Za posledních 20 let se změnila spousta věcí, říká Vendula Pizingerová
Její jméno je neodmyslitelně spojeno s nadací Kapka naděje, která pomohla už mnoha malým pacientům. Podpořit tuto organizaci můžete i vy. Třeba jen tím, že se budete v neděli dívat na galakoncert a pošlete dárcovskou SMS.
Zanedlouho to bude dvacet let, co Vendula Pizingerová založila nadaci Kapka naděje. Kromě onkologicky nemocných dětí se dnes tato organizace věnuje i dalším činnostem. Jde například o nakupování přístrojů do nemocnic, psychosociální pomoc a nově také dětskou psychiatrii.
Za posledních 20 let se mnohé změnilo. Především výsledky léčby leukemie, u které je dnes úspěšnost téměř 80 %. "Jsem za to ráda, protože Kapka naděje přispívá i na vědu a výzkum. A změnili jsme se i my, jsme starší a zodpovědnější," říká Vendula Pizingerová.
TV Prima odvysílá v neděli 22. prosince již podevatenácté vánoční galakoncert Kapky naděje aneb Když si děti přejí a jejich přání se jim plní. Přípravy na tuto velkou akci právě vrcholí, přesto si Vendula našla chvilku a odpověděla na pár otázek.
Shánět peníze pro nadaci je… a bylo vždycky složité. Nadační fond funguje jako normální firma - na marketingových a ekonomických základech, takže v podstatě je to běžná práce. Pobaví mě, když někomu řeknu, že dělám v nadaci, a on se zeptá: "A děláš tam jako pořád? To děláte každý den?" Tyhle otázky mě vždycky rozesmějí, protože to zní, že vám někdo dá jen tak peníze. Tak to není. Musíte vymýšlet projekty, shánět partnery… Není to jednoduchá práce.
Moje snahy nejvíc brzdí… neporozumění.
Nejvíc mi pomáhají… moji kolegové. Mám nový mladý tým, po dvou letech zkoušení a předělávání myslím, že teď jsou v něm perfektní lidé, kteří sice nechodí do zaměstnání, ale každý den vstupují do světa Kapky naděje a to je moc fajn.
Na mé práci jsou nejtěžší… návštěvy nemocnic, to je pro člověka energeticky náročná záležitost, hlavně když má osobní zkušenost. Těžká jsou i některá jednání, ale to ta práce nese s sebou.
Vánoční galakoncert Kapky naděje
Koncert proběhne v neděli 22. prosince 2019 v Praze na Žofíně a v přímém přenosu jej odvysílá TV Prima. Představí se řada známých hvězd hudebního světa: Miro Žbirka, Monika Absolonová, Tereza Mašková, Václav Noid Bárta, Marek Ztracený, kapela Hodiny, Samuel Rychtar a dětský sbor Coro Piccolo. Diváci uvidí také příběhy dětí, které prošly náročnou onkologickou léčbou a díky Kapce naděje a jejím partnerům se dětem splnila jejich přání. Více informací najdete na www.kapkanadeje.cz.
Nadaci můžete podpořit zaslání dárcovské DMS. Podrobné informace najdete na www.darcovskasms.cz.
Nejlepší rada, kterou jsem dostala, je… abych si některé věci nechala pro sebe.
Stydím se za to, že… brečím.
Nejraději odpočívám… při dovolených a cestování.
Moje letošní Vánoce budou… doufám, že klidné, protože ten shon, který jim předchází, je nevídaný. Dva dny před Štědrým dnem proběhne Galakoncert Kapky naděje a s tím souvisí spousta příprav. Přijde mi, že se to každý rok stupňuje, ale ono je to možná stále stejné. Do toho řídím rodinu a spoustu dalších věcí - a navíc nechci mít v slavnostních šatech 300 kilo, takže lítám cvičit, což je někdy vyčerpávající. Vánoce snad strávíme v klidu a v kruhu rodinném.
Nejkrásnější dárek, který jsem kdy dostala, byly… digitálky! Jako malá jsem byla hledač dárků. Moc jsem si digitálky přála, a tak jsem pátrala po skříních v různých máminých obvyklých "schovkách", ale nenašla jsem je. Babička je někde schovala, nevím kde, a pak mi je pověsily na vánoční stromeček do ozdoby. To jsem měla radost! Myslím, že Vánoce jsou dětská záležitost, my dospělí už si můžeme přes rok koupit různé materiální věci, takže i dárky, které dávám k Vánocům - tedy s výjimkou syna - jsou spíš zážitky a cestování.
Nejvíc se těším na… život! Pořád čekám od života nějaké překvapení. Jsem člověk, který je radostný, těším se pořád na všechno.
Mým největším hříchem je… bůček, tlačenka, turistický salám s chlebem nebo chleba namazaný máslem… To mám ráda! Měly jsme s mámou vždycky takový rituál, že jsme si v neděli večer namazaly chleba - to bych chtěla dělat pořád!
Nejvíc je mi líto… opět nepochopení. Když nemáte žádné prostředky k tomu změnit vnímání druhých.
Největší radost mi dělá… syn, rodina a psi. Ale někdy má člověk úplně obyčejné pocity štěstí a neví proč. Myslím, že to hodně souvisí se svobodou mysli a čistou myslí. Když na to přijde, tak se mi to někdy přihodí.
Od dalšího roku čekám… vlastně nic. Ani si nedávám žádná předsevzetí. Když člověk něco očekává, bývá často zklamán.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
