BLOG Olgy Porrini: Protiklady se přitahují aneb Introvert kontra extrovert
Introvert a extrovert, dva protiklady, které se vzájemně přitahují, ale prý spolu žít nemohou. Nejsem si jistá. Nic totiž není černobílé. Tak jako oheň a voda, země a vzduch potřebují jeden druhého, tak je to s introverty a extroverty.
To, jestli jste introvert, nebo extrovert, má vliv na váš život, povolání nebo počet přátel. Často slýchám, že na vedoucích místech by měl být spíše extrovert, tedy člověk otevřený k lidem. No, úplně jednoznačné to není. Introverta styk s lidmi sice vyčerpává, ale na druhou stranu vidí více do hloubky, je přemýšlivější, řekla bych. Faktem ovšem je, že se do žádné vedoucí funkce nehrne, chybí mu totiž sebevědomí. A pak dává přednost klidu a samotě. Všelijaké teambuildingy, večírky a nejrůznější párty introverty uvádějí do děsu! I když, mezi námi, tyto firemní akce nesvědčí ani některým extrovertům (počítám se mezi ně).
Olga Porrini
Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.
Ale nechme stranou, jak si počíná introvert a extrovert v práci, a zaměřme se na chování obou druhů lidí v praxi. Co třeba doma? Extrovert mluví. Mluví pořád. Když nemluví, má pocit, že něco není dobře. Že ostatní příliš nekomunikují, ho přivádí k šílenství. A tak mluví ještě víc. Jakoby za celou společnost. Někdy to bývá nesnesitelné. Znám jednoho, který když je požádán, aby byl chvíli ticho, uraženě odchází. Jenže po chvíli se vrátí s tím, že zapomněl říct něco děsně důležitého. No, nezabte ho! Pokud má extrovert problém, potřebuje ho prohovořit s druhými lidmi. Mluvení mu pomáhá ujasnit si myšlenky a najít řešení. Mluvením ze sebe dostává negativní emoce a nabírá síly. To, že se vypovídá, mu pomůže vidět situaci optimističtěji.
Introvert mluví málo. A pokud je to možné, tak vůbec. Jeden můj přítel je těžký introvert a na výzvu, aby také něco řekl, odpoví většinou "hm". A je vymalováno. Když jsem se ho ptala, proč tak málo mluví, odpověděl mi, že až bude mít co říct, tak to řekne. Ale plkat o něčem jen tak je hloupé a vysává to energii. " Je to pořád jen samé bla, bla, bla," ukončil náš hovor a ponořil se do svého světa ticha. Jindy jsme zase byli na výšlapu v horách, kde jsme si opravdu mlčení užili vrchovatě. I když to úplně chápu. S jazykem na vestě se nemluví nejlíp. Ale! Večer jsme seděli v obýváku již odpočatí, když někdo zazvonil. Přítel nenápadně vyhlédl z okna. Stál tam jeho bratr s manželkou. "Rychle, rychle, schovej se," šeptal a hystericky mě tlačil pod stůl. No, chápu, že společnost neměl rád, ale byl to přece jen jeho brácha. Tak nějak to bylo. Neodemkli jsme a návštěva odešla.
Stoprocentních extrovertů nebo stoprocentních introvertů je ovšem minimum. Většinou se pohybujeme tak mezi tím a jedna z těchto verzí v nás převažuje. V zaměstnání pracují introverti raději v klidném prostředí, zatímco extroverti hledají ve svém okolí podněty. A zrovna tak introverti dobíjejí své baterky v lese, zatímco extroverti na společenských akcích.
A jak fungují vztahy mezi introvertem a extrovertem? No, tak všelijak. Na začátku dobře. Přitahují se. Dva protiklady, jakési jing a jang. Extrovert dodává vztahu dynamiku a tempo a introvert zase představuje emocionální stabilitu. Jenže po nějaké době se to vyčerpá. A konflikty jsou na stole. Extrovert vymýšlí, introvert se veze. A už je tu hádka. Navíc pořád o jednom a tom samém. Extrovert nutí introverta k odpovědím, které chce znát a slyšet, ale svými neustálými otázkami nebo řečmi ho může naopak zastrašit nebo odradit. Introvert to může považovat jako útok na vlastní osobu, stáhne se do své ulity, uzavře se a nereaguje. Tady je důležité pochopit, že jsme dva úplně rozdílní jedinci a nemá smysl na partnerovi, ale ani na sobě, nic měnit. Já vím, je to frustrující, ale čím dříve si uvědomíme rozdílnost našich povah, tím lépe. Každý potřebuje ke štěstí něco úplně jiného. Pokud se ale naučí tolerovat a akceptovat svůj protějšek, mohou spolu žít spokojeně až do smrti.
"Člověk musí umět chápat protiklady, jinak to nejde," řekl rakouský básník André Salmon. A já s ním souhlasím.
A jak to vidíte vy?
"Jsem rád, že se toho Iveta nedožila." Seriál o Bartošové to od blízkých schytal
