po celém světě

Pečivo, ozdobené dalšími potravinami, jako je pomazánka, uzeniny, sýry, vejce nebo zelenina, se vyskytuje v různých podobách na celém světě. Přímými konkurenty nebo souputníky chlebíčků jsou jednohubky nebo kanapky.

Kanapky jsou drobnější a jsou vyrobené z jiného pečiva než chlebíčky. Na rozdíl od veky z bílé mouky se setkáme spíše s tmavým chlebem či celozrnnou bagetkou, často lehce opečenými.

Jednohubky jsou ještě menší - jak název napovídá, jejich rozměry odpovídají zhruba velikosti běžných úst. Z praktických důvodů nejsou tak bohatě zdobené jako chlebíčky a ve většině případů usnadňují manipulaci s nimi párátka.

Tisíce možností, na čem si smlsnout

Chlebíčky tedy nejsou pouze českým fenoménem. Různé typy otevřených sendvičů se konzumují také v jiných zemích. V každé zemi či v každém regionu jsou však unikátní a překvapují paletou možností, které nabízejí.

Chlebíčky se konzumují ve Francii, Německu, Rakousku, Holandsku, Polsku, Maďarsku, velmi populární jsou ve Skandinávii, v menší míře je najdeme také ve Velké Británii, USA nebo Kanadě. Například ve Skandinávii se chlebíčky skládají z máslem potřeného chleba (nejčastěji žitného), jako obloha jsou používány například krevety, kaviár, uzený losos nebo sleď. V Holandsku jsou oblíbená smažená vejce, typický velšský rarebit se potom servíruje se zapečeným sýrem.

Češi fandí šunce a vejcím

A jak je to s chlebíčky u nás? "Prodáme velké množství chlebíčků s debrecínkou nebo chlebíčků se šunkou a vejcem. Naším naprosto nejoblíbenějším je ale klasický šunkový. Toho jsme za celou dobu prodali téměř neuvěřitelných šest milionů,“ popisuje Tomáš Fábel.

Češi tedy vyhledávají především klasiku, oblibě se ale těší i moderní speciality, jako jsou například odlehčené tvarohové pomazánky.Zdravější variantou se můžete inspirovat, až budete chystat pohoštění na oslavu vysvědčení a začátku prázdnin. 

Pomsta odhozené manželky. Dianne se po rozvodu kvůli mladší milence náramně baví | Video: Instagram/Dianne Laurance
reklama
reklama
reklama