Děs v koupelně. Nosková držela v náručí dceru, když se hádka s expartnerem změnila v surový útok

Michaela Nosková se ve své knize Už se tě nebojím vrací k období, které pro ni znamenalo strach, bezmoc a neustálý psychický tlak. Jedna z nejděsivějších vzpomínek na vztah s podnikatelem Jindřichem Čandou, se odehrála v koupelně, kde seděla ve vaně s malou dcerou Jasněnkou v náručí. Její tehdejší partner ji podle jejího popisu přesvědčoval, že je psychicky nemocná a není schopná se o dítě postarat. Z obyčejné hádky se během několika okamžiků stala situace, při které se bála, co přijde.

Vše začalo obviněním, že ohrozila jejich malou společnou dceru. Čanda jí měl podle jejích vzpomínek vyčítat, že dítě málem spolklo špendlík a že ho nedokáže řádně hlídat. Nosková se snažila vysvětlit, že doma v tu chvíli nebyla a dítě hlídal on. „Já jsem v pořádku,“ píše v knize. Vnímala ale, že situace začíná být nebezpečná. V náručí držela malou Jasněnku a zároveň myslela na starší dceru Elišku, kterou se snažila chránit před dalším útokem a obviňováním.

Pak podle zpěvačky přišel okamžik, kdy poznala známý výraz ve tváři svého partnera. Popsala jeho oči jako prázdné a děsivé a přiznala, že právě v takových chvílích se začínala bát, že psychický nátlak přeroste ve fyzické násilí. „Celá se ve vaně třesu a tisknu k sobě malinkou,“ vzpomíná. V hlavě měla jedinou myšlenku – za každou cenu ochránit své dítě. Zároveň se ale snažila neustoupit a zastat se také Elišky.

Její obavy se podle popisu v knize vzápětí naplnily. Když v hádce řekla, že se Eliška bojí chodit do společných prostor a projevit svůj názor, měla tím podle svých slov překročit pomyslnou hranici. Čanda měl následně vzít velkou plastovou dózu na fitness suplementy a vší silou jí ji hodit do obličeje. „Díky bohu zasáhne mě a ne malou,“ popisuje Nosková. Cítila, že má prasklý ret, přesto stále držela dítě a snažila se situaci zastavit.

Ani tím podle jejího svědectví incident neskončil. Když se postavila a pokusila se nastavit alespoň nějakou hranici, měl se vrátit do vany a silou jí Jasněnku vytrhnout z náruče. Nosková přitom v knize popisuje, že některé další situace později viděla také na domácích kamerových záznamech a dodnes je nedokáže racionálně vysvětlit. Právě kamery se přitom v jejím příběhu objevují opakovaně. Nakonec jí paradoxně poskytly důvod odejít a také důkazy k trestnímu stíhání jejího partnera, které v současnosti stále probíhá. 

Na jednom ze záznamů podle svých slov viděla Čandu sedět dlouhou dobu bez hnutí v křesle. Potom začal chodit mezi obývacím pokojem, kuchyní a křeslem stále dokola. Noskové to připomínalo divokou šelmu zavřenou v kleci. „Byl to večer, kdy jsem se bála zavřít oči,“ popisuje. Jindy prý na kameře zahlédla po obýváku pomalu se pohybující deku. Až po chvíli pochopila, že pod ní je její partner a plazí se po zemi. Když se ho zeptala, zda nepotřebuje lékaře, měl ji podle jejího popisu odmítnout.

Postupně si podle Noskové začala uvědomovat, že některé jeho chování nebylo násilné jen v jejím případě. Z policejního spisu se měla dozvídat další informace o jeho předchozích vztazích a o ženách, které s ním žily před ní nebo jí s nimi byl nevěrný. Jednu měl opakovaně uhodit do obličeje. „Když ale odmítla slíbit, že s ním zůstane, měl ji údaj ně zbít. Tehdy od ní odjel přímo za mnou a poslal mi fotografii své zakrvácené ruky,“ vzpomíná Nosková a uvádí, že tyto ženy podle ní neměly odvahu proti jeho chování nic podniknout.

Právě vzpomínky na tyto chvíle dnes Michaela Nosková zveřejňuje mimo jiné proto, aby popsala, jak může domácí násilí vypadat i za zavřenými dveřmi. Její příběh přitom nekončí samotným odchodem ze vztahu. S Jindřichem Čandou má dceru Jasněnku a jejich spor pokračoval také v souvislosti s péčí o dítě. Čanda je v trestní kauze obžalován a Nosková v ní vystupuje jako poškozená. Její kniha tak není jen návratem k bolestivé minulosti, ale také svědectvím ženy, která se podle svých slov dlouho snažila pochopit, co se v jejím vlastním životě vlastně děje.

VIDEO: Děti píšou otřesné věci, domácího násilí je strašně moc. Zachránila mě ulice, říká Radek Banga

Zdroj: kniha Už se tě nebojím