Luděk Sobota jako král nesmělých popletů. Legendární komik dokázal rozesmát národ jediným zadrhnutím

Sám Sobota se vždycky považoval především za komika. V posledních letech se už na jevišti i před kamerou objevuje jen zřídka a netají se tím, že mu ubývá sil. Smysl pro humor ho ale provází od dětství. Už ve škole prý bavil spolužáky historkami, které mu učitelka dovolovala vyprávět o přestávkách, aby se třída tolik nerozdivočela. „Když se tohle dětem líbilo, dokonce mě kvůli tomu zvolily předsedou třídy, nabudilo mě to,“ vzpomínal později na své první „vystupování“.

Na přání rodičů sice vystudoval dopravní průmyslovku, jenže práce na dráze ho nikdy nelákala. Spolužáky bavil i na střední škole, a tak se rozhodl zkusit herectví. Na pražskou DAMU se dostal na druhý pokus. Sám s nadsázkou říkával, že by raději studoval „vysokou školu smíchu“, přesto školu v roce 1966 dokončil.

V Liberci se během několika let prosadil nejen jako komik, ale i jako spoluautor. Právě tam si ho všimli Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, kteří mu svěřili hlavní roli ve filmu Jáchyme, hoď ho do stroje! z roku 1974. Postava nesmělého automechanika Františka Koudelky, který se řídí „vědeckým“ kondiciogramem, se stala jednou z jeho nejslavnějších rolí. Nebyla to sice jeho první zkušenost před kamerou, ale právě ona z něj udělala filmovou hvězdu.

Zrodila se nezaměnitelná komická figura

V podobném duchu pak přišly další oblíbené komedie. Diváci si ho pamatují například z filmů Zítra to roztočíme, drahoušku…!, Co je doma, to se počítá, pánové… nebo Jen ho nechte, ať se bojí. Jeho specialitou se staly figurky mužů, kteří se do všeho zapletou, mluví nejistě, koktají, uhýbají a přitom jsou neodolatelně směšní.

Velké období zažil také v Semaforu, kam nastoupil v roce 1973. Strávil tam sedmnáct sezon a právě tam se naplno dotvořila jeho typická komická postava. Výraznou roli v tom sehrál i režisér Ján Roháč. Scénky trojice Miloslav Šimek, Luděk Sobota a Petr Nárožný se zapsaly do dějin české zábavy. A když Nárožný v roce 1980 odešel do Činoherního klubu, Sobota se Šimkem pokračovali dál. Vymýšleli dialogy, fóry, psali divadelní komedie i oblíbené Návštěvní dny.

Od začátku chtěl navázat především na Vlastu Buriana. Toužil po tom, aby měl vlastní, okamžitě rozpoznatelnou komickou figuru. A to se mu podařilo. Jeho dikce, zadrhávání, typické „hehehe“ i způsob, jakým skládal věty, se staly tak známými, že je dodnes napodobují imitátoři. Sám herec svůj projev bral s nadhledem. „Já toho koktu beru jako svůj životní úděl,“ přiznal kdysi.

Po roce 1989, kdy už byl podruhé ženatý, vedl také vlastní Směšné divadlo. Po čase ale tuto kapitolu uzavřel. „Vlastní divadlo chce hodně práce a peněz. Dneska na to není ta správná dobrá doba,“ vysvětloval později. V 90. letech natočil několik filmů, například Nebát se a nakrást nebo Ještě větší blbec, než jsme doufali, velký ohlas u kritiků ani publika ale nezískaly.

Návrat v Okresním přeboru

Diváci na něj přesto nezapomněli. Objevoval se v televizi, uváděl pořady o komických dvojicích a později překvapil návratem v Okresním přeboru. Vedle toho zůstal spojený i s počítačovou herní sérií Polda, kde fanoušci znovu slyšeli jeho hlas v roli detektiva Pankráce.

Dnes už Sobota tráví většinu času klidněji. „Většinou jsem na zahradě. Hodně píšu a čtu,“ řekl před časem. Otevřeně také mluví o stáří i o tom, že ho někdy napadají myšlenky na konec života. „Samozřejmě že chci žít dlouho. Miluji život, ale stáří většinou bývá strastiplné a já hlavně nechci, aby pro mě bylo bolestivé,“ uvedl v roce 2020 při představení své knihy Holé a trapné dýchání.

Stáří bere s humorem i obavami

Během pandemie covidu se stáhl do ústraní. Podle vlastních slov mu to ale nevadilo tolik, jak by se mohlo zdát. „Mám syndrom zakuklení… To mají teď některé děti, protože kvůli pandemii nechodily do školy, a jak tam nechodily, tak dostaly syndrom zakuklení, a já jak se vracím do dětských let, tak to mám taky,“ řekl s humorem webu extra.cz.

Kvůli zdraví se musel vzdát milovaného tenisu, pohyb ale ze života nevypustil úplně. „Chodím jenom na procházky, pomaloučku jako dědoušek, jsem pán v letech,“ popisoval loni v květnu. Přiznává také, že je povahou spíš introvert, což ale u herců podle něj není nic výjimečného. „Nejsem patologický introvert, který by ze sebe nevypravil slovo. Já jenom vždycky překonával sebe sama – povahu na tohle povolání nemám, a proto taky bojuju s celoživotní žaludeční neurózou. Na moje nervy není herectví dobrý,“ svěřil se před lety.

Dnes dává přednost klidu

V poslední době už dává přednost klidu, psaní a čtení. „Nechce se mi nic dělat, nechce se mi nikam chodit. Jen jsem napsal knížku Paraziti mezi námi,“ řekl koncem roku 2021, kdy na kulturní scénu stále doléhala covidová omezení. Podobně mluvil i později pro Mladou frontu Dnes: „Představení a vystoupení je sice nesrovnatelně méně, ale mně to nevadí. Jsem docela pohodlný a líný člověk.“

Naposledy se objevil ve filmu Stáří není pro sraby z roku 2022, kde si zahrál po boku Jiřího Krampola, Rudolfa Hrušínského nebo Jana Přeučila. I když už dnes vystupuje jen výjimečně, jeho místo v české komedii zůstává pevné. Luděk Sobota dokázal vytvořit postavu, kterou divák pozná po prvních slovech. A právě to se podaří jen málokomu.

VIDEO: Sobota zkazil Jáchyme, hoď ho do stroje!, tvrdil i po úspěchu filmu Smoljak

Zdroj: eXtra.cz, Metro, Blesk.cz