Přežila dluhy, ztrátu manžela i konec televizních hlasatelek. Saskia Burešová zůstává symbolem jedné éry

Patří k tvářím, u kterých mají diváci pocit, že byly na obrazovce odjakživa. A v případě Saskie Burešové to není daleko od pravdy. Ve středu 29. července oslaví osmdesáté narozeniny a s Československou a později Českou televizí je spojena už téměř šest desetiletí. Za tu dobu se proměnila televize, společnost i způsob, jakým moderátoři mluví k divákům. Její kultivovaný hlas a elegantní vystupování však zůstaly téměř neměnné.

Do televize ji dostal konkurz, na který se jí původně ani nechtělo

V mládí Burešovou lákalo herectví a už na gymnáziu se pohybovala kolem divadla. Jejím spolužákem byl mimo jiné Jaromír Hanzlík. Nakonec ji však nečekala herecká dráha, ale televize. Zlom přišel v roce 1967, kdy Československá televize hledala partnerku k Eduardu Hrubešovi do zábavného pořadu pro vojáky Poštovní schránka. Burešová se přihlásila do konkurzu – a vyhrála ho přímo v živém vysílání. O výsledku rozhodovala nejen porota ve studiu, ale také televizní diváci.

Byl to začátek kariéry, která se protáhla na desítky let. V první polovině sedmdesátých let například s Vladimírem Dvořákem uváděla Televarieté, později se objevovala i v dalších zábavních a publicistických formátech. Její nejslavnější rolí se ale stala pozice televizní hlasatelky.

Na Silvestra 1992 „rozdělovala republiku“

Za desítky let před kamerou zažila i chvíle, které daleko přesáhly běžné ohlašování televizního programu. Jedna z nejpozoruhodnějších přišla na Silvestra 1992. Burešová měla službu právě v noci, kdy zanikalo Československo, a diváky tak v přímém přenosu přivítala do prvního dne existence samostatné České republiky.

O tom, jak mimořádná služba ji čeká, se přitom dozvěděla až několik hodin předem. Později vzpomínala, že v sedm večer dostala zprávu z vedení, že bude vznik nové republiky živě ohlašovat na prvním i druhém programu. „Trému jsem měla, snad to nebylo tolik vidět,“ přiznala po letech.

Diváci si k ní vytvořili mimořádně osobní vztah. Chodily jí stovky dopisů, ale na televizní vrátnici lidé přinášeli i nejrůznější dárky – podle jejích vzpomínek třeba králíka nebo celý kýbl borůvek.

„Přiznám se, že dopisy dostávám velice ráda. Nesmějí mít ovšem na obálce modrý či jinak barevný pruh – to pak nevěstí nic dobrého,“ napsala později ve své knize Saskia.

„Jsme důvěřiví a neznali jsme taje podnikání. Vždy jsme někomu naletěli, doplatili jsme i na díry v zákonech,“ svěřila se později. Závazků vzniklých kolem podnikání se podle jejích slov zbavovala přibližně deset let.

Její vzhled se mezitím stal téměř samostatným mediálním tématem. Burešová bývá už roky označována za „nestárnoucí“ a její fotografie pravidelně vyvolávají debaty o tom, jak je možné, že se mění tak málo. 

Sama ale v rozhovorech žádný zázračný recept nenabízí. Tvrdila například, že nikdy nedržela diety, a za důležitější než honbu za mládím považuje životní nastavení. „Nikdy jsem nikomu nic nezáviděla. Vždy jsem si řekla, že když on je dobrý, musím být taky,“ popsala Českému rozhlasu.

Konec hlasatelů nebyl koncem Saskie Burešové

Manželem Saskie Burešové se v roce 1972 stal televizní režisér Petr Obdržálek. Právě svatba paradoxně ovlivnila i její pracovní zařazení – manželé tehdy podle pravidel televize neměli pracovat ve stejné redakci, a Burešová se tak přesunula k programovým hlasatelům.

Pravidelnou hlasatelskou službu opustila ještě před definitivním zánikem této profese v České televizi. Samotní hlasatelé z obrazovky ČT zmizeli s koncem roku 2005. Na svoji poslední službu Burešová vzpomínala bez velkého sentimentu.

„Nic jsem netušila a odvysílala přehled pořadů. Poté za mnou přišel tehdejší vedoucí Jindřich Laštůvka a řekl mi: To je tvoje poslední služba. Tak jsem poděkovala a přiznám se, že mi to do jisté míry vyhovovalo,“ uvedla v rozhovoru pro iDnes.cz.

Kalendárium přežilo desetiletí

První díl Kalendária odvysílala Česká televize 3. ledna 1993. Nápad na pořad, který připomíná významná výročí a osobnosti, pocházel od Petra Obdržálka. „Diváci tehdy psali, že Česká televize ve svém vysílání opomenula nějaká výročí a že to je škoda. Tehdejší ředitel programu Jiří Pittermann mě proto požádal, abych vymyslel pořad, který by důležitá historická výročí vykrýval,“ vzpomínal.

Z nenápadného formátu se stala jedna z největších televizních stálic. Do července 2026 vzniklo 1 675 premiérových dílů a rekordní epizodu v březnu 2021 sledovalo přes 800 tisíc diváků. Burešová přitom podle svých slov za první tři desetiletí nevynechala jediné natáčení – před kameru šla i s horečkou nebo zlomeninou.

Vedle Kalendária uváděla také pořady Vstupte prosím a Neznámé osudy známých a objevila se v několika filmech a seriálech, v posledních letech například ve snímcích Vyšehrad Fylm a Vyšehrad Dvje.

Po více než padesáti letech přišla životní ztráta

S Petrem Obdržálkem byla Burešová spojena nejen pracovně, ale i soukromě. V manželství spolu strávili více než padesát let. V září 2025 Obdržálek ve věku 84 let zemřel.

Burešová se ani po jeho smrti nestáhla do ústraní. Pokračuje v práci, chodí mezi lidi a velkou oporou se jí stala vnučka, která se k ní nastěhovala. „Zavírat se se svým smutkem doma je to nejhorší, co se dá udělat,“ řekla několik měsíců po manželově smrti.

Zdroj: Česká televize, ČT24, iDNES.cz, Český rozhlas, Blesk.cz, Super.cz