„Jsem velmi hrdý na to, kde žiji. V bytě mám spoustu vzpomínek na slavného Kristiana. Nejvíc si cením skříně, kde po něm dokonce zbylo i pár klobouků. Doufám, že tady jednou i umřu,“ řekl už dříve a jeho rodina mu toto přání splnila. V péči o něj jim pomáhal zdravotnický personál i proto, že bolest mu musely tišit silné léky.