reklama

BLOG Olgy Porrini: Proč je důležitá svoboda

Dnes bych se chtěla zmínit o svobodě. Ne o svobodě slova, tisku, ani o svobodě národa. O tom už píší druzí. Povolanější. Mne zajímá svoboda jednotlivce. Co to je být svobodný? Ano, jistě. Muž, který se ještě neoženil, a žena, která se ještě nevdala. Jednodušeji nezadaný – nezadaná. Jaké jsou výhody nebo nevýhody tohoto stavu? Jde o zcela subjektivní hledisko, protože i tady platí, co člověk, to jiný názor.

Foto: iStock
Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Dle mého názoru má člověk zadaný pro život parťáka, se kterým může sdílet nejen lože, byt, jídlo, ale hlavně zážitky. Což je určitě fajn. Ale rozeberme si to trošku hlouběji. Hm, lože nechme stranou… jen proboha doufejme, že druhá polovička nechrápe, a že tak nemusíme spát se špunty v uších (které mezi námi děvčaty zase tak moc nepomohou). Byt. Pokud máme byt společný a společně platíme hypotéku, tak se i o něj společně staráme. To znamená: uklízíme, luxujeme, utíráme prach. Někdo více, někdo méně. Někdo rád, někdo z donucení. Tady už nastává prostor pro případné dohady (celej den se válíš a nic neděláš… vůbec mi nepomáháš…) a tak dále.

Pokud máme společný byt bez hypotéky, placený z našich prostředků, podotýkám obou partnerů, je to podobné jako v prvním případě. Jsme tak trochu v pasti, protože naše našetřené peníze se spojily s tou druhou našetřenou půlkou a tak občas zatínáme zuby, aby… No, vždyť to znáte.

Máte-li byt pronajatý, nastává jiná situace. Většinou uklízí ten z dvojice, který má rád pořádek, a ten druhý se schovává za počítačem s tím, že musí nutně něco dodělat.

A pak jídlo. Tedy vaření. Ono jíst společně je jistě moc hezké, ale nejdříve to musí někdo uvařit, naservírovat na talíř a čekat, jestli to bude druhému chutnat. A co když ten druhý má radši hamburgera od MacDonalda? No, tak nic.

A teď konečně to hlavní. A to jsou zážitky. Pokud mají oba vášeň pro lezení po horách, mají vyhráno! Ale běda! Pokud jeden leze a druhý rád chodí do kina (což ten první nesnáší), nastává prostor pro diskusi. "Dobrá, tak já s tebou v sobotu polezu, ale příští týden půjdeš se mnou na ten nový romantický film." Jo, takhle by to asi šlo. Aspoň první rok. A nyní se vrátím úplně na začátek k té svobodě. Co kdybychom to udělali takhle? Ať si každý svobodně dělá to, co ho baví, těší, ale "holt" se nepodělí o ty zážitky…. Tak vám nevím. Co je lepší? On totiž člověk svobodný si nakládá se svým volným časem, jak chce… Vstane, kdy chce… uklízí nebo neuklízí dle vlastní chuti (nikdo ho nebuzeruje za bordel), ve svém nebo pronajatém bytě kouká na televizi, kdy chce… a světě zboř se! Dívá se na to, co se mu líbí, co ho zajímá, a nemusí se dohadovat, co že to tam dávají za blbinu… Tak si ten dokument o pyramidách řádně vychutná a co víc! Klidně si další hodinu brouzdá na internetu, aby si doplnil k tématu ještě další informace… Jo a v poledne si dá jogurt… No, vždyť je úplně svobodný… Tak, a teď k jádru pudla: je šťastný? To asi záleží případ od případu. Já znám jednu, která žila celý život sama. Ne, že by si to vybrala, ale prostě měla smůlu na partnery (no, řekněme to tak). Ale toužila po tom svůj stav změnit natolik, že jí dobré nebe vyslyšelo. "A na stará kolena" jí toho "pana pravého" seslalo. Což o to. On je moc fajn, ale prý moc mluví, podle ní. A ona, která celý život žila v tichu (ani televize u ní neběžela), utíká ze společného bytu do své garsonky, kterou si pro jistotu ponechala. Dva tři dny si dělá, co chce (většinou leží v posteli a poslouchá ticho), a pak se vrátí. Podotýkám svobodně!!! Zpět do milující náruče…

No, tak si to přeberte každý podle svého… A hlavně svobodně se rozhodněte, co je pro vás nejlepší. A o to tady právě jde.

Vidíte to také tak?

"Ti lidé nechápou, o co jde." Filozof Kroupa varuje před ukrajinskou kapitulací | Video: Tým Spotlight
reklama
reklama
reklama
reklama
reklama