Přišla o dva muže svého života, sama pak unikla smrti. Marcela Laiferová věří v sílu mysli

Marcela Laiferová působí jako žena, kterou jen tak něco nezlomí. I v jedenaosmdesáti letech vystupuje, plánuje další hudební projekty a o věku mluví téměř provokativně optimisticky. „Věk si dělá člověk sám,“ říká a za nejdůležitější považuje především mentální nastavení. Za lehkostí, s níž dnes o životě mluví, se však skrývají chvíle, které by srazily na kolena mnohé. Přežila smrt dvou milovaných mužů a před dvěma lety se sama ocitla v ohrožení života.

Jaroslav zemřel ve čtyřiceti letech po dlouhých zdravotních komplikacích, které začaly původně operací žlučníku. Následovaly další zákroky a opakované záněty, až byl nakonec operován v Praze. Přestože se zdálo, že se jeho stav zlepšuje, zemřel na embolii. Laiferové tehdy nebylo ani pětadvacet let a zároveň dokončovala medicínu.

„Tehdy jsem se zhroutila. Byla jsem úplně na dně,“ vzpomíná na období, které přišlo po jeho smrti. Právě v den, kdy zemřel, měla skládat státní zkoušku z gynekologie. Část nejtěžších zkoušek už naštěstí měla za sebou, jinak sama po letech připouštěla, že by možná školu vůbec nedokončila. Ze šoku se dostávala s pomocí rodiny.

Okolí jí připomínalo, že je stále velmi mladá a jednou může začít znovu. Ona ale něco takového dlouho nechtěla ani slyšet. „Byla jsem uražená, když mi říkali: Vždyť jsi mladá,“ přiznala. Nová láska skutečně nepřišla rychle. „Je pravda, že jsem se v podstatě šest let nezamilovala.“

Ani tento vztah však neunikl těžké zkoušce. Po pádu z koně při zimním pětiboji se u Zacharidese později projevila vážná nemoc. Následovaly dlouhé roky společného boje. „I on zemřel. Žili jsme spolu devětadvacet let a opravdu jsme bojovali. Měnili jsme léky, zkoušeli jsme všechno možné, ale nešlo to,“ vzpomíná Laiferová.

Po druhé tak těžké zkušenosti už se zpěvačka znovu vdávat nechtěla. Dokázala o tom ale časem i žertovat. Jeden z jejích kolegů lékařů jí prý doporučoval, aby si případného dalšího ženicha nechala nejprve kompletně zdravotně vyšetřit.

Pak sama bojovala o život

Osud jí ale připravil ještě jednu vážnou zkoušku. V lednu 2024 se sama ocitla v ohrožení života. Dlouhodobě měla problémy s tlustým střevem a jednoho rána se probudila s obrovskou bolestí. „Věděla jsem, co mi je. Zavolala jsem lékaře a víc si nepamatuju. Prasklo mi střevo,“ popsala dramatické chvíle. Následovala náročná operace trvající přibližně čtyři a půl hodiny.

Když za ní přišli její dva synové, reagovala způsobem, který jako by shrnoval celý její přístup k životu. „Nebojte se, mně se nic nestane, za chvíli budu zpívat.“ A skutečně. Operaci podstoupila v lednu a už v březnu stála znovu na pódiu. Na otázku, zda se tehdy bála smrti, odpověděla jednoduše, že ne. Byla přesvědčená, že to zvládne. „Věděla jsem to.“

Dnes Laiferová dál zpívá a ani po šedesáti letech na scéně nemá potřebu odejít do ústraní. Právě práce je podle ní jedním z důvodů, proč neztrácí energii. Stejně důležitá je ale schopnost nenechat minulost převzít vládu nad přítomností. „Člověk by měl vždycky přemýšlet nad sebou, a ne nad tím, kdo mu ublížil,“ říká žena, která k podobnému závěru rozhodně nedošla jen z knih.

Zdroj: FACE TO FACE