BLOG Ze života ženy: Každé dítě je jiné aneb nenechte se rozhodit
I když mám dvě hodné děti, které v době svých prvních měsíců byly (a momentálně jsou) bezproblémové, nikdy bych se nestavila do pozice rádkyně a jakési nadřazené osoby, která má to privilegium říkat ostatním, že je to kvůli pozitivnímu nastavení, hezkému těhotenství nebo lásce, ze které se dcery narodily. Proč?
Lenka Wernerová
Zakladatelka módního a lifestylového blogu Ze Života Ženy (www.zezivotazeny.cz), který začala psát na mateřské. Své příspěvky též zveřejňuje na svém instagramovém účtu. Svými módními outfity, kosmetickými tipy a pozitivním přístupem k životu se snaží inspirovat maminky a všechny ženy, které v rodinném a pracovním shonu chtějí myslet také samy na sebe. Je milovnicí Coco Chanel a jejího nesmrtelného klasického stylu. Objevujte s ní nadčasové kombinace a kouzlo každého dne, který, jak říká, stojí za to prožít s úsměvem a stylem.
Sama přemýšlím nad tím, kde jsem vzala to štěstí na spavé děti, které víceméně pláčou jen v případě hladu a občasným bolestem bříška. U první dcery jsem prožila první měsíce ve stresu z nové práce a z toho, jak to zvládnu, u druhé jsem prodělala biopsii a pásový opar, což mi, jak si správně myslíte, na klidu taky rozhodně nepřidalo. A několikahodinové porody mých téměř čtyřkilových dětí, kdy jedna šla ven za pomocí kleští a druhá měla v druhé době porodní hrozící hypoxii, taky nic moc. A pak mám kolem sebe úžasné ženy, které dle jejich slov měly snové těhotenství, rychlé porody a… plačící děti. Na tom není (pro mě) nic zarážející. Každé dítě je jako každý člověk, jiné. Co mě skutečně zaráží, je přístup okolí, odsuzování, které vede pomalu až k pomlouvání, jaké vzteklé a neposlušné dítě ty ženy mají.
Přemýšlím, proč se tak chováme, proč to neustálé porovnávání, srovnávání a mnohdy i vytahování, co jaké dítě dělá a nedělá. Nedávno jsem sama byla svědkem situace pro mě naprosto nepříjemného dotazu. Jak je možné, že to dítě ještě v tolika měsících nesedí? (řečeno takovým tím tónem se zvedlým obočím) A místo nesedí můžeme dosadit něco jiného - pořád pláče, jí křupky, nejí brokolici, rozčiluje se, apod.
Jako vždy si stojím za tím, že bychom se měli každý starat sám o sebe. Než přemýšlet nad jinými a konzultovat jejich stavy nebo stavy jejich dětí, zamyslet se nad sebou. Často řešíme raději problémy jiných lidí, abychom se nemuseli zaobírat svými vlastními. Je to přece rychlejší a jednodušší a nemusíme nalézat řešení (stačí nám je odsoudit). Uvědomit si své vlastní trable bolí a hlavně - zbavit se jich, stojí obrovskou námahu a práci.
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
