"Je-li někdo rozzářenej imrvére, hledejte mu psychoterapeuta," myslí si Doláková
"Nikdy jsem se tak nenaplakala a nenasmála jako od té doby, co jsem začala pravidelně meditovat a věnovat se svému vnitřnímu životu, který už je vlastně i vnější," píše ve svém příspěvku herečka Alena Doláková.
Spiritualita? Tak to asi moc srandy nezažiješ… Naopak. Nikdy jsem se tak nenaplakala a nenasmála jako od té doby, co jsem začala pravidelně meditovat a věnovat se svému vnitřnímu životu, který už je vlastně i vnější - jo, po letech už i takzvaně manifestuju.
Nejdřív jsem se ovšem snažila sedět na zadku v nepřirozenejch, vykroucenejch pozicích a pokoušela jsem se vůbec na nic nemyslet. Chtěla jsem u toho vypadat jako jogínky z Instagramu, co mají sněhobílé elasťáky za tři tisíce, každý den jiné, pochopitelně. Ano, tyhle lidi ve mně sice vzbuzují pocit, že pokud jsem si dnes nedala veganský proteinový shake ve vile na Bali a netočila jsem se, jak medituju za lepší svět, nežiju. Ale kdo potřebuje žít? Já chci bejt osvícená!
Meditace samozřejmě nestačí, potřebujete i duchovní literaturu. Takže mám v knihovně za ta léta spirituálních snah celou řadu knížek o síle přítomného okamžiku a o mužské a ženské energii. Četla jsem je teda hlavně v době, když můj partner sice měl chuť na posvátný sex, akorát ne se mnou. "Třeba když ovládnu tu ženskou energii, bude mě milovat, vezme si mě a budem mít děti, jak se to dělává, když chce bejt člověk osvícenej a přiměřeně konformní!" lhala jsem si do kapsy. Krátce nato jsem se bohužel dočetla, že muži potřebují svobodu a ženy lásku. Takže jsem muž?! Už raději tyhle knihy nečtu…Jenže knihama to neskončilo.
Krom knih a meditace tu ještě byla potřeba mít duchovního gurua. Skoro každá herečka v týhle zemi má totiž tu svou paní / svého pána, co jí říká něco o minulejch životech, vztahu s otcem nebo vám na základě karet či energií řekne, jak se zrovna máte cítit. Krom jejich úžasné podpory a učení jsem ovšem zažila i učitele zenu, co se mě pokoušel svést, nebo vyjádření paní, co orchestruje půlku šoubyznysu, že pokud k ní nebudu chodit častěji (za dva tisíce na dvě hodiny), skončím špatně a už to prostě energeticky nedám. Následně konstatovala, že byt se střešní terasou rozhodně ne, tam budu nešťastná.
Naštěstí jsem si uvědomila, že miluju střešní byty, a když to tahle paní nemá v orbitu, nejsme na stejný energetický frekvenci asi. Teď ty dva tisíce radši investuju do tvorby mýho života, a ne rad cizích lidí o mým životě, kterej je s obrovskou střešní terasou mnohem, mnohem lepší.
Alena Doláková (31)
- Herečka a tanečnice.
- Na jevišti stála poprvé ve čtyřech letech (Národní Divadlo Brno), svoji první filmovou příležitost získala až o dvacet let později, a to jako Holena ve filmové pohádce Jana Svěráka Tři Bratři.
- Absolvovala JAMU, dlouhodobě působí v divadelním spolu Kašpat v Divadle v Celetné.
- Nějaký čas žila v Anglii a USA, kde pracovala na několika nezávislých projektech.
- V Česku si zahrála například ve filmové komedii Dvojníci, v seriálech Mordparta, Specialisté nebo Já, Mattoni.
- Profesionálně se také věnuje tanci, mluví čtyřmi jazyky a hraje na klavír.
- V polovině listopadu jí vyšla kniha Anna z Hollywoodu.
Jsem vděčná, že po všech těch strnulých snahách meditovat jsem si (zaplať Osho) uvědomila, že nejlíp medituju, když dělám to, co mě šíleně baví, jako třeba herectví, psaní, tanec nebo mazlení se s mým růženínem ve vaně. S napojeným partnerem jsem taky pochopila sílu meditace ve dvou, ehm.
Když mě oslovili, ať já sama napíšu knihu, řekla jsem si, že hlavně nebudu psát tyhle ezonávody na život, a už vůbec ne, že jsem šťastně osvícená. Jasně, jím, co chci, zatímco nezastavitelně hubnu, jsem k uzoufání úspěšná, ale zároveň pěstuju ředkvičky, mám malý dítě, můj manžel je má druhá půlka, i když nejsme lego, a půlky mám malý, protože na to myslim a nikdy necvičim. Jasně! Přesně tohle přenechám jiným. A nejsem ani jedna z těch, co budou pozitivní rozzáření hrát, to mi taky nejde. To, že je někdo duchovní, totiž neznamená, že je rozzářenej imrvére. Pokud je, hledejte mu psychoterapeuta. Veškerý pocity jsou přece osvícený, i ty, co označujem za negativní.
Takže ano, brečim pořád někdy do vany (člověk šetří za vodu, že jo) a spirituální probuzení rozhodně vtipný je. Právě tu o něm (snad humorně) píšu v tý vaně s růženínem, abych stihla uzávěrku pro Aktuálně.cz a propagovala svou knihu. Je plná lehkosti, nedokonalosti a touhy bejt ta osvícená ve světě, kterej úplně osvícenej neni.
Jsem vděčná (tohle říkaj ezolidi a já taky), že místo meditací, knih a ezorádců už mám na duchovní cestě hlavně sebe… Takže hned co vylezu z vany, půjdu si pustit on-line kurz Heleny Houdový. Ta mě (snad) balit nebude. Ale na Bali za ní klidně pojedu. A vezmu si bílý legíny za tři tisíce.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
