S humorem mluví především o prázdninách, které podle ní dokážou rodičovské síly pořádně prověřit. Na jedné straně si užívala, že může být s dětmi, na druhé po týdnech nepřetržité péče zjistila, že sama sebe téměř přestala vnímat.
Ani pevný vztah podle ní totiž není vůči náporu každodenního rodičovství imunní. O svém manželství mluví jako o vztahu postaveném na pevných základech, zároveň ale bez příkras přiznává, že děti partnerskou dynamiku zásadně promění. „S těma dětma je to záhul strašnej. Ten vztah trpí prostě. To je jasný.“ Problém přitom nemusí znamenat velkou krizi. Někdy stačí běžný provoz, ve kterém dva lidé zjistí, že si během dne prakticky nestihli nic říct.
Přesto v ní zkušenost z dětství nezničila představu o fungujícím vztahu. Naopak. „Já jsem tak nějak vždycky věděla nebo chtěla jsem, asi jsem si to nějak vzala do hlavy, že budu mít prostě tu fungující hezkou rodinu s tím dobrým chlapem,“ říká. A s typickou sebeironií dodává, že se jí to podařilo „napodruhé“.
Podle Kohoutové totiž dlouho existovala tendence některé významné muže oddělovat od toho, jak se chovali v soukromí. U Václava Havla jeho politický a kulturní význam nijak nezpochybňuje, odmítá ale představu, že by kvůli němu měl stát mimo běžná měřítka partnerského chování.
