Málokdo by tušil, že úspěšná moderátorka Kristina Kloubková, která se celé roky pyšní štíhlou postavou, si v sobě nese trauma z vlastního těla. Už v baletní škole slýchala, že je příliš tlustá na zvedačky, kvůli váze schovávala jídlo před spolužačkami a za své nohy se styděla i před televizními kamerami. O bolestivých zkušenostech teď otevřeně promluvila.
Před kamerami působí sebevědomě a jako moderátorka patří k nepřehlédnutelným tvářím televize Nova. Její cesta k televizní kariéře ale vedla přes baletní sál, kde už jako malá poznala, co způsobí fakt, že její tělo nesplňuje – často velmi pokroucené – představy okolí. A právě tam začal její dlouholetý boj s vlastní postavou.
Kristina vyrůstala v tanečním prostředí. Oba její rodiče byli tanečníci a otázka váhy a postavy se v jejich světě řešila odjakživa. Sama se s tlakem na svůj vzhled setkala už v baletní škole. „Oni mě tam nechtěli, chtěli mě vyhodit, protože jsem tlustá,“ vzpomíná na období, které se do ní hluboko zapsalo.
Tehdy byla ještě dítě. Přesto už měla pocit, že s jejím tělem není něco v pořádku a že pokud chce u baletu zůstat, musí ho změnit. Začala proto držet diety a hlídat si každičké sousto.
Tlak okolí zašel tak daleko, že se pro Kristinu stalo jídlo něčím, co před ostatními raději ukrývala. Nechtěla riskovat, že se její spolužačky dozvědí, co jí. „Já jsem musela před spolužáky schovávat jídlo, protože by to holky naprášily. Až takhle to bylo praštěný,“ popsala v rozhovoru s Miluškou Bittnerovou v talkshow Na kafeečko.
Kvůli snaze vyhovět představám baletního prostředí se dostala až na váhu 47 kilogramů při výšce 170 centimetrů. Ani tehdy ale nepřišel pocit, že je konečně dostatečně štíhlá. Kritika totiž nebyla jen o čísle na váze. Problémem byly také její tělesné dispozice.
Klasický balet vyžaduje nejen disciplínu a hodiny tréninku, ale také určité fyzické předpoklady. Kristina je podle svých slov neměla. Chyběly jí například dostatečně vytočené kyčle nebo výrazné nárty. A právě její váha se stala důvodem, proč ji při tanečních zvedačkách ostatní dlouho odmítali. „Mě nikdy nikdo nezvedal do zvedaček, protože: ‚je velká a tlustá, tu nezvednete, kluci, strhnete se‘,“ vzpomíná.
Později se jí tato zkušenost paradoxně vymstila. Když začala působit v taneční skupině UNO, zvedačky už od ní okolí očekávalo. Jenže Kristina je neuměla. „Když jsem potom v UNU měla dělat zvedačky a oni mě zvedali, tak jsem to neuměla, protože mě to nikdo nenaučil.“
Kristina se ale nesnažila bojovat jen s váhou. Usilovně se pokoušela přizpůsobit i své nohy požadavkům klasického baletu. „Já jsem si olepovala nárty, abych měla v těch špičkách velké nárty, což já nemám. Polepovala jsem si to molitanem. Jenže když si polepíte celou nohu, tak zase necítíte kotník,“ vysvětlila.
Kvůli stavbě kyčlí navíc nikdy nedokázala zvednout nohu tak vysoko jako některé její spolužačky. „A tu nohu jsem nikdy nemohla zvednout k hlavě, protože mi to moje kyčel nedovolila.“ Tělo se přitom snažilo náročný baletní trénink zvládnout po svém. Svaly postupně zesílily natolik, že si jich začalo všímat i okolí. A nastal další problém.
Svaly na nohou, které jí pomáhaly při tanci, se však staly dalším zdrojem nejistoty. Poznámky na jejich adresu si Kristina nesla ještě dlouho po odchodu z baletní školy. „Já jsem se učila nosit ve 34 letech v televizi sukně, protože mi říkali, že mám nohy jako fotbalista. Proto jsem sukně nenosila,“ přiznává.
Dlouho jí trvalo, než se před televizními kamerami přestala zabývat tím, jak její nohy vypadají. Přitom právě televize je místem, odkud ji diváci znají jako elegantní a sebejistou moderátorku s bezchybnou figurou.
„Ale těch záseků tam bylo hodně.“ Tělo si podle ní pamatuje víc, než si připouštíme. A právě o těchto „zásecích“ dnes Kristina přemýšlí i v souvislosti se svým zdravím. V průběhu let se potýkala s problémy se sluchem, zrakem a také se štítnou žlázou.
„Myslím si, že všechno tohle se také ukládá do těla. Některé ty bolístky,“ míní s tím, že z bolestivé zkušenosti nakonec vytěžila i něco dobrého. „Ta škola mě naučila obrovské pokoře, obrovskému drilu, pracovitosti. Nevzdávat věci, makat,“ uzavírá.
Zdroj: Na kafeečko
