reklama
 

BLOG Ze života ženy: Je možné žít skutečně jen BIO?

Bio, eko, přírodní, udržitelnost a podobné. Slova, která slýcháme denně ze všech stran a týkají se snad všeho. Od potravin přes způsob dopravování se do práce až po oblékání. Můžeme žít skutečně jen bio?

Foto: iStock

Hned na začátku musím říct, že já se žít udržitelně opravdu snažím. Tak zaprvé neřídím, a tak co nejčastěji využívám hromadnou dopravu. Z větší části si kupuji recyklované věci z bavlny, které kombinuji se sekáčovými úlovky, a v podstatě i téměř všechny mé kabelky jsou z bazaru a jednoznačně vím, že je budu nosit do konce života.

Lenka Wernerová

Lenka Wernerová

Zakladatelka módního a lifestylového blogu Ze Života Ženy (www.zezivotazeny.cz), který začala psát na mateřské. Své příspěvky též zveřejňuje na svém instagramovém účtu. Svými módními outfity, kosmetickými tipy a pozitivním přístupem k životu se snaží inspirovat maminky a všechny ženy,  které v rodinném a pracovním shonu chtějí myslet také samy na sebe. Je milovnicí Coco Chanel a jejího nesmrtelného klasického stylu. Objevujte s ní nadčasové kombinace a kouzlo každého dne, který, jak říká, stojí za to prožít s úsměvem a stylem.

Vyhýbám se impulzivním nákupům a sezonním trendy kouskům, u kterých vím, že budou nositelné maximálně jedno dvě období.

Co se potravin týče, maso jsme se rozhodli nakupovat výhradně u lokálních farmářů, zeleninu a ovoce jsme v létě dostávali ze zahrad našich rodin, na pečivo chodíme nejčastěji k Antonínovi a vodu pijeme z kohoutku. Stačí to ale?

Kde mám rezervy

Přesto však jezdím v autě jako spolujezdec, tu a tam letím letadlem. Ne všechno oblečení, které mám nebo si kupuji, je vyrobeno v České republice nebo je z bio bavlny. Své dceři kupuji "levnější" věci z řetězců, do kterých (se přiznám) nerada investuji, protože nechci dceru sekýrovat u lízání čokoládové zmrzliny, balit ji do igelitu u večeře a klepat se strachy, jak bude vypadat její triko po návratu ze školky. Nehledě na to, jak rychle roste a jak často potřebuje nové oblečení i boty. Uznávám, že se ani nesnažím obrážet všechny second handy, kde bych věci na ni sice pořídila, ale zas bych tomu musela věnovat fůru času, který věnuji něčemu jinému.


Jednou týdně nakupujeme v klasickém potravinovém řetězci, kde je jídlo baleno do igelitových pytlíků, a čas od času si dám i coffee to go s umělohmotným poklopem.

I moje oblíbená kosmetika není koneckonců vždycky jenom bio, peru v jednom kuse, sprchuji se dvakrát denně a občas si dám něco ve fast foodu.

I malý krůček se počítá

Přesto se snažím promyslet si každý nákup, desetkrát otočím jednu věc a uvažuji, zda ji skutečně potřebuji. Čtu visačky u oblečení a to s větším poměrem polyesteru (polyamidu apod.) ve většině případů odkládám zpět na štendr mezi ostatní. Když můžu, raději koupím jídlo na večeři na trhu a místo nákupu vod v plastových lahvičkách mám svoji lahev, do které si na cestu (i do práce) čerpám vodu z kohoutku.

Zkuste taky začít

Prostě se snažím být uvědomělá a myslím si, že i to málo, co dělám, se počítá. Když každý z nás udělá v něčem krok zpět, bude to naše země cítit a věřím, že i my budeme mít z dobrého skutku, který jsme vykonali, radost. Tak proč nezačít. Klidně něčím malým. Třeba u těch plastových brček.
Upřímně netuším, jestli v tomto světě lze žít pouze ekologicky. Věřím, že několika jedincům, kteří žijí pod lesem v maringotce a děti učí doma, se to již podařilo. Otevřeně se přiznávám, že i když ve mně tito lidi budí respekt, já bych takového života schopná nebyla.

reklama

Komerční tip

reklama