Ikona počasí
-- °C
-- °C
Reklama
Reklama

Česko se rozloučilo s Milanem Knížákem. Výrazný umělec odešel se státními poctami

Rodina, přátelé, kolegové i osobnosti veřejného života se v pátek naposledy rozloučili s výtvarníkem, hudebníkem a pedagogem Milanem Knížákem. Jedna z nejvýraznějších a zároveň nejkontroverznějších postav české kulturní scény zemřela 26. července ve věku 86 let. Poslední rozloučení začalo v jedenáct hodin ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích.

Přidejte si obsah webu Žena.cz do preferovaných zdrojů pro Google vyhledávání a do oblíbených na Google zprávách
Reklama

Knížák odešel způsobem odpovídajícím významu, který v české kultuře po desetiletí měl. Vláda po jeho smrti rozhodla, že pohřeb proběhne se státními poctami, s čímž souhlasila také jeho manželka Marie Knížáková. Součástí ceremoniálu tak byla státní vlajka, česká hymna, čestná stráž i čestné salvy.

Související

Rozloučení se státními poctami

Nabídku státu vdova přijala s přesvědčením, že si její manžel takové rozloučení zaslouží. „Můj muž byl úžasný člověk,“ uvedla před pohřbem Marie Knížáková pro ČTK s tím, že podle ní pro Českou republiku udělal maximum, čeho byl schopen.

Mezi předem oznámenými řečníky byli Knížákův dlouholetý přítel a někdejší prezident Václav Klaus a ministr kultury Oto Klempíř. Klaus už před obřadem přiznával, že nad posledními slovy pro svého přítele intenzivně přemýšlí a připravovaným projevem v posledních dnech doslova žije.

Reklama

Neobvyklé parte bylo typické pro Knížáka

Osobitost, která Knížáka provázela po celý život, se promítla také do jeho parte. Namísto tradičního střídmého provedení mu dominovalo velké černé srdce s ostny. Nechyběl ani velmi osobní vzkaz: „Miluju tě víc než sebe, ty jsi nebe nebe nebe.“ Pod ním byla podepsána manželka Marie, Samuel, David a další Knížákovi blízcí.

Právě spojení něhy s výrazným, téměř provokativním vizuálním motivem jako by připomínalo samotného Knížáka. Ani v umění totiž nikdy příliš nestál o konvence a během života opakovaně vyvolával nadšení i odpor.

Osobnost, která málokoho nechávala chladným

Milan Knížák se narodil 19. dubna 1940 v Plzni a od šedesátých let patřil mezi zásadní osobnosti české avantgardy. Byl spojený s mezinárodním hnutím Fluxus, stál u počátků českého undergroundu a pohyboval se mezi výtvarným uměním, hudbou, performancí, designem, módou, fotografií i poezií.

Po listopadu 1989 výrazně zasáhl také do fungování českých uměleckých institucí. V letech 1990 až 1997 vedl Akademii výtvarných umění v Praze, kterou podle samotné školy otevřel novým médiím i zahraničním vlivům. Později se stal ředitelem Národní galerie, v jejímž čele strávil dvanáct let.

Jeho působení však nikdy nebylo nenápadné. Stejně jako jeho tvorba i jeho veřejné názory rozdělovaly společnost. Knížák se sporům nevyhýbal a často je sám vyvolával. Současný rektor AVU Tomáš Pospiszyl jej po smrti charakterizoval jako osobnost, která byla „vždy sama svou vlastní kategorií“.

Právě takový zůstane Milan Knížák i ve vzpomínkách – jako člověk, kterého bylo možné obdivovat, odmítat nebo s ním vášnivě nesouhlasit, jen málokdy však ignorovat. Pátek 7. srpna patřil poslednímu rozloučení s mužem, který po sobě v české kultuře zanechal stopu, již nebude snadné přehlédnout.

VIDEO: Bojím se o budoucnost světa, vše, co dělá Babiš, je vulgární, jeho jazyk je strašidelný, mínil Knížák

Vím o Národní galerii hodně, možná nejvíc, takže jsem povolán k tomu, abych byl kritikem, říká Milan Knížák. | Video: Daniela Drtinová
Reklama
Reklama
Reklama