Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

Její smích znali všichni, její největší bolest skoro nikdo. Jana Altmannová o syna přišla při nehodě

Jana Altmannová patřila k herečkám, které dokázaly zaujmout i v malé roli. Za laskavým úsměvem, typickým drdůlkem a smyslem pro humor se ale skrýval život poznamenaný bolestnou ztrátou i neochvějnou láskou k divadlu, rodině a práci.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do preferovaných zdrojů pro Google vyhledávání a do oblíbených na Google zprávách

Janu Altmannovou si diváci pamatují jako drobnou herečku s typickým drdůlkem, laskavým výrazem a zvláštním talentem proměnit i malou roli v postavu, které jste uvěřili. Hrála maminky, sousedky, kuchařky i babičky, dabovala, věnovala se loutkovému divadlu a desítky let učila mladé herce. Největší popularitu jí ale paradoxně přineslo až stáří, kdy se jako prostořeká Anda zařadila mezi nezapomenutelné „drbny“ z Babovřesk.

Související

Její život přitom nebyl zdaleka tak bezstarostný, jak mohl působit její věčný úsměv. Vyrůstala skromně v Černošicích, kde rodina trávila velkou část roku na chatě nad Berounkou. Plány na rodinný dům překazil komunistický převrat poté, co její otec odmítl vstoupit do KSČ a přišel o práci. „V chatě jsem trávila s babičkou vždy od dubna do listopadu celé své dětství,“ vzpomínala později.

Právě tam se podle všeho rodil i její vztah k divadlu. Od dětství ji obklopovaly pohádky, loutky a místní slavnosti a později o významu kultury mluvila téměř jako o životním poslání. „Kultura obecně a divadlo pro děti obzvlášť pomáhá stavět mladým lidem žebříčky hodnot, rozvíjí jejich fantazii, učí je krásnu a dobru a ne snaze vlastnit, vydělat a dobře prodat,“ říkala.

Reklama
Reklama

Loutky ji zavedly až do Německa

Po studiu scénografie zamířila na DAMU, kde vystudovala loutkové divadlo. Krátce po škole přišla nabídka ze západoněmeckého Essenu, kam odjela právě v bouřlivém roce 1968. V divadle Hohensteiner Puppenspieler strávila několik let a vedle hraní začala také vyučovat. Pedagogika se pak stala jednou z nejdůležitějších linií jejího života.

Související

Po návratu do Československa prošla Divadlem Spejbla a Hurvínka i Ústředním loutkovým divadlem a postupně se začala stále více věnovat práci s hlasem. Dabovala, namlouvala dětské pořady a později učila na DAMU techniku jevištní řeči. Studentům přitom nepředávala jen správnou artikulaci a práci s dechem, ale také svůj pohled na život.

„Peníze jsou pěkná věc, ale zdaleka nejsou všechno. A to učím i svoje studenty na DAMU, že by se člověk kvůli nim nikdy neměl přetrhnout. Důležitější je zdraví a dobrý pocit z toho, že si držíte svoji úroveň,“ říkala.

Z malých rolí až k Babovřeskám

Před kamerou se objevovala od konce sedmdesátých let. Zahrála si ve filmech Vrchní, prchni!, Co je doma, to se počítá, pánové… nebo Trhala fialky dynamitem, později také v seriálech Bylo nás pět, Arabela se vrací, Ulice či Ordinace v růžové zahradě.

Související

Velkou filmovou hvězdou nikdy nebyla a ani o to podle všeho neusilovala. Její síla byla jinde: v přirozenosti a schopnosti vystihnout během několika scén obyčejnou ženskou postavu. Až trilogie Babovřesky z ní udělala tvář, kterou znal prakticky každý. Jako vesnická drbna Anda působila, jako by do jihočeské návsi patřila odjakživa.

Zdeněk Troška na ni vzpomínal jako na člověka, který dokázal rozsvítit celý plac. „Byla to úžasná ženská. Byla sluníčko. Pořád se usmívala, stále byla v pohodě, nic jí nebylo zatěžko,“ říkal o ní. Její kolegyně Jindřiška Kikinčuková zase připomněla, že Altmannová vedle herectví ovládala jazyky a věnovala se také překladům. „Moc lidí to o ní nevědělo, ale překládala i filmy s Vinnetouem.“

Bolest, kterou si nechala pro sebe

Za veselou povahou se přitom skrývala tragédie, o níž Altmannová veřejně téměř nemluvila. Při autonehodě přišla o svého jediného syna Jiřího. Cestovali spolu do Německa, když mladého řidiče přemohl mikrospánek. Vůz vyjel do protisměru a narazil do stromu. Jana nehodu přežila, její syn nikoli.

Související

Jak se s takovou ztrátou vyrovnávala, si nechala pro sebe. Jejím nejbližším člověkem zůstal manžel, malíř a grafik Jiří Altmann, s nímž se vzali v roce 1969 a strávili spolu více než půl století. Po smrti syna zůstali jeden druhému a jejich domov v Černošicích se stal místem, kam se rádi vraceli i přátelé.

Troška vzpomínal na dlouhá posezení na verandě nad Berounkou. „Často jsme i s jejím mužem seděli na verandě, koukali do kraje a povídali si. A Jana byla taky vynikající kuchařka, vždy mi připravila nějakou dobrotu.“

Do posledních dnů věřila, že se vrátí k práci

Na začátku října 2021 postihla Janu Altmannovou cévní mozková příhoda. Zůstala ochrnutá, ale mentálně byla stále plně při vědomí. Ani tehdy ji neopouštěla naděje. „Tělo mě neposlouchá, jsem úplně paralyzovaná. Ještě že mám hlavu v pořádku a stále mi to myslí. Je to běh na dlouhou trať, musím ale doufat v lepší časy a snažit se,“ říkala z nemocnice.

Související

Dokonce ji mrzelo, že kvůli hospitalizaci přišla o pracovní nabídku. „Měla jsem točit reklamu na nějakou kosmetiku, nějaký krém, to mi všechno uteklo,“ povzdechla si. Práce pro ni přitom nebyla jen zdrojem příjmů. „Moje životní štěstí je, že mám práci, která mě nezatěžuje, těší a naplňuje.“

Ještě několik dní před smrtí jí volal Zdeněk Troška s nabídkou nové role. Odpověděla mu jednoduše: „Hochu, já už nikam nemůžu, jsem v nemocnici.“ Netušili, že spolu mluví naposledy. Jana Altmannová zemřela 30. října 2021 ve věku 77 let. Troška po její smrti řekl: „Vůbec mě nenapadlo, že spolu mluvíme naposledy… Je mi to moc líto. Byla to úžasná inteligentní, vzdělaná dáma. Bude moc chybět.“

VIDEO: Erotika ve Vrchní Prchni. Smoljak litoval, že slavná scéna nebyla ještě odvážnější

Reklama
Reklama
Reklama