Miláček první republiky, kterému válka vzala domov i klid. Hugo Haas zemřel kvůli banální večeři

Nebyl to muž, který by na první pohled ohromoval klasickou krásou. Přesto měl něco, co publikum přitahovalo téměř magneticky – vysokou postavu, ironický humor a talent, který z něj udělal jednu z největších hvězd československého filmu první republiky. Život Hugo Haas se však nikdy nedal popsat jen jako kariéra slavného herce. Byl to příběh bonvivána, emigranta, člověka vykořeněného dějinami i vlastním osudem.

Láska jménem Bibi a stín války

Osudovou ženou se stala až baronesa Maria „Bibi“ Bibikoff, jediná „Titinka“, kterou si Haas vzal. Byla o šestnáct let mladší a jejich svatba proběhla symbolicky v předvečer mnichovské dohody. Pod srdcem už nosila syna Ivana – a právě tehdy začala tragická etapa hereckého života.

Kvůli židovským kořenům dostal Haas zákaz účinkovat. Nechtěl ale těhotnou a nemocnou manželku zatěžovat, a tak každý večer předstíral, že jde hrát. Místo toho bloumal ulicemi a přemýšlel, co bude dál. Ironií osudu byl zákaz hraní vyhlášen ještě před okupací — a z milovaného Národního divadla ho vykázali vlastní krajané. Omluvil se mu prý jen režisér Karel Dostal. Situace se rychle vyostřovala. Když po něm v baru střílel opilý německý důstojník, pochopil, že není čas čekat.

Rodina plánovala emigraci dlouho a váhavě. Někteří členové se vrátili do Brna, aniž tušili, že je vidí naposledy. V emigraci se Haas později od Jana Masaryka dozvěděl, že jeho otec i bratr, skladatel Pavel Haas, zahynuli v koncentračním táboře.

Útěk a bolestné odloučení

Emigrace byla dramatická. Iniciativu převzala Bibi, která doslova vyběhala potřebná povolení. Záminkou byla návštěva tety ve Francii. Nejbolestnější rozhodnutí však teprve přišlo — pětitýdenního syna Ivana, nemocného žloutenkou, museli nechat v Čechách s tím, že se pro něj brzy vrátí. Nevrátili. Válka je oddělila na dlouhých sedm let. Ivan vyrůstal u příbuzných a teprve po válce, v roce 1946, se rodiče se synem znovu setkali ve Spojených státech.

Hollywood: úspěch bez domova

V Americe musel Haas začít úplně od nuly. Naučil se anglicky, prosadil se na Broadwayi a později i v Hollywoodu. Nejen hrál — psal scénáře, produkoval nízkorozpočtové filmy a hledal cestu, jak si zachovat tvůrčí svobodu. Mezi jeho známé snímky patřil film Pick-up, inspirovaný románem Josefa Kopty. Jedna z dnes už legendárních historek se váže k tehdy neznámé mladé herečce, která přišla na konkurz — byla jí Marilyn Monroe. Podle vzpomínek Bibi Haasové dorazila jen v kožichu. „Byla blbá… Ale tak zle to zase nemyslím. V jádru to byla milá holka, která dovedla být i docela vtipná,“ uvedla Bibi Haasová ve vzpomínkách. Haas tehdy prý poznamenal, že z ní podle něj nikdy hvězda nebude.

Rozvod, který nic nezměnil

Navzdory silnému poutu se Haasovi v roce 1952 rozvedli. Bibi ale později přiznala, že s ním nebylo jednoduché žít: „Pokud dělal, tak to s ním docela šlo. Ale když nic neměl, tak byl, jak se říká česky, nasranej.“ Přesto spolu zůstali v kontaktu a nakonec se usadili ve Vídni. Hollywoodský úspěch totiž nedokázal přehlušit stesk po domově. Haas miloval Prahu a její divadelní atmosféru, ale do komunistického Československa se vrátit neodvážil. Ve Vídni proto chodil na nádraží a pozoroval vlaky směřující do Brna – jako by hledal spojení s minulostí, kterou už nemohl žít.

Poslední návrat a tragický konec

V roce 1963 navštívil Prahu jako host oslav 80. výročí Národního divadla. Odjížděl dojatý: „Odcházím se srdcem tak plným lásky a přátelství, že se přímo těším, až zase přijedu,“ uvedl Haas v projevu při návštěvě Prahy v roce 1963. Slíbený návrat už ale nepřišel. Dne 1. prosince 1968 si ve Vídni dal vařit vajíčka a šel si zdřímnout. Voda se vyvařila, kuchyň zaplnil štiplavý kouř a herec, trpící silným astmatem, se udusil. Banální nehoda ukončila život jednoho z nejvýraznějších českých herců 20. století.

Tragédie tím neskončila. O rok později zemřel i jeho syn Ivan — po chybě personálu při dialýze v New Yorku. Bibi Haasová přežila svého syna o čtyřicet let.

VIDEO: Kristián okouzlil i nacisty. Novému čeští zrádci nadávali, diváci to ale neřešili

Zdroj: Adina Mandlová – Dneska už se tomu směju, Český rozhlas, Česká televize, Národní filmový archiv, IMDb