Chodíme spolu, nebo ne? Jak jsou na tom moderní vztahy
Američané vymysleli termín „situationship". Stav, kdy nevíme, zda jsme s dotyčným ve vztahu, či nikoliv. Vídá se jen s námi, nebo má potencionáních lásek víc? Jak se pozná, že jsme pro sebe ti výluční partneři?
Kéž by to bylo jednoduché jako ve druhé třídě, kdy vám Pepík poslal papírek s dotazem: "Budeš se mnou chodit?". Řeklo se "jo" a bylo to.
Internet zamával se vztahy, stejně snad jako s každým aspektem našeho života. Seznamujeme se hlavně na sociálních sítích, což bývá tenký led. Ale ve finále si stejně nemůžete být jistí, ani když někoho potkáte (jako v romantickém filmu) třeba na ulici, kdy vám dotyčný pomůže, protože jste právě zakopla.
Dost často spekulujeme, zda je náš protějšek skutečně ten pravý. Můžeme ho považovat skutečně za svou polovičku, co k nám patří? Po prvním polibku si to může myslet jen bláhový romantik, po prvním sexu ve věku Tinderu také těžko.
Vyhýbáme se vážným rozhovorům
Zvykli jsme si nosit masky, takzvané persony. Snažíme se být lepší než ve skutečnosti. Je to úplně normální psychologický jev. Když ale přijde na randění, často se stavíme do nepřirozené polohy ve stylu "hlavně nevyznít moc vážně". Kdejaká vztahová příručka vám káže, že o dětech a sňatku vůbec nemáte mluvit, protože jinak se potenciální partner lekne. Dostali jsme se ale v předstírání už tak daleko, že poté, co s příjemným mužem/ženou strávíme několik večeří, absolvujeme návštěvy kina, představování společným přátelům a víme, co rád/a snídá, se bojíme zeptat. Položit upřímnou otázku "jak to mezi námi vlastně je?"
Když se zeptat nechcete…
Být upřímný a pravdivý je nejlepší, co může kdokoliv z nás udělat. Takové vztahy jsou nejzdravější, kdy se nebojíte požádat a dokážete unést odmítnutí. Říct: "Líbíš se mi, strašně rád/a s tebou trávím čas, jsme tedy pár? Nevídáš takhle ještě někoho jiného?", vyžaduje velkou odvahu. Pokud ji nemáte, nikdo nemá právo vás soudit. Nezbývá ale nic jiného, než to zkusit uhádnout.
Kdy jsme vlastně pár?
Zda jste skutečně pár závisí do značné míry na tom, zda spolu trávíte hodně času. Současně také to, jestli vás tak vnímá okolí. Ostatní si většinou všimnou energie, kterou mezi sebou nová dvojice má. Nebojíte se nechat vyfotit a označit na sociálních sítích. Plánujete spolu víkendy i dovolené v horizontu měsíců dopředu. Vaši přátelé zvou nejen vás, ale i dotyčného/dotyčnou jako váš samozřejmý doprovod. Ani jeden z vás už netouží vídat někoho jiného, stejně jako nemá sex se svými paralelními nebo bývalými vztahy. I když pokud jde o věrnost bývá dnes často dohodou mezi partnery. Pokud nemáte stejné pojetí vztahu, nemůžete ani věrnost považovat za samozřejmou.
Hovory o budoucnosti
Lidé, kteří se rozhodli sdílet svůj život společně, se nebojí plánovat nejen příští víkend a dovolenou, ale i události, které překračují horizont měsíců a dnů. V případě, že vidíte, že se takových hovorů váš objekt zájmu bojí, je možná na čase se poohlédnout jinde. Nebo si promluvit o tom, jak váš parner vidí vaši společnou budoucnost.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
