Když odcházel, počítal s tím, že už se nevrátí. Pavel Kříž kvůli svobodnému životu obětoval téměř vše

Na rodné Brno nikdy nezanevřel. „Já mám Brno rád, jako já mám Brno moc rád. Já jsem z Brna ani odejít nechtěl,“ říká. Do Prahy ho přivedla náhoda – v roce, kdy se chtěl hlásit na brněnskou konzervatoř, se tam jeho ročník neotevíral. Už jako mladý měl přitom k divadlu blízko. Hrál v dětském studiu Divadla na provázku i v amatérském souboru Pýrko, odkud mu zůstala řada přátel na celý život.

Rozjetou hereckou kariéru byl ochoten obětovat za něco, co dnes působí samozřejmě – možnost svobodně žít a cestovat. „Já jsem odcházel proto, že jsem chtěl úplně normálně žít,“ vysvětluje. „Já chci ten svět poznat za ten svůj život, kterej je stejně krátkej. A tak jsem prostě odešel, abych žil normální život, a to jsem splnil.“ Přes Jugoslávii a Rakousko se nakonec dostal do Kanady, kde se nejprve musel naučit jazyk a začít od nuly. Herectví postupně ustoupilo do pozadí a Kříž se vydal k psychoterapii, která se na dlouhá léta stala jeho profesí.

České publikum na něj ale nezapomnělo. K návratu před domácí kamery pomohlo pokračování Básníků. Když mu v první polovině devadesátých let Dušan Klein poslal scénář, Kříž nabídku přijal i proto, že se těšil na rodiče a přátele. Do Česka se však natrvalo nevrátil. V Kanadě už měl vybudovaný život a zázemí.

Podobně nenápadně se po letech znovu rozjela i jeho zahraniční herecká kariéra. Při natáčení filmu Pražské orgie se seznámil s kanadským kolegou, který ho propojil se svým agentem. „Já jsem říkal: Já nevím, mě to nikdy nenapadlo,“ vzpomíná Kříž na otázku, proč v Kanadě nehraje. Brzy nato začal posílat self-tapy. „Druhej nebo třetí self-tape jsem dostal poměrně velikou roli v seriálu pro Netflix, kterej se točil ve Vancouveru.“ Později následovalo tříměsíční natáčení v Dublinu a objevil se také ve filmu Mission: Impossible. „No tak to jsem se mihnul,“ komentuje svou účast s nadhledem.

Vztah má samozřejmě stále i k Básníkům. Sám se na své staré filmy příliš nedívá, těší ho ale, že se k nim diváci dodnes vracejí. „Mám z toho samozřejmě radost, že ty lidi si to pamatují. To je největší pochvala, že se jim to líbilo,“ říká. Za jejich dlouhověkostí podle něj stojí mimo jiné autenticita prostředí – příběh napsal lékař a Dušan Klein měl v té době dva syny studující medicínu.

Ani dnes přitom nezůstává jen u vzpomínek. V Česku natáčí osmidílný seriál s Janem Hřebejkem a čím dál víc ho láká také vlastní psaní. „Mě baví psát,“ přiznává. Na herectví mu totiž jedna věc schází: herec stále interpretuje myšlenky a emoce někoho jiného. „Mně by se líbilo to celý stvořit. Ten kompletní příběh a vlastně to všechno z ničeho.“ Několik námětů už v hlavě má. „Nevím, jestli na to mám samozřejmě, ale chtěl bych to zkusit.“

Zdroj: Brouk cast