Nepokořil ho režim ani rakovina. Luděk Munzar odmítl Antichartu, práskl dveřmi v Národním a život dožil po svém

Herec Luděk Munzar (†85), který se narodil 20. března 1933 v Nové Včelnici, patřil k nejvýraznějším osobnostem českého divadla i filmu. Na plátně i na jevišti dokázal spojit přirozenou autoritu, lidskost i přesnost, s jakou přistupoval ke každé roli. Působil klidně a rozvážně, zároveň se ale nebál jasných a zásadních rozhodnutí. Pro mnoho lidí ztělesňoval poctivost, disciplínu a pevný charakter. Vedle rolí s nadhledem mu byly blízké také psychologicky náročné postavy a charaktery s vnitřním napětím.

Munzar v pozdějších letech otevřeně říkal, že se s tempem moderní doby smiřuje jen těžko a že stárnutí pro něj není jednoduché. Kromě herectví měl ještě jednu velkou vášeň – hudbu. Hrál na housle a ve stáří si rád dopřával koncerty v Rudolfinu, kde si nenechal ujít zejména díla Smetany, Mahlera nebo Brucknera. V aktivních letech na podobné chvíle často neměl prostor. Při plném pracovním vytížení zvládal odehrát i 33 představení za měsíc.

S Munzarem si zahrála v Národním divadle v představení Naši furianti a objevili se společně také v řadě televizních filmů. Herečka říkávala, že s hercem to nebyla láska na první pohled, ale setkání dvou lidí, kteří už měli něco za sebou, a byl to právě Munzar, který jí po smrti manžela velmi pomohl. Dokonce ho jeden čas oslovovala Mistře. „Opravdu jsem ho velmi obdivovala. Dokonce jsem stávala v portále a snažila se pochopit, jak to divadlo dělá. On mi říkal: ‚Vykašli se na to. Jsi úplně jiná než já, tak buď svá.‘“

Ačkoli jejich vztah působil pro lidi zvenku jako idylka, v rodině Hlaváčových způsobil rozkol. Maminka Hlaváčové  Munzara coby zetě nedokázala dlouho přijmout. Po Michného smrti se nastěhovala k Hlaváčové, aby jí pomohla s dcerou. Jejímu druhému muži však nemohla přijít na jméno a situace vygradovala natolik, až jí Jana Hlaváčová musela ze svého domu vystěhovat. „Rozešly jsme se ve zlém, obrečela jsem to, ale věděla jsem, že když to neudělám, rozpadne se nejen moje manželství, ale i můj vztah k ní, protože bych jí to nemohla zapomenout,“ konstatovala herečka v knize Jiřího Janouška Tváře bez svatozáře. Usmířily se až po letech.

ČTĚTE TAKÉ: „Babička uměla být nelítostná.“ Rozálie Havelková vzpomíná na přísnou Libuši Havelkovou

Celoživotní mistrovství

V roce 2012 získal také Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Jeho podmanivý hlas a mimořádně kultivovaný hlasový projev vynikly i v rozhlase a dabingu, kde patřil k absolutní špičce. Za své umění obdržel mimo jiné Cenu Františka Filipovského za mistrovství v dabingu. Pro mnoho diváků zůstane jeho hlas navždy spojen především s americkou filmovou legendou Paulem Newmanem.

Výrazný prostor mu nabídla i televize, která ho podle všeho přitahovala možná ještě víc než samotný film. Už v jejích počátcích působil jako hlasatel. Velmi si cenil také titulních rolí, například v posledním Dietlově seriálu Synové a dcery Jakuba skláře. Velký ohlas vzbudila i televizní dramatizace Falladova románu Ubohý pan Kufalt.

V závěru kariéry se objevil v řadě seriálů, mimo jiné v titulech Náměstíčko, Příkopy, Hraběnky nebo Místo v životě. Diváky zároveň provázel pořady o rozhlednách, pramenech českých řek či památných stromech. Právě příroda pro něj byla celoživotním zdrojem klidu a energie. „Je málo věcí na světě, které dokážou člověku dodat sílu. Pro mě to vždycky byla řeka, louky, stromy, les. Ale stromy především,“ zdůrazňoval.

Auta měl pod kůží

Proslul skromností a naprostou profesionalitou, s níž přistupoval ke své práci i k životu. Vedle herectví miloval létání a automobilové závody, v nichž dosáhl i výrazných úspěchů. V roce 1989 se stal mistrem Evropy v závodech historických automobilů a stejně jistě jako na závodní dráze se cítil i za kniplem letadla.

Luděk Munzar se v průběhu života opakovaně potýkal s vážnými zdravotními problémy. Dlouhé roky ho trápila artróza a potíže s klouby. Rok před smrtí prodělal slabší infarkt a následně podstoupil operaci srdce. Už v devadesátých letech překonal rakovinu ledviny, kvůli níž o ni přišel, a o několik let později bojoval také s rakovinou prostaty. Zemřel 26. ledna 2019 ve své milované vile v Modřanech, kde žil od roku 1966 a později tam sdílel domov i s dcerou Bárou Munzarovou, jejím druhým manželem Martinem Trnavským a vnučkou Aničkou.

Jeho životní krédo znělo: „Člověk by měl žít tak, aby se v okamžiku pravdy, kterou přináší smrt, nemusel před sebou stydět.“ A právě tímto pravidlem se, jak se zdá, řídil beze zbytku.

VIDEO: S Luďkem Munzarem se v Národním divadle rozloučili kolegové herci, letci i motoristé

Zdroj: iDnes, Filmový přehled, Česká televize, Český rozhlas