Její život přitom od počátku připomínal příběh, který by scenáristovi možná připadal příliš divoký. Otec byl český legionář, matka výtvarnice a buddhistka. Fialová později vyprávěla, že právě matka jí dala úplně jiný pohled na svět. Tvrdila také, že její matka poznala buddhismus během pobytu na Sibiři a duchovní přístup k životu se pak přirozeně přenesl i na ni. „Doma trůnil tenhle Buddha,“ vzpomínala po letech na své dětství.
Do Prahy se dostala způsobem, který přesně odpovídal její povaze. Fialová celý život věřila na znamení, sny a věci mezi nebem a zemí. Jednou se jí prý zdálo, že se přátelí s Janem Werichem. Místo aby nad snem mávla rukou, jednoduše za Werichem zašla a zeptala se, zda nepotřebuje herečku. Pozval ji na zkoušku a v roce 1958 ji angažoval do Divadla ABC.
Fialová při natáčení navíc prožívala úplně jinou životní etapu, než by divák při pohledu na svůdnou Lou čekal. Její dcera Zuzana se narodila na konci roku 1962 a herečka později vzpomínala, že při natáčení filmu stále kojila. A tehdy vůbec netušila, že z westernové parodie vznikne film, jehož hlášky budou Češi znát ještě o desítky let později.
Kubáník později našel Hášovy dopisy, které Fialové posílal po mnoha letech manželství do nemocnice, a popsal je jako stále velmi zamilované. Muž, který přišel po několika bolestivých zkušenostech, tak herečce zřejmě ukázal, že její vlastní kategorické soudy o mužích mají alespoň jednu velkou výjimku.
