Vyučený truhlář, co nechtěl skončit u pásu. Majer má Českého lva a pověst herce, který si soukromí hlídá

Publikum si ho v posledních letech spojilo například se seriálem Osada, ale také s výraznou rolí ve filmu Vlny režiséra Jiřího Mádla. V historickém dramatu z prostředí Československého rozhlasu ztvárnil legendárního novináře Milana Weinera. Právě za tuto roli získal Českého lva. Přitom jeho cesta k herectví nebyla vůbec samozřejmá.

Jenže k řemeslu se prý nikdy necítil jako někdo, kdo má všechno přirozeně v ruce. Výuční list sice získal, ale sám na učňovská léta nevzpomíná jako na období, kdy by objevil své životní poslání. „Nikdo mě nenaučil, jak se dělají okna, dveře. Pořád jsme bouchali ty odporný nábytkový stěny nebo kuchyňský linky. Prodávalo se to nakonec v učňovský prodejně za levný prachy, protože to bylo zkažený od učňů. Byl jsem nejhorší ze třídy, úplně levej,“ vzpomínal.

Po škole nastoupil do továrny v Lounech a skončil u pásu. Dlouho mu netrvalo, než pochopil, že tohle není život, ve kterém by chtěl zůstat. Zlom přišel vlastně nenápadně. Cestou do práce míjel hotel, kde sháněli číšníka. Uvnitř viděl úplně jiný svět než špinavé montérky a rutinu fabriky.

Druhý den se ale vrátil. Neměl zkušenosti ani školu, zato měl odvahu, která často patří k věku, kdy člověk ještě přesně neví, čeho všeho se má bát. Přihlásil se a místo nakonec získal. Právě hotelové prostředí mu otevřelo dveře k věcem, které do té doby míjel: ke knihám, kultuře, divadlu a umění. Postupně zjistil, že existuje svět, který je mu mnohem bližší než tovární pás.

Divadlo ho vtáhlo naplno

K herectví se nedostal velkým plánem, ale spíš postupným objevováním. Divadlo ho pohltilo, jenže cesta k profesionálním scénám nebyla rychlá ani jednoduchá. Začínal v amatérském souboru Multiprostor v Lounech, který měl velmi dobrou pověst a blížil se profesionální úrovni. Právě tam si mohl začít ověřovat, že na jevišti se cítí jinak než kdekoliv jinde.

Na obrazovkách se začal objevovat zhruba kolem roku 2005. Větší pozornost mu později přinesly filmy Líbánky, Toman nebo Vlastníci. Majer nikdy nepůsobil jako herec, který by hrál na efekt. I v komediálních rolích si drží civilnost a uvěřitelnost, což je zřejmě jeden z důvodů, proč mu diváci věří v dramatech i odlehčenějších projektech. V seriálu Osada zase ukázal, že umí být zároveň melancholický, ironický i lidsky křehký.

Otevřenost, která mu pomohla

Majerova herecká síla nespočívá jen v typu nebo hlasu. Důležitá je i jeho vnitřní otevřenost, která je vidět v rolích i v tom, jak mluví o vlastním životě. Sám přiznává, že právě přímočarost a určitá naivita ho v životě opakovaně posunuly dál.

„Mám pocit, že se svou naivitou, se svým otevřeným srdcem, s tím co na srdci, to na jazyku… což mi máma vždycky vyčítala a vždycky mi říkala, Standíku, ty vždycky rychlejc mluvíš, než přemejšlíš… tak já mám pocit, že s touhle svojí otevřeností a naivitou jsem udělal nejdůležitější kroky v životě,“ zamýšlel se.

Právě tahle neuhlazenost je na něm pro mnoho diváků přitažlivá. Nepůsobí jako herec vyrobený podle představ showbyznysu. Spíš jako člověk, který si k herectví došel oklikou, ale o to pevněji v něm stojí.

Milan Weiner ve Vlnách

Velkou kapitolou Majerovy kariéry se stal film Vlny. Historické drama Jiřího Mádla o novinářích Československého rozhlasu během Pražského jara patřilo k nejvýraznějším českým filmům posledních let a uspělo i za hranicemi. Majer v něm ztvárnil Milana Weinera, respektovaného novináře s mimořádnou autoritou a silným morálním kompasem.

K roli přistupoval poctivě. Poslouchal archivní nahrávky, četl dobové materiály a zajímal se o vzpomínky lidí, kteří Weinera osobně znali. Právě takový přístup dobře vystihuje, jak Majer pracuje. Nespoléhá jen na charisma, ale hledá člověka pod postavou.

O rozhovory příliš nestojí

Přestože je Stanislav Majer výraznou osobností českého filmu a televize, nepatří mezi herce, kteří by kolem sebe budovali mediální obraz za každou cenu. Naopak. Dostat ho k rozhovoru nebývá pro novináře jednoduché. Ne proto, že by byl nepříjemný, ale protože nemá potřebu veřejně rozebírat všechno, co si myslí nebo prožívá.

„Nechci plácat jalový řeči, který pak vyjdou pod zavádějícím titulkem. Nic proti časopisům, ale pro mě to není, necítím se, stresuje mě to. Copak se mají moje názory prodávat v trafikách a na pumpách za stovku?“ vysvětloval.

V době, kdy se od známých osobností často očekává neustálá dostupnost, sebeprezentace a sdílení soukromí, působí jeho postoj skoro starosvětsky. A možná právě proto je osvěžující. Majer působí jako člověk, který chce být vidět hlavně skrze práci, ne přes vlastní život prodaný veřejnosti po kouskách.

Soukromí si hlídá

Jeho zdrženlivost se týká i partnerského života. Stanislav Majer je dlouhodobě vnímán jako charismatický muž a idol řady žen. Na veřejnosti se objevuje elegantně oblečený a je vidět, že styl mu není lhostejný. Přesto si své soukromí střeží velmi pečlivě.

Sám dříve naznačoval, že by vedle sebe nechtěl partnerku z herecké branže. V minulosti se po jeho boku objevovaly známé herečky jako Hana Vagnerová nebo Aňa Geislerová, s nimiž ho pojí přátelství. Kdo je jeho současnou partnerkou, ale veřejně neodhaluje.

Zdroj: Novinky.cz, Extra.cz, Marianne.cz, art2friends.cz, divabaze.cz