reklama

Nezdary jsou solí života. Nikdy proto neztrácejte nadšení, píše Studeník

Velké příběhy jsou příběhy velkých nezdarů. Tatík Luka Skywalkera byl Darth Vader. Fuckup. Adama s Evou vyhnal Bůh z ráje. Fuckup. Jiného boha, Steva Jobse, vyhodili z Applu. Fuckup. A Karkulku sežral vlk.

Foto: Shutterstock

Fuckupy, česky prů*ery. Kdyby šlo všechno hladce, jak na drátkách, nuda by vládla světu. Říká se, že chybovat je lidské. Odvažuji se tvrdit, že chyby jsou podmínkou lidskosti. Lidské inteligence, vynalézavosti, kreativity. Když se budete chyb bát, nikdy nic na tom gauči s televizním ovladačem v ruce nevymyslíte.

Bez pokusů a omylů by nebylo pokroku. Neměli bychom penicilin, žárovku, kardiostimulátor ani Nintendo. Tak proč se selhání tolik bojíme?

Kdo se nezdarů nebojí, jsou děti. Ty se do všech projektů vrhají po hlavě, bez vizí, titulů a plánů. Nehledí na to, jestli je někdo odsoudí za to, že se jim věž z lego kostiček sesype. Když pozoruji své dcery, závidím jim. Závidím tu bezstarostnost, se kterou se pouštějí do podniků předem odsouzených k bankrotu.

Proč jsme my, dospělí, ztratili dětskou odvahu? Proč zažíváme hrůzu, když se nám věžičky kariér, firem nebo společenského statusu sesypou? Proč pak zalezeme pod peřinu a bojíme se vyjít na ulici?

Sir Ken Robinson říká, že za to může škola. Učitel dá jedničku jen bezchybně vyřešené úloze. Chyba je špatně. Podtrhuje se červenou barvou, aby si dítko zapamatovalo, že chyby do správného života nepatří. A my, rodiče, taky přispějeme se svou troškou: Honzíčku, za trojku bonbónek nedostaneš. 

Výsledkem je společnost, pro kterou je selhání tabu. Chceme ale národ poseroutků, kteří se bojí něco dělat, aby to náhodou nepokazili? Změnit školy je běh na dlouhou trať. Změnit sebe můžeme rychleji, ale bolí to.

Nezdar je dle amerického filozofa Daniela Denetta tím nejmocnějším nástrojem lidského myšlení. Nejvýraznějším představitelem "nezdarismu" je samozřejmě Jára Cimrman, objevitel slepých uliček. Právě Cimrmana pravděpodobně citoval Thomas Alva Edison, když pronesl slavnou větu: "Neselhal jsem. Jen jsem přišel na deset tisíc způsobů, které nefungují."

Tomáš Studeník

Tomáš Studeník

  • Radikální inovátor a zakladatel FuckUp Nights Prague.
  • Organizuje inovační maratony CEE Hacks, kde studenti celého světa řeší problémy v nejrůznějších oblastech. 
  • Je hrdým ambasadorem projektu Zálohujme.cz.
  • Šéfuje konzultační společnosti Insane Business Ideas a jako kreativní ředitel působí v digitálním butiku Confidence Digital.
  • Spolupracuje také s vládními organizacemi Czechinvest, Technologická agentura ČR nebo European Space Agency.
  • V roce 2014 představil v ČR zábavně-naučný formát FuckUp Nights, kde se veřejně sdílí neúspěchy v byznysu a životě.
  • V roce 2018 vydal Velkou knihu fuckupů s nejlepšími příběhy nezdarů.

Kromě strachu, že klesne naše společenská či profesní prestiž, signalizuje nezdar hloupost. Kdo chybuje, je přeci hloupý, to dá rozum. Ale nenechme se zaslepit lidovou moudrostí. Hloupost není tak hloupá, jak na první pohled vypadá. Jako hloupé vypadaly na začátku všechny geniální nápady. Forresta Gumpa, jeden z nejvíce výdělečných filmů, odmítla řada producentů s tím, že se přeci nikdo nevydrží dvě hodiny koukat na mentálně opožděnou postavu. Všichni se smáli Googlu či iPadu. Nikdo nechápal, proč budovat Google v době, kdy už byla na trhu dvacítka vyhledávačů včetně Yahoo!. Analytici si byli jisti, že iPad v roce 2010, kdy byl představen, nepotřebuje nikdo. Twitter byl jako blbost označen přímo programátory, kteří jej měli za úkol postavit. Telefon, automobil, rádio či satelity, to vše bylo nejprve odsouzeno jako pitomost. Výzkum zdánlivě hloupých nápadů pomohl geniálnímu astrofyzikovi a podivínovi Fritzu Zwickymu před více než osmdesáti lety předpovědět existenci temné hmoty ve vesmíru, neutronových hvězd či efektu gravitační čočky. Stupid is the new smart.

Ale časy se mění. Rychle, ale nejistě. Chyby jsou už v několika globálních firmách jedním z náborových kritérií manažerů. Všechno se ti daří? Děkujeme, nemáme o tebe zájem. Celoroční kurz Science of Failure, vědy o selhání, můžete absolvovat na slavné curyšské technice, která se pyšní dvaatřiceti nositeli Nobelovy ceny včetně Alberta Einsteina. A od zimního semestru letošního roku se ten kurz objeví i v Česku, kde jej spolu s děkanem Fakulty informatiky a managementu, profesorem Hynkem, budeme přednášet na Univerzitě Hradec Králové. 

Že se nedají nezdary zkoumat vědecky? Nejdřív si nastolme terminologii: Nezdary v práci a životě se vyskytují na široké škále vážnosti - od úsměvných "hickups" neboli zaškobrtnutí, jak je pokřtila koučka Kristen LaRonca Parpel, až po pořádné "fuckups", echt průsery, které nenávratně ubližují vašim nejbližším. Staccata přehmatů, pro které razím termín sraccato, se střídají s vleklými selháními - tépéčky neboli táhlými průsery. Nezdary mají tedy dimenzi časovou, měříme jejich váhu, intenzitu, hustotu a sociální dopad. No přihlaste se na ten náš kurz, startujeme 6. října.

A rada na závěr? Vždycky když z někoho bude zářit jen oslňující úspěch a nic než úspěch, tak si vzpomeňte na slavný obraz Reného Magritta, kde je nakreslena dýmka a pod ní nápis: Toto není dýmka. Obraz úspěchu, který se vám snaží vnější svět vtisknout do šedé kůry, není úspěch. Úspěch, jak říká Winston Churchill, je umění jít od nezdaru k nezdaru bez ztráty nadšení.

A nadšení potřebujeme v dnešní době všichni.

"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal | Video: Michaela Lišková
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama