„Už nekalím Ligu mistrů.“ Leoš Noha s humorem popsal, jak po problémech se srdcem otočil život

Od té doby se podle svých slov rozhodl přestat dělat věci, které ho stresují, a život si nastavit podstatně jednodušeji. „Od tý doby, co jsem zjistil, že mám to srdce na draka, tak jsem si řekl, že už nebudu dělat nic, co mě nebaví, a budu dělat jenom to, co mě baví,“ popsal v rozhovoru Face to Face. Přehodnocení podle něj bylo skutečně zásadní. Najednou přestaly mít takovou váhu peníze, sláva nebo věci, za kterými se člověk celý život žene. „Složenky se samy nezaplatěj, ale není to to nejdůležitější. Člověk si uvědomí, až když zjistí, že je zdravej nebo že prostě může dejchat, může tady bejt, že to je vlastně to nejcennější,“ říká.

Ani při vyprávění o strachu ze smrti ale neztrácí typický černý humor. „Já se o život tak nějak nebojím, protože já poslouchám death metal. Kdyby se deathmetalista bál smrti, tak by to bylo divný,“ vtipkuje. Vzápětí ale připouští, že zemřít rozhodně nechtěl. „Žít jsem chtěl a navíc se mi tady furt líbí. A navíc jsem si řekl, že budu ty lidi tady štvát co nejdýl.“

Mnohem tvrdší než samotný Noha byl nakonec jeho lékař. Žádné opatrné doporučení, že by možná nebylo špatné trochu ubrat, nepřišlo. Místo toho dostal větu, která se těžko přeslechne.

Po představení do baru, domů ve čtyři a ráno znovu do práce

Životní styl, který musel opustit, přitom nebyl záležitostí několika bouřlivých let. Noha vzpomíná, že se s alkoholem potkával už od pozdního dospívání. Neznamená to podle něj, že by po celou dobu pil stejným tempem, divadelní prostředí ale nočnímu životu dlouho nahrávalo.

„Člověk odehraje představení a navíc je tam bar. A teď mu furt ještě pracuje hlava po vystoupení, tak nejde hnedka spát. Tak to musí spláchnout,“ popisuje. Z jednoho drinku se pak snadno stal celý večer. „Pak zjistí, že přijde domů ve čtyři ráno a vstává zase na deset na zkoušku. Takže se to furt takhle plácá, plácá, plácá. No, až pak nemůže.“

Partnerka ho k lékaři prakticky dotáhla

Velkou roli v tom, že se na zdravotní problém přišlo včas, sehrála jeho partnerka. Noha o soukromí příliš nemluví, v rozhovoru ale přiznal, že někdejší období několika lásek je minulostí. „Dřív jsem těch lásek měl několik a teď už se to tak zastavilo u jedný paní. Musím kluky zklamat, mám paní,“ zavtipkoval.

Vztah mu podle něj přinesl také mnohem větší klid. „Láska je určitě potřeba k životu. Člověka to pak tak zklidní. A od tý doby, co jsem se tak já zklidnil, tak jsem vůbec celkově klidnější.“

Právě Lucie byla tím člověkem, který odmítl jeho problémy s dýcháním přejít mávnutím ruky. „Já jak jsem nemohl dejchat, tak ona mě dotáhla k tý doktorce,“ vzpomíná Noha. Kdyby to neudělala, dnes se jen s černým humorem dohaduje, jak by všechno dopadlo. „Možná by to se mnou šlehlo jako den potom nebo dva dny. Tomu se říká ženskej instinkt.“

Od onoho okamžiku, jak sám říká, „spadl do spárů doktorů“ a najednou začal užívat řadu léků. Ani to však nedokáže podat bez humoru: „Mám prášků jak Horníček.“

Kvůli srdci opustil i divadlo

Zdravotní problémy zasáhly také do práce. Dušnost se totiž začala objevovat přímo během představení. „Občas jsem se zadejchal, že jsem prostě musel chvíli stát a dejchat, dejchat, dejchat,“ vzpomíná. Nakonec se rozhodl pravidelné divadlo úplně opustit.

„Říkal jsem, že divák se nemusí dívat na nějakýho chcípáka, kterej nemůže dejchat. Tak jsem se na to divadlo vykašlal,“ popisuje bez příkras. Později se nechal přemluvit k návratu na Letní shakespearovské slavnosti, kde hraje v Marné lásky snaze. Zatím jde podle něj o jediné divadlo, kterému se pravidelně věnuje.

Zdravotně se přitom postupně cítí lépe. „Nejlepší terapie je to, že to srdce šetřím. Že ho nezatěžuju tím, že vypiju litr kořalky a vyhulím šedesát cigaret,“ říká. Pomohlo mu také hubnutí. „Shodil jsem nějaký kilo, protože člověk se s tím nemusí tahat a pak už nebolej tolik klouby a vůbec všecko.“

Z osvětlovače před kameru

Herectví přitom původně vůbec nestudoval. K divadlu tíhl od puberty a hrál amatérsky, skutečný zlom ale přišel až v Ústí nad Labem, kam nastoupil jako osvětlovač. Svůj přerod z člověka za scénou v herce shrnuje po svém: „Já vždycky s oblibou říkám, že jsem na to tak dlouho svítil, až jsem to dobře viděl.“

Při sledování kolegů prý navíc občas nabýval dojmu, že by jejich práci zvládl sám. Příležitost nakonec dostal od režiséra Michala Langa. „Já byl tak drzej, že jsem to zkusil. No a od tý doby už mě tam odsud nikdo nedostal.“

„Málokdo si mě dokázal představit v tom kontrastu a já jsem za to doteď Ivanovi Zachariášovi vděčnej, že mi to dal, protože myslím, že jsem to chytil za pačesy a snad jsem i skóroval,“ říká. Samotná atmosféra Pustiny jej prý překvapovala už během natáčení. Když následně viděl výsledek, temnota seriálu na něj zapůsobila ještě silněji.

Smrt Pavla Nečase mu připomněla vlastní zkušenost

Okresní přebor mu nepřinesl jen popularitu, ale také přátelství. Právě při jeho natáčení se poprvé setkal s Pavlem Nečasem. Na zesnulého kolegu vzpomíná s láskou a typickým humorem, který podle něj jejich vztah provázel od první společné chvíle. „S Pavlem byla hrozná sranda,“ říká. Zpráva o jeho smrti ho ale zasáhla. Dozvěděl se ji na Silvestra. „Takže jsem měl pěknej Silvestr. Takovej uslzenej,“ vzpomíná.

Nečasův odchod se zároveň propojil s tím, co si Noha uvědomil během vlastních zdravotních problémů. „Člověk neví dne ani hodiny, proto by si měl užívat každou minutu, jako by byla poslední. Protože nikdy neví člověk.“

Už nepotřebuje velké cíle

Možná právě proto dnes Noha nemluví o Hollywoodu, velkých kariérních metách ani o seznamu zemí, které musí vidět. Jeho představa spokojenosti se výrazně zmenšila – a zároveň možná zvětšila. „Já se vždycky těším nejvíc na to, až bude hezky a já se budu válet na chajdě. Bude svítit sluníčko, budu krmit slepičky, poroste mi tam nějakej hrášek, nějaká ta mrkvička, nějaká ředkvička a já budu spokojenej,“ popisuje. „Už mám fakt jenom takový malý cíle. A hlavně se toho dožít.“

VIDEO: Okresní přebor si Krobot ukradl pro sebe. Skvělá komedie pluje proti proudu

Zdroj: FACE TO FACE, Extra.cz