Hložek po letech prolomil mlčení. Kotvaldův odchod dodnes považuje za těžkou zradu

Na začátku jednoho z nejúspěšnějších spojenectví v historii české hudby stála čistá shoda okolností. Stanislav Hložek se do okruhu kolem kapelníka Karla Vágnera a zpěvačky Hany Zagorové dostal po úspěchu v soutěži Intertalent a následném působení v Armádním uměleckém souboru, kterému se lidově říkalo AUS.

Osudové setkání s Petrem Kotvaldem se odehrálo při natáčení televizního Silvestra na Kavčích horách. Hložek tehdy nazpíval píseň Diskohrátky s dvoumetrovým vojákem Václavem Třískou. Armáda však Třísku pro televizní vystoupení neuvolnila, a tak Karel Vágner narychlo sháněl náhradu, která by se postavila před kameru na playback. 

Vzpomněl si na mladého kluka ze Žatce – Petra Kotvalda. „Kotvald neznal mě, ani já jeho,“ zavzpomínal Hložek v podcastu KoolnaTv na první setkání na televizní chodbě, kde svého budoucího parťáka narychlo učil text skladby, kterou Petr slyšel poprvé v životě.

Hana Zagorová si oba mladé zpěváky nejprve pečlivě testovala na živých koncertech. Nešlo jen o zpěv – měli se stát jejími parťáky na pódiu, doplnit vystoupení o energický pohyb, nacvičit náročné choreografie a vnést do jejího týmu novou krev. Hložek tehdy vůbec netušil, jak zásadně se mu kvůli tomuto „záskoku“ změní život.

Šílenství jménem Holky z naší školky

Netrvalo dlouho a ze sehraného týmu se stal celonárodní fenomén. Kolem Zagorové, Hložka a Kotvalda se soustředila tehdejší autorská špička – texty pro ně psala jména jako Zdeněk Borovec, Zdeněk Rytíř, Pavel Vrba nebo Michal Bukovič. Samotná Hana Zagorová byla velmi přísný šéf a dbala na absolutní profesionalitu a kvalitu textů. 

Pak přišel rok 1982 a píseň Holky z naší školky. Skladba vznikla jako televizní zakázka – Karel Vágner napsal jednoduchou melodii a Pavel Žák ji opatřil geniálním textem plným dívčích jmen. „Najednou bum – milion prodaných desek,“ usmívá se Hložek při vzpomínce na hit, který nakonec dosáhl neuvěřitelných 1,4 milionu prodaných nosičů.

Úspěch dua překročil hranice. Byli nesmírně populární v Polsku, kde dokonce v tamním jazyce uváděli dva televizní pořady, a na stole ležely nabídky na angažmá v Londýně či Paříži. Pracovní tempo bylo vražedné – v nejvytíženějších letech odehráli až 350 koncertů ročně a běžně vystupovali dvakrát denně!

Časem se ukázalo, že kluci dokážou táhnout publikum i sami. V obdobích, kdy Hana Zagorová bojovala s vážnými zdravotními problémy a musela podstupovat transfúze, vyjížděli na pódia bez ní. A stadiony bez problémů vyprodávali.

Nezapomenutelným zážitkem pro ně zůstaly Košice, kde kvůli jejich dvěma koncertům na zimním stadionu musela asistovat policie. Policisté tehdy s tlampači projížděli kolem haly a vyzývali davy fanoušků bez lístků, aby se vrátili domů. „Říkám: Petře, pojď se podívat. To oni jdou na nás,“ vzpomíná Hložek na chvíle největší slávy.

Nečekaná rána a hořkost, která trvá roky

Právě kvůli obrovskému úspěchu a fungující chemii byl pro Hložka konec spolupráce tak bolestivý. Petr Kotvald se jednoho dne jednoduše rozhodl odejít na sólovou dráhu. Největším zdrojem hořkosti, která trvá i po letech, však nebyl samotný profesní rozkol, ale způsob, jakým k němu došlo.

Kotvald svému parťákovi o odchodu totiž předem neřekl. „A neřekl mi to do dneška,“ přiznává Stanislav Hložek v podcastu. Rozchod pro něj tak byl hlubokým lidským zklamáním, které dlouho nedokázal přijmout. „Já jsem to několik let nemohl strávit,“ neskrývá otevřenost.

Ještě dlouho se pokoušel dát duo znovu dohromady, protože nechápal, proč ničit něco, co tak skvěle funguje. Rozpad navíc přišel v nejméně vhodnou chvíli. Dvojice měla rozpracované velké plány, včetně vydání společného LP v Polsku a Německu. Všechno ze dne na den padlo.

Připravené album, které měli točit společně, nakonec musel Hložek nazpívat a vydat sám. Zatímco Kotvald se obklopil novým týmem v čele s Jindřichem Parmou a Pavlem Cmíralem, Hložek musel za pochodu kompletně přehodnotit svou profesní budoucnost.

Od mikrofonu k opicím

Hložek však dokázal, že dokáže stát na vlastních nohách. S nadsázkou sice říká, že velká část jeho další kariéry vznikla „tak trochu náhodou“. Věnoval se sólovému zpívání, divadlu i moderování. Celých osm let uváděl legendární televizní dětský pořad Vega a občas zaskakoval v Magionu. 

Přiznává ale, že práce na živém, hodinovém vysílání v malém, rozpáleném studiu pod obřími lampami byla nesmírně náročná. „Kousaly mě tam opice, měl jsem tam hady, škrtiče, všechno možné. Bylo to rizikové pracoviště,“ vzpomíná s úsměvem na svou televizní éru.

Později se prosadil také na muzikálových scénách. Zahrál si zvíře v muzikálu Kráska a zvíře (kde alternoval Vlastimila Harapese), objevil se ve Sněhové královně a jako Portos zářil v úspěšných Třech mušketýrech.

Ačkoliv se cesty obou zpěváků dávno profesně i lidsky rozešly, jejich společná tvorba si žije vlastním životem. V dnešní digitální éře dosahují jejich písně čísel, o kterých se současným interpretům může jen zdát. Holky z naší školky mají na Spotify téměř 13 milionů přehrání a úvodní znělka k seriálu Sanitka Můj čas se blíží k devíti milionům streamů. 

I dnes Hložek pokračuje na své vlastní hudební cestě. Stále aktivně koncertuje a splnil si velký sen, když dokázal sám vyprodat pražskou Lucernu. Na období s Petrem Kotvaldem, které dodnes vnímá jako křivdu, ale nezapomněl.

VIDEO: Genetické nemoci nebo krátkozrakost možná jednou budou minulostí, myslí si evoluční biolog Jan Zrzavý. „Kroky k tomu už běží,“ tvrdí ve Spotlightu.

Zdroje: Koolna Tv