„Je fakt, že na tom není dobře,“ říká Felix Slováček po návštěvě Krampola v nemocnici

Herec Jiří Krampol v posledních letech tráví v nemocnici více času, než by si přál. Od mládí se potýká s plicními obtížemi, ke kterým se postupem času přidaly i problémy se srdcem a ledvinami. Navzdory všem těmto potížím si ale stále udržuje pozitivní pohled na svět. Ani nyní, kdy mu lékaři museli odstranit nahromaděnou tekutinu z dutiny břišní, neztrácí nadhled. „Jsem ještě pořád v nemocnici. Už jsem odvodněný, ale ještě se to musí doťuknout. Čekám. Už je to ale lepší. Nechci, aby z toho někdo dělal kdovíco. Je to v mém věku normální, takhle to prostě je,“ říká Krampol s klidem.

Server eXtra.cz uvedl, že Felix Slováček odcházel z návštěvy Jiřího Krampola s těžkým srdcem. Na dotaz, zda je pravda, že ho Krampol při setkání nepoznal, nejprve dlouho váhal, než tiše připustil: „Měl jsem takový pocit. Ale nechci to dál rozebírat.“

Jiří Krampol ví, že pobyty v nemocnici se pro něj staly běžnou součástí života a pravděpodobně tomu tak zůstane i nadále. „Když se zavodním, tak mě musí odvodnit. Je to nápor na ledviny i srdce. Nic mě ale nebolí. Byl jsem zavodněný, pak jsem čtyři měsíce po odvodnění byl v pohodě a teď jsem byl zase v pr*eli. Ale už je to dobrý. Jak byla ta vedra, tak jsem šel do nemocnice dobrovolně. Jak dlouho tady ještě budu? To netuším, nemám ponětí. Takhle do budoucna to ale bude pořád. Doufám, že ta voda odejde a bude klid,“ svěřil se herec v rozhovoru pro Expres.

Krampol se stále drží myšlenky, že by své narozeniny s přáteli mohl oslavit – i když později, než původně plánoval. Co ho ale momentálně opravdu znepokojuje, je způsob, jakým o jeho zdravotním stavu informují některá média. „Píší o mně kraviny, že jsem přežil vlastní smrt a podobně. Prosím, nepište o mně nic takového, že umírám nebo se rozpadám,“ žádá veřejně a dodává, že věří, že se opět brzy zotaví.

Ačkoliv se Krampol údajně cítí dobře, otevřeně přiznává, že ho občas napadne, jaký bude další vývoj. Má dokonce jasno i v tom, jak by si představoval svůj pohřeb. „U známých v Americe byl pohřeb. To je taková nějaká židovská událost, žádné smutky, ale že se sejdou na trávníku, každý tam položí oblázek, dají si panáka, řeknou o tom člověku nějakou historku a vzpomínají na něj. A ne nějaké ruské nebo balkánské chmury. To ne. Kdyby mě takzvaně kleplo, tak bych to chtěl takhle,“ popsal svou vizi posledního rozloučení.

Zdroj: Blesk.cz, Extra.cz, Expres.cz