„Už navždy budu Amélií z Montmartru.“ Audrey Tautou před padesátkou přiznává, jak ji slavná role poznamenala

Francouzská herečka Audrey Tatouová zůstává i dnes hlavně okatou Amélií z Montmartru, přestože od premiéry filmu režiséra Jeana-Pierra Jeuneta uplynulo už čtvrt století. Rodačka z Normandie, která 9. srpna oslaví padesátiny, sice hrála třeba v Šifře mistra Leonarda nebo ztvárnila titulní roli v životopisném snímku Coco Chanel a od filmu si už nějakou dobu drží dostup, v srdcích lidí ale zůstává zapsána hlavně díky roli potrhlé pařížské servírky.

„Už navždy budu Amélií z Montmartru. Já přitom taková nejsem,“ postěžovala si už před mnoha lety Audrey, která se prý téhle hrdince zas až tolik nepodobá. Ani ty oči nemá v civilu zdaleka tak velké, jako Amélie. Na druhou stranu ale Tatouová přiznává, že se podobně jako rozpustilá číšnice z bistra dokáže někdy povznést nad obyčejný svět. „Už sice nejsem malá holka, ale pořád si dokážu neskutečné věci vysnít. Je příjemné nezůstávat nohama na zemi,“ svěřila se.

Před kamerou se Tatouová naposledy objevila před sedmi lety a pak ještě namluvila maminku v animovaném filmu pro děti Nina a ježkovo tajemství z roku 2023. Občas si také odskočí na jeviště, i divadelní publikum ale má šanci ji vidět jen výjimečně. „Vždycky jsem se cítila trochu mimo. Nikdo mi to nevyčítal, ale často mi to říkali. Nechci být ovcí ve stádu. Nechci se zařadit do škatulky, ani z ní vystoupit. Chci prostě být sama sebou, to je vše,“ tvrdí herečka, která ráda zaznamenává jiné.

Předloni vydala knihu fotografií Superfacial, kterou loni v létě propagovala i stejnojmenná výstava v galerii umístěné na hausbótu na Seině v centru Paříže. S focením začínala ještě v době, kdy si pomalu zvykala na slávu po Amelii, dokumentovala si třeba nekonečná propagační turné kolem filmů. „Co z toho všeho zbyde? Chtěla jsem, aby mi z toho něco zůstalo,“ řekla o své motivaci Audrey Tatouová, která časem začala také fotit lidi.

„Rozhodla jsem se fotografovat siluety, které se dívaly na něco jiného než na mě… Když jsem fotila zepředu, vždycky jsem narazila na někoho, kdo mě pozoroval,„ svěřila se Audrey Tatouová, která focení nevnímá jen jako koníček. „Chtěla jsem najít vydavatele, který by vydal fotografie kvůli nim samým a ne proto, že jsem je nafotila já,„ řekla také herečka, která je v ústraní docela spokojená. „Jsem kapitánkou vlastní lodi a pluji bez autopilota," napsala v knize Superfacial.

Díky stále trvající pauze od filmu se Audrey Tautou zase sama našla. „Dokázala jsem se smířit s tím, čím jsem se stala. Osttaně už opadlo to nadšení kolem mé maličkosti… Všechno se vrátilo do normálu. Získala jsem zpět svou svobodu a normálnější život. Mohu znovu jezdit metrem, aniž by mě někdo příliš obtěžoval. Před 20 lety jsem se snažila schovávat, řekla loni v červnu v rozhovoru pro časopis Paris Match herečka, která zase „žije běžnější život“.

Ke slávě přitom přišla v roce 2001 vcelku náhodou, Amélii totiž původně měla hrát Emily Watsonová. Až když nemohla, udělal režisér Jean-Pierre Jeunet z poloviční Angličanky čistokrevnou Francouzku a roli dal nepříliš známé Tatouové. „Pamatuju si na první projekci, všichni jsme seděli a zírali s otevřenou pusou,“ vzpomínala na zrod filmu, který mimo jiné získal Křišťálový glóbus v Karlových Varech a Tatouové vynesl nominace na Césara nebo Evropskou filmovou cenu.

Světovou slávu jí přinesla hollywoodská Šifra mistra Leonarda z roku 2006, kde si zahrála po boku Toma Hankse, svou budoucnost ale nikdy za oceánem neviděla. „Jsem hlavně francouzská herečka. Čímž neříkám, že nenatočím zase nějaký anglicky mluvený film, ale můj domov, přátelé a kariéra, to všechno je ve Francii. Nikdy bych se nepřestěhovala do Los Angeles,“ tvrdila už před lety a svému přesvědčení dostála.

Jméno Audrey Tatouovoé se tak objevilo vesměs v titulcích evropských snímků – tak, jako tomu bylo už před Šifrou mistra Leonarda. Vedle převtělení se do slavné návrhářky Coco Chanel si zahrála třeba ve fantaskní komedii podle Borise Viana Pěna dní nebo „dětské road-movie“ Mikrob a Gasoil. A v životopisném filmu Odysea o slavném oceánografovi Jacquesi-Yvesovi Cousteauovi ztvárnila Audrey jeho manželku Simone.

„Miluji svobodu, a to jak při hraní, tak v soukromí. Nemám vymyšlenou žádnou strategii, pokud jde o můj profesionální i osobní život, a reaguji impulzivně,“ říká drobná herečka, která jen o pár centimetrů přerostla metr a půl. Pečlivě si také střeží soukromý život, o jejích vztazích se toho moc neví. V únoru 2019 sama adoptovala holčičku z Vietnamu, také o ní ale hovořila jen výjimečně, úplně se pak drží stranou sociálních sítí.

Svou cestu ke slávě ostatně dcera zubaře a učitelky zahájila v době, kdy podobné vymoženosti nebyly. Po maturitě studovala Tatouová historii, zároveň ale zkoušela i herectví, kterému nakonec dala přednost. Před kamerou debutovala v půli 90. let v televizi, výrazněji na sebe upozornila v roce 1999 ve filmu Venuše, salon krásy, za který získala Césara pro hereckou naději. Kromě herectví se uplatnila i jako modelka, několik let byla například tváří slavného parfému Chanel No. 5.

VIDEO: Role vraha se na Uhlíkovi podepsala i psychicky. Herec uvedl, že to bylo nejtěžší období jeho života a šlo o doposud největší hereckou výzvu

Zdroj: ČTK, Wobook, quaidelaphoto.fr, Pravda,