reklama
 
  • Wiki
  • Borovice kleč

Pinus mugo, Pinus montana, Pinus pumilio
Lidové/další názvy: borovice kosodřevina, kosodřevina
Čeleď: borovicovité

Borovice kleč pochází z horských vrcholů, proto snáší i extrémní podmínky, mráz a vítr. Nejenom kvůli odolnosti, ale především kvůli dekorativnímu vzhledu se kleč uplatňuje jako parková dřevina. Nezřídka se pěstuje i jako pozoruhodná bonsaj.
Borovice kleč je jedním z více než stovky zástupců rodu borovice. Řada z nich nachází různorodé uplatnění nejenom pro své dřevo, ale i obsah pryskyřice a vonných silic. Borovicím jsou připisovány antiseptické a protizánětlivé účinky, které se využívají ve farmacii a v lidovém léčitelství. Pro léčebné účely se však častěji než kleč využívá borovice lesní.

Popis rostliny

Borovice kleč je stálezeleným jehličnanem s kompaktním vzrůstem a výškou od 0,5 do 3 m. Roste jako hustý rozkladitý keř, ojediněle i nižší strom s polokulovitou korunou.
Borovice kleč nemá hlavní kořen. Bohatý, avšak mělký kořenový systém tvoří řada pryskyřičnatých, rozložitých kořenů.
Zakřivené kmeny kleče jsou poléhavé nebo vystoupavé, na koncích pak vzpřímené. Větve se plazí po zemi do délky až 10 m. Borka kleče je šupinovitá, má šedohnědou až černohnědou barvu. Pupeny mají protáhle vejcovitý tvar.
Větvičky hojně pokrývají tmavě zelené, tuhé, většinou srpovitě zahnuté jehlice. Jsou dlouhé několik centimetrů. Vyrůstají na krátkých brachyblastech (pavětévkách) po dvou. Opadají po 4 – 10 letech.
Borovice kleč kvete od dubna do července. Samčí šištice jsou stopkaté, žluté, oranžové až červené. Samičí šištice jsou červené až fialové, mají válcovitý tvar.
Šišky kleče vyrůstají jednotlivě nebo v přeslenech až po čtyřech, jsou přisedlé nebo jen krátce stopkaté. Mají symetrický, vejčitě kuželovitý tvar a ploché štítky. Vejčitá, křídlatá semena dozrávají až druhým či třetím rokem. Postupně vypadávají tak, jak se rozevírají šupiny šišky.

Původ a výskyt

Borovice kleč se dělí do dvou variet. První se vyskytuje převážně v horských oblastech, nad horní hranicí lesa. Mívá podobu poléhavých nebo vystoupavých keřů. Druhá varieta kleče představuje vzpřímený keř nebo nízký stromek. Osídluje převážně skály, sutě a rašelinná stanoviště. K vidění je v nižších polohách.
Kleč je doma v evropských horách, v Alpách, Apeninách, Karpatech a pohoří severního Balkánu. Najdeme ji také v Tatrách. Areál jejího výskytu má horní hranici 2 500 m. Na našem území osídluje Krkonoše, Jizerské hory a nejvyšší polohy Šumavy, jinde se vysazuje jako půdoochranná dřevina.
V porostech borovici kleč provází i bříza karpatská, vrba slezská, jeřáb ptačí, vřes nebo borůvky. Borovice kleč se samovolně kříží s dalšími druhy borovic, například s borovicí lesní, také s borovicí blatkou nebo borovicí zobanitou.

Pěstování kleče

Těžké, tuhé dřevo kleče v minulosti sloužilo jako palivo. Podobně jako borovice lesní byla také zdrojem terpentýnu nebo vonných silic. Dnes je v některých zemích (Polsko, Francie) dokonce chráněná zákonem.
Kleč se v současnosti vysazuje do zahrad a parků jako okrasná dřevina. Hodí se do skalek a suchých zídek. Menší kultivary se uplatní k pokryvu půdy, větší pak zase jako živý plot. Dekorativní vzhled dělá z některých variací kleče i zajímavou solitéru. Nemalé oblibě se kleč těší jako bonsaj, skvěle zapadne do exteriérů v japonském a čínském stylu. Šikovní pěstitelé mohou kleč pěstovat i v přenosných nádobách.
Borovice kleč je světlomilnou a teplomilnou rostlinou. Nesvědčí jí stín ani polostín. Upřednostňuje propustné, chudé, kyselejší půdy. Na půdu není náročná. Nesnáší však přemokření, ani příliš suchý vzduch. Kleč je mrazuvzdorná, odolná i vůči silné sněhové přikrývce nebo extrémním větrům. Trpí však houbovými chorobami.
Množí se semeny nebo řízky.

Související články

reklama
reklama
reklama