Ledová královna v exilu: Neuvěřitelný příběh Áji Vrzáňové, kterou chtěl režim vymazat z dějin

Příběh Aleny Vrzáňové začal v Praze roku 1931. Její dětství nebylo hned od začátku spojené s ledem – původně chtěla být lyžařkou. Osud ale zasáhl během druhé světové války, kdy byly hory uzavřené, a tak ji matka, operní pěvkyně Anna, vzala na pražskou Štvanici. Tréninky v té době připomínaly spíše boj o přežití než ladný sport. Kvůli zatemnění se bruslilo téměř ve tmě, jen za svitu jediné lampy uprostřed kluziště. „Moje tréninky byly velmi obtížné, protože byla válka,“ vzpomínala Ája na mrazivá rána, kdy ji matka budila v pět hodin. Aby jí v nekvalitních botách nezmrzly nohy, balila jí je matka do novin. „Mami mi balila nohy do novin, protože noviny hřejí. Měla jsem tolik kuřích ok a krvavých prstů. Nevím, jak jsme to zvládli, ale zvládli jsme to,“ popisovala drsné začátky budoucí šampionka.

Londýnské drama a pokus o únos

V březnu 1950 Ája v Londýně titul skutečně obhájila. Ale to nejtěžší ji teprve čekalo. Zatímco v Praze režim narychlo vymýšlel lži, proč neposlat na šampionát hokejisty (oficiálně kvůli vízům pro reportéry, neoficiálně ze strachu, že by po vzoru Áji také emigrovali), Ája v Londýně bojovala o holý život. Zůstala v domě u Gerschwilerů, ale začaly chodit výhružné telefonáty. Před domem neustále kroužilo podezřelé auto. Po deseti dnech izolace už to Ája nevydržela a chtěla si jít jen do rohu ulice koupit pár drobností. „Prosím, nechte mě jít do drogerie na rohu, mám ponorkovou nemoc,“ prosila paní Gerschwilerovou. Byla to chyba. Při zpáteční cestě k ní vyrazilo ono auto. Ája začala utíkat k brance domu. „Západka nešla otevřít. Křičela jsem a držela se plotu. Oni přišli a snažili se mě z něj odtrhnout,“ líčila děsivé okamžiky pokusu o únos agenty StB. Zachránil ji trenér, který v tu chvíli vyběhl z domu se dvěma muži z britského ministerstva vnitra, kteří jí přišli udělit politický azyl. Únosci se stáhli, ale trauma zůstalo. „Byla jsem úplně mimo sebe. Přišla jsem do domu a zhroutila se. Opravdu jsem plakala,“ vzpomínala na nejtěžší chvíli svého života.

Krutá cena za svobodu: Rozbitá rodina a uranové doly

Zatímco Ája podepisovala smlouvu s lední revuí Ice Follies a začínala nový život v Americe jako Aja Zanova, její rodina v Československu platila krutou daň. Matce se podařilo uprchnout naprosto neuvěřitelným způsobem – byla v letadle, které bylo uneseno do Německa na americkou základnu. Otec Miroslav ale zůstal. Režim ho potrestal třinácti lety nucených prací, mimo jiné v uhelných a uranových dolech. S dcerou se setkal až po dlouhých třinácti letech, kdy mu povolili návštěvu v USA. Ája ho popsala jako zlomeného muže. Režim ji tak nenáviděl, že její jméno systematicky vymazal ze všech oficiálních záznamů a učebnic, jako by nikdy neexistovala.

Z ledové plochy k „Duck Jointu“

V Americe si Ája musela znovu vybudovat úspěch. Zjistila, že profesionální krasobruslení je úplně jiný svět než ten amatérský. „Diváci nerozlišovali dvojité nebo trojité skoky. Často jedli popcorn a povídali si, zatímco já jsem na ledě dělala nejtěžší prvky,“ přiznala. Musela se naučit showmanství, zhubla dvanáct kilo a stala se z ní glamour star. Osmadvacet let jezdila s revue po celých Státech a stala se dokonce tváří reklam na pera Bic. Na osobní štěstí si ale musela počkat. Našla jej až na sklonku své aktivní sportovní kariéry. V New Yorku se na rande naslepo setkala s dalším českým emigrantem, renomovaným šéfkuchařem a restauratérem Pavlem Steindlerem, za kterého se v roce 1969 provdala. Byla to osudová láska, která jí přinesla nejen novou životní roli, ale i vytouženou rodinu – s Pavlem společně adoptovali dvě děti. Společně také vybudovali a provozovali vyhlášené restaurace The Duck Joint a Czech Pavilion, které se staly tepajícím centrem českého exilu na Manhattanu. „Bylo to jako moje scéna. Milovala jsem každou minutu v naší restauraci,“ vzpomínala Ája na časy v podniku, kde se u jednoho stolu potkávali Miloš Forman, Martina Navrátilová, Ivan Lendl nebo Ivana Trumpová, se kterou je pojilo celoživotní přátelství. Restaurace pro ni byla místem, kde mohla po letech kočovného života v ledních revuích konečně zapustit kořeny a spojit svou lásku k lidem s nezlomnou hrdostí na svůj český původ.

Návrat domů a odkaz, který přežil

Po roce 1989 se Ája po čtyřiceti letech exilu vrátila do Prahy. Šla rovnou k hrobu svého otce, kterému režim nedovolil, aby se dožil jejího triumfálního návratu. S překvapením zjistila, že mladší generace o ní neví, zatímco ti starší si stále schovávají zažloutlé výstřižky z novin s jejími fotkami. V roce 2004 jí prezident Václav Klaus udělil medaili Za zásluhy. Ája Vrzáňová zemřela v roce 2015 v New Yorku ve věku 84 let. Režim, který se ji snažil vymazat, už dávno neexistuje, ale její příběh o odvaze, botách vycpaných novinami a neuvěřitelné síle přežít zůstává neviditelnou červenou nití české sportovní historie. Jak sama kdysi řekla po úspěšné obhajobě v Londýně: „Chtěla jsem dokázat, že to první vítězství nebyla náhoda.“. A dokázala mnohem víc – dobyla svět a zůstala věrná své domovině, a to i přes fakt, že ona domovina se k ní na dlouhá desetiletí otočila zády.

VIDEO: Mladík překvapil čtverným axelem. U takového skoku se musí všechno sejít, říká Langer

Zdroje: ncsml.omeka.net, icetheatre.org, wikipedia.org