reklama

BLOG Olgy Porrini: Světlo, nebo tma?

Světlo je účinný lék. To netvrdím jenom já, ale i odborníci na slovo vzatí. Tedy ti, kteří se specializují na lidskou psychiku. Jsou studie, které upozorňují, že dostatek světla pozitivně ovlivňuje náladu. Což mohu z vlastní zkušenosti potvrdit.

Paragliding při východu slunce, Zwölferkopf Pertisau
Paragliding při východu slunce, Zwölferkopf Pertisau | Foto: Copyright: Achensee Tourismus

Řeknu vám, že je to zvláštní, jak někteří lidé nemají rádi tmu. Já patřím mezi ně. Od dětství se tmy bojím a sama spát v pokoji jsem odmítala. Ten strach a respekt přetrvává do dneška, i když už se časem obrousil. Ale pokud si dobře vzpomínám, ještě ve věku sedmnácti let, když rodiče odjeli do lázní, jsem chodila spát za světla. To abych se s tou tmou nepotkala. Asi se teď smějete, ale ten strach byl tak velký, že jsem opravdu uléhala se slepicemi. Dnes už vím, že trpím fobií odborně zvanou nyktofobie a že jde o fobii úzkostnou a méně častou. Asi za to může fantazie, která bují hlavně u dětí, a tak vylézají všichni ti bubáci zpod postelí, skříní, oken… Kdo ví? Já už to tak zaplaťpánbůh nemám, jsou ale lidé, kteří mají noční lampičku rozsvícenou po celou noc.

Ale abych nestrašila přízraky a bubáky, ona samotná tma nijak příjemná není. To abych mluvila za sebe. V zimním období přichází příliš brzy, a jakmile mě pozdraví v okně, hned sáhnu po vypínači. Ne, že bych se v 17.00 bála, ale je to taková podivná melancholie, která mě navštíví. Mám prostě a jednoduše ráda světlo. A jasné nebe. Hned se ve mně rozsvítí jiskřička radosti a otvírám dveře na balkon, i když mrazivý dech zimy mně okamžitě zavelí je znovu zavřít. Všimli jste si, když procházíte galerií, obrazů holandských mistrů? To zatažené nebe. Ty mraky. Nebo se mi to jen zdá? Je to možné. V každém případě u obrazů namalovaných mistry italskými mi připadá obloha modřejší a celkový výtvor více pohodový, ne tak dramatický. Ale možná je to jen v mé hlavě, Itálii mám spojenou se sluníčkem, kdežto Holandsko s větrem a zataženou oblohou. Samozřejmě krásu obrazů holandských malířů to nesnižuje, o tom nemluvím.

Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Ale vraťme se ke světlu. Bez něj není života. Nechte květinu pár dní bez světla a spolehlivě ji zabijete. Zkusila jsem to jednou v koupelně, kde nemám okno, a květina mě záhy opustila. Je sice pravda, že člověku naopak tma neuškodí a s jeho zdravím se nic neděje. Jenže ve skutečnosti je pro nás sluneční záření rovněž nepostradatelné a jeho nedostatek může mít vážné následky. Naši předkové si důležitost slunce uvědomovali velmi dobře. Jen si vzpomeňte na Maye nebo Egypťany. Ti slunce dokonce uctívali jako božstvo. Keltové oslavovali zase slunovrat (návrat Slunce) jako jeden z nejdůležitějších svátků. A Bible? Ta přece začíná slovy: "Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá a tma byla nad propastí. I řekl Bůh: Budiž světlo!"

Já nevím jak pro vás, ale pro mě je světlo moc důležité. Probudit se ráno, kdy se mi slunce a světlo dere přes žaluzie přímo ke mně, a já se poté přistihnu, že vstávám se zpívavou náladou a život se mi jeví přímo pohádkový. První, co udělám, otevřu dveře na terasu a zdravím slunce a světlo. No ano, nejsem blázen. Mně se v zimním období po slunci stýská a hlavně po dlouhých dnech plných tepla a světla. Já vím, že během zimních večerů mohou svítit všechny lustry a lampy v bytě, ale to fakt není ono. Jistě mnozí z vás to pociťují stejně. Po dlouhé zimě jste bez nálady a prostě postrádáte potřebnou energii. Jakmile přijde jaro a první sluneční paprsky, pookřejete. A to není náhoda. Dle vědeckých studií sluneční svit ovlivňuje nejen naši náladu, ale i celkovou kondici a zdraví. Největším přínosem je vitamín D, který tělo získává právě díky slunečnímu záření. A tak budiž světlo a teplo. Pro všechny, kteří jsme světlo- a teplomilní, ale i pro ty, kterým tma nevadí, a dokonce ji vyhledávají. Ano, jde o takzvanou terapie tmou. I když se jedná o velice starou metodu sebepoznání, kterou praktikovali mniši v Tibetu, tak to stejně není nic pro mě. Br, to bych asi nezvládla. 

A tak něco optimističtějšího nakonec. "Čím temnější je stín, tím větší potenciál světla v sobě ukrývá." (neznámý autor).

A co vy? Světlo, nebo tma?

Kulhánková: Od hraničářů jsem vyslechla děsivé příběhy. Žila jsem ve strachu tři roky | Video: Daniela Písařovicová

Pokud jste v článku zaznamenali chybu nebo překlep, dejte nám, prosím, vědět prostřednictvím kontaktního formuláře. Děkujeme!

reklama
reklama
reklama