„Máma mě psychicky šikanovala.“ Sabina Králová otevřeně o dětství, úzkostech a alkoholu

Už jako dítě byla podle svých slov vystavena enormnímu tlaku. „Já byla klasicky přetěžované dítě. Chodila jsem na zpěv, klavír, hudební nauku, do baletu, do gymnastiky a k tomu škola. Pak mi nadávali, že se učím špatně, že nestíhám školu, protože mám spoustu kroužků,“ popisuje prostředí, ve kterém vyrůstala. Oba rodiče byli pedagogové a nároky na výkon byly podle ní neúprosné.

Zatímco vztah s matkou zůstal chladný i v dospělosti, otec se jí podle jejích slov snažil minulost vynahradit. „Je pravda, že táta se mi to celý dospělý život snaží vynahradit… Vždycky mi pomohl. Máma vůbec. Kašlala na mě. Celý dospělý život mi nezavolala,“ říká.

Po absolvování střední zdravotnické školy se bez větších hereckých zkušeností přihlásila na DAMU – a byla přijata. Následovalo angažmá v Divadle Na zábradlí a později dlouhá léta v Národním divadle. Osobní život se propojil s tím profesním, když se zamilovala do kolegy Ondřeje Pavelky, se kterým má syna Mikoláše. „Šťastná jsem byla první léta s Ondrou. To byl náramný vztah. Fungovalo to dlouho, ale pak se to zhoršilo,“ vzpomíná.

Po návratu z mateřské dovolené se začaly prohlubovat psychické potíže. Králová přiznává, že si úlevu začala hledat v alkoholu a sebepoškozování. „Alkohol mi pomáhal přibližovat se lidem. Zdánlivě. Nevím, kdy to začal být problém, ale myslím, že jsem si toho všimla kolem 28 let, že je to špatně.“ Dobrovolně nastoupila na léčbu v psychiatrické nemocnici v Bohnicích. „Poprvé jsem tam byla v roce 2004, když byly divadelní prázdniny, ale pak jsem se vrátila do starého prostředí,“ popisuje. Rozchod s Pavelkou ji ale uvrhl zpět do závislosti. „Nejvíc jsem začala pít, když bylo synovi 12 let. Já si to vyčítám… I když syn říká: ‚Otočme list, o tom nebudeme mluvit.‘“

Nakonec musela odejít z Národního divadla a práci našla opět ve zdravotnictví. Nejtěžší moment přišel po hádce se synem, kdy se pokusila o sebevraždu. „Člověk si myslí, že to zdolá, ale sám to nedokáže. Musí přijít někdo zvenčí,“ říká otevřeně. Právě syn jí tehdy zachránil život, když zavolal záchrannou službu. „Nikdy si neodpustím, že musel být svědkem toho, čeho byl svědkem.“

Cestu zpět jí pomohl najít i Evžen Klouček z organizace Drop In. Několik let docházela na terapii a postupně se učila žít bez alkoholu. Dnes má jasno v tom, co je pro ni normální. „Už to beru jako normu: Normální je nepít,“ říká. „Buď skončíš ve škarpě a nebudeš ta vnoučata mít na klíně, nebo budeš žít spořádaně a ta vnoučata mít budeš. A já chci ta vnoučata.“ Vedle klidnějšího života si přeje ještě jednu věc – návrat k divadlu, které pro ni vždy bylo víc než jen prací.

VIDEO: Udělej to. Dívka „přemluvila“ přítele k sebevraždě. Její role v případu otřásla USA

Zdroj: 13. komnata Sabina Králové, iDnes.cz