Kopeckou zklamala reakce církve na její coming out. "Nejhorší bylo ticho," říká

To, že je, jak sama říká, jinak vztahově orientovaná, oznámila husitská farářka Martina Viktorie Kopecká na podzim roku 2023 v knize Zpověď farářky. Reakce na její coming out byly různé. Po dvou letech se rozhodla na toto nelehké období zavzpomínat. 

Ještě předtím, než vyšla na veřejnost se svou orientací, vše oznámila vedení církve, přesto však nebylo vůbec jistě, zda bude moci ve své práci pokračovat. „Od samého začátku jsem avizovala, že pokud to nebude neslučitelné s tím, abych dál sloužila v centrálním kostele naší církve, tak že dám tu svoji pozici k dispozici. Záleží mi na tom, abych žila v pravdě a v lásce a nebyla bych ochotná obětovat svůj vztah a lásku. Sloužila bych nějak jinak,“ říká na rovinu Kopecká s tím, že to, jak se k jejímu životnímu rozhodnutí postavila Církev československá husitská, ji dodnes mrzí. „Čekala jsem nějakou lidskou podporu. A té se mi dostalo hodně od mých kolegů a od mých farníků a také z některých míst ve vedení církve. Ale vlastně nikdy nezazněla nějak veřejně ve smyslu – je to naše kolegyně a my za ní stojíme. Ta církev sdružuje pestré společenství lidí a my si stojíme za její prací. To se nikdy nestalo a je možné, že nemám nárok to žádat,“ zamýšlí se farářka.

A i když nechce, aby její slova vyzněla jako litování se, přiznává, že toto období nebylo vůbec jednoduché. „Když říkám, že jsem něco vytěsnila, tak to ticho, které nastalo. Chvíli to vypadalo, že je to ticho toho druhu, že se nemáme o čem bavit, že je jasné, že to tak je a že jste naše. Jenže ono se brzo ukázalo, že je to ticho rozpačité. Které čeká na to, jestli ta reakce ze strany veřejnosti a farníků bude ještě slučitelná s tím, abych sloužila,“ popsala to, jak to uvnitř náboženského společenství probíhalo. „Sice jsem se měla kam obrátit, ale já jsem si přála, aby to bylo v té církvi, aby to bylo nějak duchovně zarámováno, aby to bylo v tom duchu, že pečujeme o služebníka, který potřebuje, aby se jasně a naplno řeklo, že je to v pořádku, jste tady doma a my si vážíme toho, co děláte,“ uzavřela dodnes bolavé téma. 

Mohlo by vás zajímat: Máme se rádi a taky se musíme vzít. Sledujte první záběry Manželských etud z roku 1980

Zdroj: podcast Nory Fridrichové