Zemřela Františka Čížková. Nelítostná módní kritička i přítelkyně celebrit
Na české módní scéně působila autenticky a erudovaně. Vadilo jí porušování dresscodu, ale zároveň rozuměla i nejnovějším trendům. Na absenci vkusu uměla skrz své články nekompromisně upozornit i ty známé osobnosti, se kterými ji jinak pojilo kamarádství. Františka Čížková podlehla dlouhé nemoci ve věku 67 let.
Stala se sama celebritou, podobně jako ty, jejichž outfity ji někdy přiváděly k nemilosrdné kritice. Některé její obraty se staly legendárními, stejně jako extra štíhlý zjev, doplněný o extravagantní šperk.
Širokou veřejnost smrt Františky Čížkové zaskočila, jen málokdo tušil, že módní kritička a někdejší návrhářka trpí vážnou nemocí. Na sociálních sítích ji celebrity i obyčejní smrtelníci oplakávají a stále častěji zaznívá, že její břitké, někdy ironické, jindy až poetické komentáře zdejšího neumětelství v odívání budou chybět. Jedno je jisté, články Františky Čížkové jsme četli všichni.
Pokud mezinárodní módní scénu postavu sveřepého, ale talentovaného člověka, který se nebojí hlásat své názory za každých okolností, zastupoval návrhář Karl Lagerfeld nebo šéfredaktorka italské Vogue Anna Piaggi, Češi měli Františku Čížkovou.
"Nejsem módní policistka ani guru"
Řekla Františka v rozhovoru na Frekvenci 1, kde také přiznala, že celebrita, která neunesla její módní kritiku a chtěla ji žalovat, byl Martin Michal, manžel Heleny Vondráčkové. "Já si ale za tou kritikou stojím," prohlásila Františka Čížková, kterou vždy silně iritoval český buranismus v odívání. Sama Čížková byla ale přitom "dámou z lidu". Ve své autobiografii "To jsem já, Františka" prozrazuje, že matka ji opustila hned v šestinedělí, otec byl alkoholik. O výchovu se postarali prarodiče, kteří žili v malé garsonce na pražském Žižkově. Čížková také otevřeně psala o své identitě, kterou formovaly protichůdné směry: matka byla podle ní "obyčejnou Romkou", otec intelektuál. Estetické cítění malé Františky formovaly nejen návštěvy opery a galerií, ale také ji inspirovala prateta, která vlastnila řadu prvorepublikových modelů, látek a ozdob.
Z nouze objevila svůj talent
Dospělost s sebou přinesla pro Čížkovou další dramata: nepovedená manželství, boj o syna, kterého soud svěřil do péče exmanžela, složitá role matky samoživitelky. To kvůli rodině se v 80. letech začala věnovat ateliérové pletáži, spolupracovala s návrhářkou Liběnou Rochovou, prodávala své kreace také v Německu. Druhý rozvod a touha zaručit synům slušný životní standard Františku zavedly za kariérou, která jí připadala jistější - do novin. Zde se postupně vypracovala na pozici módní kritičky, která zaregistruje každý nevkus. Ať už se jednalo o někdejší milenku Karla Schwarzenberga, kterou nazvala "ramlicí", a obohatila tím slovník mnoha z nás o to, jak se vlastně nazývá samice králíka, nebo kohokoliv slavného i mocného, kdo nectí etiketu.
"Čechům chybí dobré vychování i dobré vzory v oblékání"
Některé celebrity nelítostná, i když spravedlivá hodnocení svého stylu špatně nesly. Anife Vyskočilová ji třeba pravidelně častovala vulgárními nadávkami na svém Instagramu, podobně se neudržela ani herečka seriálu Ulice Patricie Pagáčová. Františku Čížkovou podle vlastních slov ale příliš nezatěžovaly ani jedovaté komentáře pod jejími články. Věděla, že svou kritiku umí podložit argumenty, nikoliv emocemi na rozdíl od těch, kteří s ní nesouhlasili. Stejně, jako Františce vadilo, že Češi nedokážou stále ještě ctít příležitosti, pro které se oblékají, a ve veřejném prostoru je tu jen málo těch, kteří to umí, ji dráždila naše stádnost a neschopnost přijmout jinakost. V rozhovorech otevřeně mluvila o tom, že jako poloviční Romka a čtvrtinová Němka vnímá zdejší xenofobii.
Konec jedné éry
Františka Čížková patřila k osobnostem z takzvané "staré školy". Zažila vliv první republiky přes svou pratetu, komunismus i divoká 90. léta, kdy se práce v médiích i večírky slavných nesly v duchu mnohem větší anarchie, než je to dnes představitelné. Byla hlídací pes každého místního gala a červeného koberce. Co budeme postrádat především, je ale smysl Františky Čížkové pro ironii, ozdobený puncem starosvětského patosu.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
