Basiková před kamerou otevřená nebyla úplně. Třeštíková věděla i o vztazích, o nichž se nemluvilo

Její nejnovější film o Báře Basikové vznikal třicet let a díky archivním materiálům mapuje dokonce půl století zpěvaččina života. Na festivalu v Karlových Varech sklidil potlesk vestoje a získal diváckou cenu. „Na filmu dlouho pracujete, pak ho dlouho stříháte a celou dobu si říkáte – jak bude působit, bude srozumitelný, co na to diváci? A pak přijde chvíle, kdy dostanete odpověď na všechny otázky najednou,“ říká Třeštíková. „Cena diváků člověka opravdu dojme.“

Původně se mělo točit pět let. Nakonec se z projektu stal třicetiletý portrét. „S Bárou jsme ale byly v kontaktu i v letech, kdy se netočilo, protože jsme se mezitím docela spřátelily,“ přiznává dokumentaristka.

Právě důvěra je pro její práci zásadní. „Bára byla velmi otevřená a věci, které říkala, podle mě přesně dokumentují její život. Na jednu stranu je celebritou, ale zároveň je tvrdě pracující žena, která má tři děti a řeší nezdary v mužských vztazích.“

Sláva na pódiu, samota doma

Za nejsilnější momenty považuje Třeštíková ty, kdy se veřejný obraz celebrity střetává se soukromým životem. „Když se jí narodilo třetí dítě, syn, pozvala nás do porodnice dva dny po porodu. Byla strašně dojatá, povídaly jsme si a ona u toho plakala – to bylo velmi emotivní.“ Silné ale byly i opačné chvíle. „Některé její písničky i vystoupení jsou neuvěřitelné. Pak ale sedí doma osamělá a vy víte, že se jí zase nepovedl další vztah. To jsou hodně silné momenty.“

Ne všechno ale kamera zachytila. „Byli někteří muži, o kterých jsem věděla, ale Bára o nich mluvit nechtěla,“ říká Třeštíková.

Lidské osudy ji fascinovaly odmalička

Zájem o reálné příběhy se u Třeštíkové objevil už v mládí. Původně chtěla dělat divadelní kostýmy, ale postupně ji začali víc zajímat skuteční lidé. „Chtěla jsem zachycovat lidské příběhy, reálný život a dobu tady a teď. Vždycky jsem si psala deník,“ vzpomíná.

Po maturitě proto zamířila na FAMU. „Od první vteřiny jsem věděla, že je to ono.“ Stejný princip dlouhodobého pozorování pak přenesla i do legendárních Manželských etud. Mladým párům tehdy jednoduše řekla, že je chce natáčet několik let od jejich svatby. „Koukali na mě nevěřícně, ale deset párů souhlasilo a my začali točit,“ směje se.

Dnes už Třeštíková dokončuje čtvrté pokračování po pětačtyřiceti letech a plán je ještě ambicióznější: zachytit půl století života jedné generace.

„Čekali jsme tam ve smluvenou hodinu, bylo čtvrt na tři, půl třetí, tři… A v půl čtvrté se objevila Katka s nějakým mužem a říká – to je můj přítel Láďa.“ Natáčení ji postupně zavedlo i do squatů. „Po zemi se potáceli nebo váleli lidé, byl tam šílený nepořádek a strašný zápach. Říkala jsem si, kdy mi co spadne na hlavu nebo kde chytím nějakou infekci.“

Empatie ano, odstup také

Za desítky let práce zažila Třeštíková rozvody, závislosti, narození dětí i tragická úmrtí. Bez empatie by podle ní podobné filmy vzniknout nemohly. „Samozřejmě vše prožívám. Kdybych to ale vnímala až příliš intenzivně, nemohla bych svou práci dělat. Člověk musí mít schopnost empatie a soucitu, ale zároveň si udržet určitý odstup a nenechat se tím zničit.“

Budoucnost časosběrných filmů je nejistá

Třeštíková by chtěla v podobných projektech pokračovat, ale upozorňuje, že jsou silně závislé na České televizi „Většina audiovizuální tvorby v Česku – hraná i dokumentární – je na České televizi bytostně závislá. U časosběrných projektů se uzavírají smlouvy na roky dopředu.“

Právě proto současnou nejistotu kolem ČT prožívá těžce. „Zdůraznila jsem, že takové filmy mohou vznikat jen díky podpoře České televize.“ A možná právě to nejlépe vystihuje její tvorbu. Třeštíková nikdy neví, co přijde. Jen se k lidem znovu a znovu vrací a nechává čas, aby příběh napsal za ni.

VIDEO: Nová generace řeší problémy mladých párů, spolupracujeme více než 6 let, důvěra musí být na obou stranách, říká Hana Třeštíková

Zdroj: Blesk.cz