„Jsi modrá jako hladina, jsi řeka, která usíná. Jsi jako nebe za úsvitu a věříš na lži ze soucitu. Na nemoci a uzdravení a na hříchy a odpuštění,“ recitoval Štěpán Šafránek ve druhém díle Jak básníci přicházejí o iluze (1984) svojí druhé velké lásce Jeskyňce. Tajuplná a nepolapitelná dívka z chodeb nemocnice, kde byl Štěpán na praxi, však nakonec skončila v náruči staršího muže, doktora Fasta. Znovu se objevila ve čtvrtém díle, kde ztvárnila manželku, jež se často cítí sama a ráda by znovu pocítila Štěpánovu poetičnost.
