Těší se z úspěšné kariéry, studium hodila za hlavu. „Kdybych dodělala střední školu, moje odměna za ni by byla maturita a možná nějaká průměrná práce s průměrným platem a za hranice bych se podívala maximálně do Ruska a do Bulharska,“ trvá na svém rozhodnutí. Simona Krainová dnes slaví třiapadesáté narozeniny.
Modelka Simona Krainová dnes slaví neuvěřitelných padesát let. V šestnácti letech nechala střední školy a rozhodla se hledat štěstí v Paříži. Navzdory krušným začátkům se rozhodla vytrvat a její snaha se vyplatila. Brzy začala spolupracovat s uznávanými módními domy a objevila se na titulkách světových časopisů. V roce 2001 ji magazín Snuff zařadil mezi padesát nejkrásnějších žen světa.
Na to, jak šel čas se Simonou Krainovou, se podívejte do naší galerie.
Simona Krainová se narodila 19. února 1973 v Havířově. Má starší sestru Yvonu a jejich rodiče žijí ve spokojeném manželství už přes 55 let. Krainová má za sebou úspěšnou kariéru modelky, přesto si v dětství přála být klukem.
"Když mi bylo šest, ustřihla jsem si na Těrlické přehradě ofinu krejčovskými nůžkami, které jsem vzala babičce," vzpomínala.
Simona Krainová se narodila 19. února 1973 v Havířově. Má starší sestru Yvonu a jejich rodiče žijí ve spokojeném manželství už přes 55 let. Krainová má za sebou úspěšnou kariéru modelky, přesto si v dětství přála být klukem.
"Když mi bylo šest, ustřihla jsem si na Těrlické přehradě ofinu krejčovskými nůžkami, které jsem vzala babičce," vzpomínala.
Ve škole se Krainové nikdy moc nelíbilo. "Já bych to všechno změnila. Děti by měly začít chodit do školy ve dvanácti. Takhle jim ukradneš dětství, jejich spontánnost," nechala se slyšet v roce 2017, když do prvního ročníku vyprovázela svého staršího syna. "Děti začnou mít povinnosti, zodpovědnost. Když si člověk uvědomí, jak dlouho jsme na tomhle světě a musíme něco řešit."
Sama má pouze základní vzdělání, ve druhém ročníku středního odborného učiliště se rozhodla radši pro kariéru. Maturitu si neudělala, podle vlastních slov vyšší vzdělání ke své profesní dráze ani nepotřebovala. "V mé práci záleželo vždy na tom, jak vypadám a jak s tím umím před fotoaparátem nebo na mole naložit. Nikdy jsem nepředkládala klientům nebo agentuře životopis," konstatovala.
"Vzdělání je důležité, ale já si poradila i bez něj. Škola není razítko na štěstí," tvrdí Krainová. Ve svých 16 letech se v roce 1989 účastnila castingu agentury Madison Models, který vyhrála, a tak mohla vycestovat do Paříže.
Všimla si jí také bývalá modelka a hledačka talentů Milada Karasová, kterou Krainová přirovnává k jakési maminkovské figuře a přesvědčila také její rodiče, že modeling je pro jejich dceru ta správná volba. "Pamatuji si, že ta Milada tam nakráčela a řekla: Petře, ta holka se pro to narodila, to je hvězda, to já poznám." vzpomínala Krainová.
Ačkoli se Krainové podařilo překonat dlouhou vzdálenost mezi Havířovem a Paříží, zdaleka neměla vyhráno. Musela se zbavit plachosti a přesvědčit klienty, aby dostala práci. Důkladně proto pozorovala svoje kolegyně a naučila se, jak se ve světě modelingu chovat asertivně.
"Člověk musí mít určité sebevědomí, jinak jde do háje, jinak se slzami odjedete," vyjádřila se o svých zkušenostech. "Takže jsem tam vždycky přišla, vlítla jsem před klienta, a když si mě nevšímal, tak jsem luskla prsty a řekla: ‚Já jsem ale tady! Haló!’ Dělala jsem opičky a vyprávěla vtipy. A pak jsem zjistila, že to tak z deseti osm lidí bere."
Začátky ve Francii byly pro začínající modelku krušné. Trvalo čtyři roky, než tam opravdu začala vydělávat.
"Když za vámi stojí agentura, je to v začátku super v tom, že s vámi jde do toho dluhu - udělá vám fotky, dává vám nějaké kapesné a podobně. Jenže pak začnete pracovat, makáte od rána do večera a jenom koukáte, jak vám veškeré výdělky strhává. Tudíž na účtu pořád nic není, což vám logicky náladu moc nezlepší. Takže ano, minimálně čtyři roky to bylo opravdu těžké," vzpomínala na své začátky Krainová. Její kariéra se ale nakonec slušně rozběhla a začala se dostávat na titulky časopisů jako Elle, Marie-Claire, Cosmopolitan či Maxim po celém světě. Předváděla pro nejznámější módní domy, včetně YSL, Max Mara, Valentino nebo Vivienne Westwood (na obrázku).
V roce 2001 ji magazín Stuff prohlásil za jednu z 50 nejkrásnějších žen světa. Stala se také tváří parfému Christiana Diora Dune a vyzkoušela si i práci moderátorky nebo herečky, třeba ve snímku Kamarád do deště II (1992) nebo v komediální trilogii Byl jednou jeden polda (1995-1999).
V roce 2001 se seznámila s Bořkem Slezáčkem na večírku magazínu Playboy, kde křtila svůj kalendář. Vzali se v roce 2003, manželství jim vydrželo dva roky a modelka na něj vzpomíná s nelibostí. Svého bývalého manžela obvinila z alkoholismu, on jí na oplátku nazval narkomankou a psychopatkou, za což se později omluvil.
"Vše, co o mně řekl, je lež, ten, kdo mě zná, ví, jaká jsem. Rozhodně to nebudu řešit s právníky, je zbytečné se tím zabývat," uzavřela to Krainová s tím, že toto téma už je pro ni tabu.
Její letité přátelství se zpěvačkou Darou Rolins začalo netradičně - obě zjistily, že herec Sagvan Tofi randí s oběma najednou. Místo aby si skočily do vlasů, se s Tofim obě rozešly a staly se přítelkyněmi, přičemž za léta tento vztah prošel mnoha proměnami. Někdy spolu byly ustavičně, nějakou dobu vedle sebe i bydlely, jindy spolu vůbec nemluvily. Média spekulovala o tom, že se prý Rolins nesnesla se Slezáčkem.
"S Darou jsme se teď potkaly po dlouhé době a normálně jsme se vypusinkovaly, protože se máme rády. Ale je pravdou, že máme za sebou nějaký čas, co jsme spolu strávily, a byl velmi intenzivní a byl super a pak přišel moment, kdy se naše životy tak trošku rozešly, což je úplně normální, že se to stane," rozpovídala se Krainová o jejich přátelství. "Ona měla přítele, já jsem měla přítele, ona měla dítě, já jsem měla dítě, takže jsme na sebe ani neměly čas. Každá jsme šla svou cestou, ale vždy když se potkáme, sevřeme se v objetí a to je podle mě to důležité."
Štěstí nakonec nalezla po boku současného partnera, podnikatele Karla Vágnera ml. Za něho se provdala v roce 2010, tři měsíce před narozením jejich staršího syna Maxe. Byl to tichý obřad na radnici, kterého se účastnilo pouze osmnáct lidí. V roce 2013 přivedla na svět druhého syna Bruna.
"Říkala jsem si, že už je možná po všem. Bylo mi sedmatřicet, a ne že bych byla vyloženě hysterická, ale občas na mě padaly deprese, že už snad normálního chlapa nenajdu a děti mít nebudu," svěřila se Krainová s odstupem času. "No, a když jsem takhle téměř rezignovala a už nic neočekávala, objevil se Karel."
Krainová patří mezi ženy, které o sebe hodně dbají. Figuru si udržuje kromě jiného také svědomitým cvičením. Denně zaběhne ráno i deset kilometrů, ne vždy je to pro ni ovšem tak lehké, jak se může zdát.
"Taky se musím dokopat. Prvních dvacet minut je nejhorších. Pak se to překlopí a já mám pocit, že můžu běžet dvě tři hodiny," pochlubila se modelka s tím, že nejlíp se jí cvičí hned po ránu. "Už mám vypozorované, že když si nezacvičím ráno, už na sport můžu většinou zapomenout."
Krainová se netají tím, že si život dokáže náležitě užít - své dovolené ráda tráví zejména u moře. "Prázdná pláž, teplá káva, čistá hlava, jen tak na divoko a bez dětí," pochvalovala si dovolenou v Karibiku před dvěma lety. Oblíbených destinací má hned několik, ale za poslední léta jí k srdci přirostla zejména Dominikánská republika. Tam se rozhodla nakonec oslavit i své padesátiny.
"Je fakt, že to číslo zní příšerně. Ale Dara už mě předběhla a řekla to krásně," připomněla s mírným povzdechem nedávné narozeniny své přítelkyně, zpěvačky Dary Rolins. "Je to takový poločas, kdy má člověk čas bilancovat věci, shrnout si a říct si, co jak dělal. Vlastně mě to baví, protože si spoustu věcí uvědomuješ, máš pocit, že chceš něco dělat jinak a už jinak žít. Fakt se ti něco změní a v hlavě se jinak nastaví."
Roli maminky si hodně užívá, ze začátku kvůli tomu i odmítala návrat do práce, což ji ostatně dovolovala i její finanční situace. "Pracovat nemusím. Dvacet let jsem makala v modelingu a mám vyděláno na hodně dlouho dopředu," vyjádřila se v roce 2011. Čas radši trávila s dětmi a donutilo ji to tak i trochu zpomalit svůj vlastní životní rytmus.
"Ubírám si práci, mám už na sebe míň nároků. Dřív jsem pořád jela v tempu musím předběhnout sama sebe. Ale proč vlastně závodit. Když se otočím, vidím, že za mnou nikdo neběží," konstatovala v rozhovoru pro What v roce 2020.
