Tomáš Krejčíř promluvil o letech v sektě: víra mu změnila život i kariéru, nakonec ale odešel

Když se řekne Tomáš Krejčíř, mnohým se vybaví doba, kdy ho díky Rodinným poutům znalo celé Česko. Tehdy patřil k nejviditelnějším tvářím televizní obrazovky. Jenže zatímco jiní by na takové vlně jeli co nejdéle, on se rozhodl jinak. Slávu dal postupně vale, zmizel z očí veřejnosti a vydal se úplně jiným směrem. Dnes se po letech vrací – a jeho příběh je mnohem složitější, než by se mohlo zdát.

Víra, která změnila směr

Do jeho života totiž výrazně vstoupila mormonská církev. A to způsobem, který zasáhl nejen jeho osobní život, ale i kariéru. Jako mladý byl přesvědčený, že našel pravdu, kterou ostatní nevidí. Postupně ale začal narážet na limity, které mu víra nastavovala. „V mládí jsem byl kvůli tomu dost pyšný. Měl jsem pocit, že vím víc než ostatní. To byl velký omyl. Odmítal jsem scény v posteli nebo reklamy na alkohol. Odmítl jsem i zajímavé zahraniční nabídky, protože jsem se bál morálního odsouzení ze strany lidí v církvi. Ti mě stejně vnímali jako enfant terrible (v doslovném překladu hrozné dítě, pozn. red.), protože jsem byl herec. A lidé v showbyznysu si zase mysleli, že jsem ‚cáklý‘," vysvětlil Krejčíř.

S odstupem času přiznal, že právě tohle období jeho hereckou kariéru zásadně zpomalilo. Zároveň ale dodal, že toho nelituje – dalo mu to zkušenosti, které by jinak nezískal. Rozhodnutí odejít z církve nebylo jednoduché. Znamenalo ztrátu vazeb i jistot. Nakonec ale převážila potřeba žít podle vlastního přesvědčení.

Útěk do byznysu

Po odchodu ze showbyznysu se vrhl na podnikání. A nešlo o žádný vedlejší projekt – vybudoval síť zdravotnických klinik, která se stala natolik úspěšnou, že ji později prodal velké společnosti. Byla to doba intenzivní práce, ale také pocitu, že konečně našel pevnou půdu pod nohama. Byznys pro něj tehdy představoval jistotu, kterou v herectví postrádal. Jenže přišla i druhá strana mince. Ve chvíli, kdy měl pocit, že už vlastně „nemusí pracovat“, narazil na realitu. Peníze, které měly přinést klid, se začaly rozplývat – část spolykala farma, část další projekty. Dnes o tom mluví jako o lekci pokory. Uvědomil si, že honba za penězi je nekonečný závod, který vlastně nemá cíl.

Návrat, který neplánoval

K herectví se nakonec nevrátil kvůli ambicím nebo tlaku okolí. Spíš nenápadně, téměř náhodou. Po letech začal cítit, že mu chybí lidé, energie natáčení i samotná práce před kamerou. A pak přišla nabídka, která přišla ve zcela nečekaný moment – během pohřbu, kde ho oslovila bývalá kolegyně. „S Terezou Šefrnovou jsme kdysi hráli divadlo. Zavolala mi a nabídla mi roli. Bylo to pro mě velmi osvěžující. Sám nejsem ten typ, který by obvolával produkce a doprošoval se práce. To jsem nikdy neuměl. Ale když mi někdo zavolá s rozumnou nabídkou, dlouho mě přemlouvat nemusí,“ vysvětlil Tomáš Krejčíř. 

Dnes, kdy se ohlíží zpět, nepůsobí jako někdo, kdo by chtěl vracet čas. Naopak. Místo plánování daleké budoucnosti nebo utápění se v minulosti se snaží žít přítomností. Věci brát tak, jak přicházejí. Možná i proto působí jeho návrat klidněji, vyrovnaněji. A když přijde na to, co je pro něj opravdu důležité, odpověď je jednoduchá. Nejde o kariéru, peníze ani slávu. Jsou to lidé. Ti nejbližší, kterým může věřit. Právě k nim se vrací ve chvílích, kdy potřebuje „vyčistit hlavu“.

Zdroj: Blesk.cz, kafe.cz, Médium.cz