Karel Zich byl hlasem českého rock’n’rollu. Život českého Elvise předčasně ukončila skrytá nemoc srdce

Narodil se 10. června 1949 v Praze a hudba ho provázela od mládí. Vystudoval sice stavební fakultu ČVUT, jenže technická dráha nad ním nikdy nezvítězila. Mnohem víc ho lákaly kytary, americký folk, country a hlavně rock’n’roll. Právě v něm našel přirozenost, která mu seděla celý život. Na československé hudební scéně se začal výrazně prosazovat v sedmdesátých letech a brzy bylo jasné, že jeho lehce chraplavý hlas nelze zaměnit s nikým jiným.

Sám se srovnání s Elvisem nikdy příliš nedržel. „Mám Elvise rád, na koncertu ho připomenu několika písničkami…, ale to je všechno. Myslím si, že jsem českej Zich,“ vysvětloval.

Během kariéry prodal přes milion desek a koncertoval nejen doma a na Slovensku, ale také v řadě zahraničních zemí. S kytarou se dostal do Evropy, USA, Kanady, Chile, Brazílie, Austrálie i na Island. Zpíval chytlavý pop, rock’n’roll i písně, které měly blízko k folku. Vedle sólové kariéry se rád vracel také ke Spiritual kvintetu, s nímž ho spojovala jiná, komornější hudební poloha.

Padesátka jako nový začátek

Když slavil padesáté narozeniny, rozhodně nepůsobil jako muž, který by se chystal zpomalit. Byl ve formě, měl plány a život bral s nadhledem člověka, který si umí přiznat chyby, ale nepitvá se v nich zbytečně dlouho.

„V životě jsem se nadělal spousty volovin, ale nelituji ničeho. Nic bych neudělal jinak. Všechno mě někam posunulo. Když jsem byl ještě mladej, říkal jsem si, že padesátkou všechno končí. Dnes je mi padesát a mám pocit, že všechno teprve začíná,“ svěřil se tehdy redaktorovi CNN Prima NEWS.

V osobním životě byl Karel Zich dvakrát ženatý. S první manželkou Natašou se seznámil v roce 1977 a o rok později se vzali. Narodily se jim dvě děti, dcera Adéla a o sedm let později syn Karel. Se svou druhou ženou Janou se znal už od roku 1984, ale vztah mezi nimi se naplno rozvinul až na konci devadesátých let. Svatbu měli v roce 2001. Společného času jim osud dopřál bolestně málo.

Vášeň, která se stala osudnou

Jana milovala potápění a právě díky ní si tuto zálibu oblíbil i Karel Zich. Nebyl to pro něj jen dovolenkový rozmar. Potápění mu přinášelo odpočinek, soustředění i jiný druh svobody, než jaký znal z pódia.

V červenci 2004 odjel s manželkou a přáteli z potápěčského oddílu na Korsiku. Těšil se na moře, klid a několik dní mimo běžný pracovní rytmus. Jeho blízký kamarád Roman Skamene později vzpomínal, že před cestou působil skvěle. „Byl nadšený, plný života a vykládal mi o svých plánech,“ říkal herec.

Během jednoho z ponorů ale skupinu překvapily silné mořské proudy. Zich se vynořil zcela vyčerpaný a směrem k instruktorovi ještě stačil pronést větu, která se do vzpomínek jeho blízkých zapsala s mrazivou definitivností: „Ty vole, mně je blbě.“

Krátce nato upadl do bezvědomí. Vrtulník ho transportoval do nemocnice, lékaři už mu ale život zachránit nedokázali. Bylo mu pouhých 55 let. Pitva později ukázala, že za jeho smrtí nestála samotná potápěčská nehoda, ale srdeční infarkt a vážné onemocnění srdce a cév, o kterém pravděpodobně nevěděl.

V soukromí nepůsobil jako člověk, který by vyhledával skandály nebo potřeboval být za každou cenu vidět. O to silněji po něm zůstala hudba. Zichovy písně mají zvláštní schopnost přežít dobu, ve které vznikly. Nejsou jen připomínkou starých hitparád, ale stopou muzikanta, který měl rád poctivý zvuk, dobré melodie a svobodu, kterou mu dávala kytara v ruce.

Karel Zich odešel náhle a příliš brzy. Jeho hlas ale zůstal. A pokaždé, když z rádia zazní Alenka v říši divů, Paráda nebo Mosty, jako by se na chvíli vrátil muž, který kdysi říkal, že po padesátce nic nekončí. U něj to vlastně platí dodnes.

VIDEO: Vzácné záběry Elvise Presleyho. Před šedesáti lety sloužil v armádě

Zdroj: Český rozhlas, TV Nova, Česká televize, CNN Prima News