Jaromír Hanzlík získal obrovský majetek, přesto žije jako obyčejný soused. Co všechno slavný herec vlastní?

Ačkoliv se slavný herec narodil v Českém Těšíně, jeho osud se již od raného dětství nerozlučně propojil s pražskou Malou Stranou, kam se s rodiči přestěhoval, a zabydlel se na malebném Malostranském nábřeží. Zdejší uličky a rázovité hospůdky se staly jeho druhým domovem, přičemž největší slabost měl pro legendární restauraci U Kocoura. 

Na staré dobré časy, kdy se u výčepu scházela vybraná společnost, později s úsměvem zavzpomínal hercův jediný syn David, který tátovi a jeho kumpánům skákal pro pivo do džbánku a cestou samozřejmě zlehounka koštoval.

Spojenectví s Formanem

Atmosféru staré hospody David barvitě líčil slovy: „Soutěžila s Tygrem, kdo má lepší pivo. Výčepním tam býval pan Čihák a ten, když narazil nový sud, dal si první skleničku za naprostého ticha sám. Ochutnal a pronesl památnou větu: „Tohle pivo je škoda prodávat!“

Hluboký vztah k plzeňskému ležáku ostatně Jaromíru Hanzlíkovi zůstal po celý život a jeho mimořádné pivní vědomosti mu dokonce vynesly prestižní titul čestného znalce piva Pilsner Urquell. Jako držitel personifikované plakety s číslem 008 se tak zařadil do exkluzivní společnosti světových ambasadorů plzeňského piva, mezi nimiž figuroval například i oscarový režisér Miloš Forman.

Rovnýma nohama mezi hereckou elitu

S divadelním světem se Hanzlík setkával od dětství díky otci, který zpíval v opeře, a mamince, která pracovala jako asistentka režie v televizi. Ovšem jeho vlastní cesta mezi umělce byla až pohádkově přímočará. 

Když byl v roce 1966 přijat na pražskou DAMU, do školy nakonec vůbec nenastoupil, protože Jiřina Jirásková a Miloš Kopecký osobně přesvědčili Hanzlíkova tatínka, že mu tu nejlepší školu dají přímo v Divadle na Vinohradech.

Mladý, tehdy devatenáctiletý Jaromír, který postrádal formální vzdělání, tak vklouzl do nejslavnější éry Vinohrad jako intuitivní přírodní úkaz. Právě s Milošem Kopeckým ho pojilo hluboké, téměř magické přátelství, které se zrodilo během zkoušení slavného Pirandellova Jindřicha IV.

Kopecký, který trpěl těžkými maniodepresemi a před premiérami bojoval s ochromující trémou, si mladého herce často zval k sobě do šatny.

Tam ho pevně stiskl za ruku a unaveně říkával: „Musím z tebe brát sílu, energii, klid.“ Přestože Kopecký s oblibou prohlašoval, že na rozdíl od krásných mladých slečen nemá rád mladé kluky, a ty talentované už vůbec ne, Hanzlíka si oblíbil natolik, že v divadle tvořili nerozlučnou dvojici.

Tvrdá disciplína a řád

Jenže tvář milované hvězdy s klukovským úsměvem měla i svou odvrácenou, podstatně temnější stranu. Lidé z jeho nejbližšího okolí o něm často mluvili jako o nesnesitelném pedantovi, který v soukromí vyžadoval absolutní pořádek, přísnou disciplínu a dokonalou kontrolu nad všemi členy domácnosti. 

Dcera jeho dlouholeté partnerky Jany Brejchové, Tereza Brodská, ve své otevřené knize vzpomínek popsala spolužití s Hanzlíkem jako nesmírně náročné období provázené psychickým tlakem, kdy musela podepisovat seznamy zakázaných věcí a za sebemenší porušení pravidel ji herec trestal i několikadenním mlčením.

Sama Brejchová nakonec po dvanácti letech z tohoto vyčerpávajícího vztahu utekla. Po rozvodu s první ženou Jaroslavou, bouřlivém soužití s Brejchovou a emigrační epizodě ve Švýcarsku po boku Dagmar Silvínové však Hanzlík nakonec našel klidný přírodní přístav u Lenky Kozlové, o dvacet let mladší.

Stejně nekompromisní jako v soukromí dokázal být ale Hanzlík i ve své profesi. Když po revoluci v roce 1989 začal pociťovat obrovskou únavu a vyhoření, které doprovázely stavy, kdy si v duchu přál, aby divadlo raději vyhořelo nebo si sám zlomil nohu, požádal o roční pauzu.

Poté, co mu tehdejší ředitelka Jiřina Jirásková nevyhověla, dal z Vinohrad po sedmadvaceti letech okamžitou výpověď a na divadelní prkna se již nikdy nevrátil.

Geniální investice a pohádkový majetek

Ačkoliv na divadelní scéně za sebou spálil mosty, v osobním životě rozhodně nestrádal, ba naopak. Dokázal si zajistit takové bohatství, o jakém si většina jeho hereckých kolegů může nechat jen zdát. 

Hanzlík totiž systematicky investoval své umělecké honoráře do nemovitostí v historickém jádru Prahy v době, kdy byla tržní situace diametrálně odlišná od té dnešní.

V letech 2001 a 2002 koupil první dva byty v Opatovické ulici a na Masarykově nábřeží přímo za Národním divadlem, ke kterým později přibyla ještě nemovitost v Řeznické ulici.

V době, kdy Hanzlík pražské byty pořizoval, stál metr čtvereční kolem 24 tisíc korun. Dnes je situace úplně jiná. Tři byty v Praze o celkové rozloze 262 metrů čtverečních by podle současných cen mohly mít hodnotu kolem 52 milionů korun.

Jeho nemovitostní majetek tím ale zdaleka nekončí. Hanzlík vlastní také pozemky v Choceradech a u Jičína. Významnou kapitolou se stal rovněž dlouholetý spor o vlastnictví činžovního domu na malostranském tržišti, který herec po revoluci odkoupil od státu a jehož vlastnictví nakonec obhájil u soudu.

Obyčejný život u Sázavy 

Přestože by si slavný umělec mohl užívat luxusu v samém srdci metropole, pro každodenní život si vybral naprosté soukromí uprostřed středočeské přírody. 

Již od roku 2008 trvale bydlí v malé obci Nespeky na Benešovsku, kde si pořídil starší patrový dům nedaleko šumící řeky Sázavy.

Nečekejte však žádný okázalý palác, stavení s bílou fasádou, jež od zvědavých pohledů spolehlivě chrání vysoký plot, působí zcela obyčejně.

VIDEO: Herec se překvalifikoval na hrobníka: Asi se to bude hodit dřív, než jsem čekal

Zdroje: denik.cz, odivadle.cz, expres.cz, centrum.cz, poznatsvet.cz, poznatsvet.cz, Oldřich Janeba – FILMSTORY, csfd.cz